ODS a prohrané volby
Analýza volební porážky ODS
Tomáš Haas 13. 6. 2010
Volby na konci května bezprecedentně zamíchaly politickou scénou. ODS zaznamenala katastrofální odliv voličů. V posledních volbách, v roce 2006, ji volilo 1 892 475 voličů, letos jen 1057792. Celkově ODS ztratila 834683 voličů a 28 mandátů. 44% jejich bývalých voličů jí odmítlo znovu dát svou důvěru.
Přesto pravice u voleb překvapivě obstála a získala tak šanci sestavit vládu. Podařilo se to hlavně proto, že nová pravicová strana, TOP09 dokázala absorbovat většinu nespokojených voličů ODS. Vznik TOP09 se z hlediska pravicové politiky ukázal jako politicky velmi prozíravý a potřebný krok.
Příčinou propadu ČSSD i ODS byla jednoznačně ztráta důvěry veřejnosti a voličů ve strany, které se v obou případech ukázaly jako zakonzervované struktury bez vůle k jakékoliv sebereflexi a změnám, ani ke změnám personálním, ani změnám systémovým.
Obě velké strany zaznamenaly rekordní odliv příznivců a následně voličů. Nebylo to zapříčiněno volební účastí, ta byla přibližně stejná jako po posledních volbách v roce 2006. Nebyla to ztráta jednorázová a její jedinou příčinou nebyl vznik nových stran, TOP09 a Věcí veřejných. Ztrátu ODS nelze přičítat jen vzniku nových stran, v případě TOP09, strany, která je ODS programově nejblíže a ke které přešla většina těch, kdo přestali preferovat ODS, je vina jednoznačně na ODS. Kdyby voliči "své straně" věřili, neměli by důvod ji opustit. 44 % jejich bývalých voličů jí přestalo věřit.
Očekával bych, že ODS bude průběžně analyzovat příčiny ztráty důvěry voličů a že z nich vyvodí důsledky. Nestalo se. Ani v předešlých letech, ani po vzniku nových stran, ani v kampani a jejím závěru, ani po volbách. ODS dlouho nedělala nic a v závěru oznámila voličům, že příčinou je osoba jejího předsedy. Jak mylná to byla představa a jak ODS trefila sama sebe, je vidět z toho, že místo návalu přízně, se po jeho odstranění dostavil další skokový propad.
Charakteristický byl průběh volební kampaně. Díky dvojímu odkladu voleb (vina zde jednoznačně padá na ČSSD a jejího předsedu Paroubka) se dá hovořit o jedné téměř rok trvající kampani, která postupně ztrácela charakter presentace programů a osobností a gradovala ve více a více negativní a odpuzující populistické slogany a osobní útoky na oponenty. Kampaň obou stran by se dala nakonec vyjádřit jako vzkaz voličům: "Možná máme nějaký program, ale nevěříme vám, že jej dokážete pochopit a nevěříme sami sobě, že vás o jeho přednostech dokážeme přesvědčit. A tak vám budeme raději popisovat ošklivou bradavici na tváři soupeře".
Doplatily na to obě strany.
ODS Před volbami
ODS propadla díky tomu, že se nechala vlákat do pasti, kterou sama pomohla vytvořit. Negativní volební kampaň byla společným produktem jak ČSSD, tak ODS. ODS na konec podlehla panice a dva měsíce před volbami sestřelila vlastního předsedu a volebního leadra. Vyslala tím svým voličům tři signály:
1. ODS podlehla dojmu, že vzhledem k tomu, že se kampaň ČSSD ke konci personifikovala na útoky na Mirka Topolánka a jeho vládu, stačí vyměnit leadra a vzít opozici její oblíbený terč. Samozřejmě to nemohlo pomoci, za prvé tím dala negativní kampani oponentů za pravdu, působilo to kontraproduktivně, téměř jako přiznání obžalovaného v soudní síni a za druhé, i kdyby snad byla nějaká sebenepatrnější možnost, že by se změna předsedy mohla na výsledku voleb projevit positivně, přišla příliš pozdě, příliš blízko volbám a navíc způsobem, který vzbudil přirozený odpor a stranu ještě více (a dalo by se říci fatálně) poškodil.
Útoky ČSSD na Topolánkovu vládu pokračovaly. Gremium i Výkonná rada zapomněli, že až na jednoho, byli členové gremia rovněž členy Topolánkovy vlády a hlavně, že veřejnost vnímala téměř všechny vedoucí osobnosti ODS, včetně předsedy senátu a dalších funkcionářů, téměř všechny vedoucí představitele v krajích a téměř všechny jimi "vybrané" kandidáty jako odpovědné za politiku a působení ODS a nedůvěryhodné z mnoha příčin, z nichž jen velmi málo mělo co dělat s odstraněným předsedou. ODS neztratila polovinu voličů proto, že na jejího předsedu po celou dobu útočil bulvár. Prohrála je proto, že ji veřejnost vnímá ve stále rostoucí míře jako stranu, která je příliš těsně spojena s pochybným byznysem, že ve mnoha krajích je vazba na "kmotry" natolik silná, že "kmotři" fakticky řídí krajské organizace a to již nejen nepřímo, ale ve stále rostoucí míře přímo - nechávají se sami volit do orgánů ODS, rozhodují o její politice a ujímají se kontroly veřejných zakázek. Občané cítí, že ODS se ve svém rozhodování neřídí jejich potřebami, ale potřebami "kmotrů" a jejich klientů.
Pokus odvést pozornost od skutečných příčin ztrátydůvěry voličů a předhodit Mirka Topolánka jako jedinou "černou ovci" ODS selhal. To je zřejmé z následného vývoje volebních preferencí i z konečného výsledku voleb.
Signál voličům byl tento: ODS si nevěří, nechápe (nebo se tváří, že nechápe), proč ji voliči opouštějí a navíc se chová slabošsky a nedůstojně. Chce od nich, aby zapomněli na vše, co jim na ODS vadilo a uvěřili, že jejich jediným problémem je ve skutečnosti její bývalý leader. Nepovažuje při tom za nutné jim sdělit pravý důvod jeho odvolání, mění svou verzi "vysvětlení" a zcela zjevně mu nevěří ani ti, kdo je voličům nabízejí.
Pod tlakem medií ODS ústy Petra Nečase a dalších již hovoří o "potřebě změn".
Petr Nečas přiznává, že Topolánek měl pravdu: "Z našeho současného jednání musí být jasné, že potřebujeme urychleně něco dělat s vnitrostranickými poměry". Neřekl jen, co chce dělat a jak to chce udělat, když každý pozorovatel ví, že za těmi "vnitrostranickými poměry" se skrývá rostoucí vliv "kmotrů" na politiku ODS, že to byly právě tyto "poměry" a strach ze změn, které byly skutečným důvodem odvolání Mirka Topolánka a že těmi, kdo s tím "budou něco dělat", mají být právě oni, navíc čerstvě posílení jeho odstraněním.
Změny se, jak se dalo očekávat, projevují jen tím, že odstoupilo, nebo oznámilo, že nebudou kandidovat na místopředsednické funkce, nebo některé jiné funkce několik známých osobností, ale ti, kdo odstupují, oznamují, že důvodem jejich odstoupení je jejich vlastní chudý volební výsledek, za který "přijímají osobní odpovědnost". Snaží se vzbudit dojem, že příčinou jejich volebních neúspěchů je to, že voliči je nepochopili a že důvodem jejich neúspěchu je jejich "nízká osobní popularita, zaviněná nepřízní medií", "zaneprázdnění prací na volební kampani, které jim nedovolilo se věnovat osobní kampani" a podobně. O skutečných příčinách své neoblíbenosti nehovoří a ani jejich odchod většinou není odchodem z politiky, je jen přechodem do jiných funkcí, které buď čerstvě získali, nebo je vykonávají již léta. Jejich odchod je presentován veřejnosti jako "reforma". Není ale doprovázen ze strany ODS rozbitím vazeb, které ve skutečnosti byly příčinou ztráty důvěry, která vyústila v rekordní odliv voličů. Na jejich funkce nastupují, nebo jsou připraveny nastoupit, osobnosti se stejnými vazbami, systém nejeví známky skutečné a veřejnosti zřetelné změny.
2. ODS dala svým voličům vědět, okamžitě po odvolání Mirka Topolánka, že nebude dělat žádné následující signifikantní personální změny a skutečně před volbami žádné neudělala. Jedinou viditelnou změnou bylo obětování jednoho nepopulárního obvodního starosty, které bylo veřejností přijato jako žert. Starosta Jančík nebyl odvolán z posice starosty, kde veřejnosti dlouhodobě vadil a kde byl jednou z příčin ztráty důvěry ODS, byl odvolán pouze ze svých stranických funkcí, které jsou veřejnosti celkem lhostejné. Neudělala žádnou změnu ani po volbách, kromě těch několika málo, které si přímo vynutil volební výsledek. Přestože Pavel Bém odstoupil ze své funkce předsedy pražské ODS, mocenské poměry v Praze se nijak nezměnily, u moci zůstali titíž lidé, kteří Béma a Jančíka v jejich funkcích dlouhodobě podporovali a udržovali. Důvody, proč Jančík veřejnosti vadil - propojení ODS a byznysu, již dávno přestaly být veřejným tajemstvím a staly se předmětem otevřené veřejné kritiky. Ta otřásla i posicí primátora Béma. Jančík ani zdaleka nebyl největším provinilcem, byl jen viditelným symbolem. Jeho odvolání nepřineslo kýžený efekt. Bém po volbách, které přinesly nejhorší výsledek ODS v historii hlavního města, oznámil odchod ze stranické funkce s tím, že ve své funkci primátora zůstane až do podzimních voleb v souběhu se svou novou funkcí poslance. Jednání ODS jen veřejnost utvrdilo v názoru, že ti skuteční a velcí hráči i nadále kontrolují politiku ODS a že ODS na tom nemíní cokoliv změnit, ani v Praze, ani kdekoliv jinde.
3. ODS se v prvních dnech po stranickém puči snažila mlžit skutečný důvod Topolánkova odvolání. Již během těch prvních dní se to ale ukázalo nemožné. Media již zcela opomenula, co jim ODS předkládala, a začala vyvíjet nátlak. Podle mého názoru došlo ke klasickému omylu. Media se domnívala, že Topolánkovo odvolání bylo součástí "očisty" ODS a očekávala, co se stane dál. Vzrůstal nátlak na Petra Nečase a ten musel několikrát přiznat to, o čem již dlouho hovořil Topolánek a co bylo ve skutečnosti příčinou jeho pádu. Prorůstání politiky a byznysu je velkým problémem ODS. ODS se musí reformovat a musí dojít ke změnám. Přesto, že se Nečas vyvaroval mluvit konkrétně, dalo se očekávat, že tím vzbudí nevoli. Bylo zřejmé, že "kmotři" posílení Topolánkovým odvoláním vyvíjejí na Nečase silný nátlak. Alexander Vondra začal obvolávat ty členy Výkonné rady, u kterých se mohlo předpokládat, že Nečase podpoří. Svolal schůzku v Klánovicích, na kterou byli pozváni ti, od kterých očekával podporu. Rychle se ale ukázalo, že jen z těchto lidí pevnou frontu, která by stála za Nečasem, nevytvoří. Naopak vzrostl tlak na Nečase. Dokonce i ti, kteří podpořili Topolánkovo odvolání a stáli před kamerami po jeho boku, se začali nepokrytě ukazovat se známými tvářemi politického a obchodního polosvěta. Ještě před volbami začaly schůzky "kmotrů" a "jejich" politiků. Je zjevné, že nejde o reformu, ale o přeskupení sil mezi vlivovými skupinami. Alexandr Vondra hledá podporu Petra Nečase a své vlastní kandidatury na místopředsedu ODS i u veřejně známých a medii identifikovaných "kmotrů".
Signál, který voliči dostali (a stále dostávají) byl ten, že ODS není k reformě ochotna a pokud snad přijde, bude to ještě dlouho trvat a rozhodně se nedá očekávat od současné "vládnoucí garnitury". V tomto světle se Topolánkovo náhlé odvolání jevilo ještě více rozporuplné. Co vlastně ODS chce? Bylo Topolánkovo odvolání předpokladem reformy, jak tvrdí ODS, nebo bylo naopak krokem k utlumení reformních nálad? Kde stojí Nečas? Kde stojí ti členové gremia, kteří na Topolánka v dvanáctihodinovém maratonu tlačili, aby odstoupil? Proč to dělali? Jaký to mělo smysl?
K čemu to bylo a jaký to mělo smysl, neuměli věrohodně vysvětlit ani ti, kdo Topolánkův pád zorchestrovali. Již během jednání Výkonné rady se ukázalo, že "pučisté" nevědí, jak se se situací vyrovnat. Neměli připravený žádný scénář, neměli připraveny procedury k výměně leadra, kterou již halasně oznámili celému světu. Neměli dokonce napřed připraveného ani náhradního leadra, zpočátku zmateně hovořili o jakémsi kolektivním vedení a až potom, kdy je vyděsil David Vodrážka oznamující světu z televizní obrazovky, že je připraven převzít roli předsedy a volebního leadra, padlo rozhodnutí, že tím leaderem bude Petr Nečas, jehož rozhodující kvalifikací v ten okamžik bylo, že má jako jeden z mála špičkových politiků ODS dosud čistou pověst a že za ním nestála žádná skupina "kmotrů", takže žádná z nich nebude znevýhodněna. Neměli připravenu ani žádnou legendu, kterou by puč odůvodnili, ta první o Topolánkově homofobii a antisemitismu padla ještě před zahájením Výkonné rady, po zveřejnění video záznamu jeho rozhovoru v redakci LUI, ta druhá, o "poslední kapce v pokračující sérii skandálů", se v očích příznivců a potencionálních voličů ODS jevila jako chabá a naprosto, mám-li užít známou frázi, "falešná a prázdná". Skandál, který měl jeho odstranění ospravedlnit, vyšuměl ještě před tím, než mohl být použit. To je k odvolání předsedy těsně před volbami opravdu málo. Třetí a zatím poslední vysvětlení zní, že Topolánkův odchod byl nutný, protože v závěru kampaně hrozil propad preferencí ODS. Ve skutečnosti trendy preferencí ukazují, že preference ODS byly dlouhodobě stabilní a propad, který se posléze skutečně dostavil, byl způsoben právě neuváženým odvoláním předsedy a volebního leadra ODS. Marně jsem v evropské historii dvacátého století hledal jeden příklad, kdy změna leadra politické strany těsně před volbami straně pomohla (ve skutečnosti jsem nenašel ani příklad, kdy by nějaká polická strana něco takového udělala, pokud důvodem nebylo leadrovo úmrtí, nebo náhlé vážné onemocnění).
Vývoj preferencí ODS
Ve vývoji preferencí od začátku roku 2009 až do voleb 2010 můžeme sledovat trendy jasně ohraničené výraznými mezníky - pádem Topolánkovy vlády, vznikem nových politických stran, zmařenými podzimními volbami a Topolánkovým odvoláním. Preference ODS se až do pádu vlády pohybovaly v okolí 30%. Pád vlády přinesl skok v preferencích zapříčiněný nespokojeností s pádem obecně kladně hodnocené vlády, pro který veřejnost neviděla jediný dobrý důvod a který považovala za zbytečný a zájmům státu škodlivý. I ČSSD, která ve skutečnosti s úspěchem svého vyvolání hlasování o nedůvěře vládě nepočítala a neměla ani připravený plán postupu a nebyla připravena a ochotna vládu převzít, se zalekl. Jiří Paroubek vzápětí po tom, co sněmovna odhlasovala nedůvěru vládě prohlásil, že ČSSD je připravena nechat vládu dokončit předsednictví v demisi. To se změnilo až potom, co president vydal prohlášení, že pro něho je takový postup nepřijatelný a že očekává rychlý odchod vlády.
ČSSD na svržení vlády nakonec sama doplatila. Její preference, které se mezi podzimem 2008 a začátkem českého předsednictví EU pohybovaly v oblasti nad 40% (v prosinci 2008 dosáhly 44,5%) a poté až do pádu vlády mezi 36% až 38%, klesly v červnu 2009 na 30% a již se nikdy nezvedly nad 35%.
Dalším mezníkem je okamžik vzniku nových politických stran, TOP09 a Věcí veřejných a rychlý vzestup preferencí TOP09, zcela zřetelně téměř výhradně na úkor ODS. Ten trval zhruba do období zmařených podzimních voleb. Jeho příčinou nebyl odklon voličů od pravicové politiky, ale nedůvěra veřejnosti k ODS a zklamání nad prorůstáním byznysu a politiky. Preference pravice jako celku se v tomto období nijak signifikantně nezměnily a pokud je pravdou, že ČSSD zmařila volby z obavy nárůstu preferencí pravice, nebyla tato obava podložená racionální úvahou ani fakty. Stejně iracionální a nepodložená byla obava, že vznik nové pravicové konzervativní strany bude znamenat rozštěpení pravice a bude výhodou pro levici. Přeliv příznivců pravice mezi dvěma pravicovými stranami nelze vidět jako odklon od pravicové politiky, nedá se vysvětlit jinak, než jako přeliv důvěry. ODS již není jedinou, ani dominující stranou pravice. Její důvěryhodnost se proto stává rozhodujícím faktorem jejího úspěchu.
Pozn. Pro ilustraci vývoje preferencí používám čísla a graf CVVM. Údaje ostatních agentur (STEM, Factum Invenio, Median, potvrzují popsané trendy (Viz přiložené ilustrace a tabulky). Údaje CVVM pokládám za nejvíce přesné, což potvrzuje i to, že jejich trend, zejména v období po Topolánkově odvolání, se nejvíce blíží skutečnému výsledku voleb, zvláště u stran potenciální středopravicové koalice.
V období od zmařených voleb až do chvíle pádu Mirka Topolánka zůstaly preference ODS, přes jeden vzápětí korigovaný výkyv, stabilní a pohybovaly se v okolí 25% (poslední průzkum před Topolánkovým odvoláním jí dal 25,5%). Trend je zcela zřejmý: potom, co se od ODS k TOP09 přelila převážná část lidí, kteří byli dlouhodobě zklamáni její neschopností (a je nutno otevřeně říci i nevůlí) problém rostoucí ztráty důvěryhodnosti řešit, se jedná o půl roku víceméně stabilní úroveň voličských preferencí, což vyvrací tvrzení, že odvolání bylo nutné, protože ODS hrozil propad preferencí spojený s nespokojeností s předsedou.
Propad preferencí nakonec skutečně nastal a to vzápětí po Topolánkově odvolání, které vyvolalo vlnu údivu a nezodpovězených otázek, nejen proto, že k němu došlo těsně před volbami, ale i pro jeho způsob a průběh, který působil diletantsky a chaoticky. Preference ODS klesly na historických 19%. Naprosto nepodložené je tvrzení mnoha funkcionářů ODS, kteří se snaží omluvit nesmyslný krok změny volebního leadra v závěru kampaně tvrzením, že tím cosi "zachránili", že by nastal propad preferencí (ten nastal zcela zjevně jako následek jejich jednání), nebo že kdyby volby byly o dva či tři týdny později, ODS by je vyhrála. Trend velmi přesvědčivě naznačuje, že kdyby se volby konaly o několik týdnů později, TOP09 by ODS předběhla a dnes by vládu sestavoval Karel Schwarzenberg.
I zde se ukázalo, že ti, kdo přenesli své sympatie, zůstali pravicové politice věrní. Potencionální a jak se brzy ukázalo i skuteční voliči pravice je odevzdali, napřed v průzkumech a nakonec i ve volbách, TOP09 (a tentokrát již i Věcem veřejným, které se mezitím odpoutaly od nuly (na 7%) a potom, co se rychlost jejich růstu zvýšila po odvolání Mirka Topolánka, skočily až na 11,5% v posledním předvolebním průzkumu). Jejich konečný výsledek, 10,88%, je asi největším překvapením těchto voleb. Na grafu preferencí mezi mezníky kampaně je zřetelně vidět, že preference TOP09 po celou sledovanou dobu téměř přesně zrcadlily preference ODS. Příčinou jejich pozvolného ubývání mezi zmařenými volbami a Topolánkovým odvoláním byl vzrůst preferencí VV, tentokrát hlavně na jejich úkor. Po Topolánkově pádu pak vidíme stejný skokový vzestup u obou stran až k volbám, který opět téměř zrcadlí propad preferencí ODS ve stejném období.
Vývoj preferencí obou velkých stran, ODS a ČSSD, ilustruje dvě nebezpečí pro vnímání politických stran veřejností. První jsou šokující neuvážené a nepřipravené kroky. ČSSD doplatila na svržení Topolánkovy vlády propadem preferencí, ze kterého se již nikdy nevzpamatovala. Důvěra jejích voličů již nikdy nedosáhla předešlých výšek. Podobným mezníkem bylo pro ODS nesmyslné, zbrklé, špatně načasované a věrohodně nevysvětlené odvolání jejího předsedy a následný propad přízně jejích voličů.
Druhým nebezpečím je negativní kampaň, která nakonec poškodí jak její předmět, tak její autory. Stupňující se negativní (v konečných fázích přerůstající až do agresivní a zlé) kampaň voliče znechutila a pomohla menším stranám, které se proti svým oponentům tímto způsobem nevymezovaly. V případě ODS je nepochopitelný i jejich závěrečný obrat, kdy se hlavním cílem kampaně ODS se stal její přirozený a programově blízký potenciální spojenec. Zdálo se, že ODS již hodila ručník do ringu, smířila se s volební porážkou a vítězstvím levice a chtěla soupeřit s TOP09 o roli vůdce opozice.
Signál voličům byl asi takový: "Nevíme, nebo vám nechceme říci, co děláme (nehodící se škrtněte), nevíme, nebo vám nechceme říci, proč to děláme (nehodící se škrtněte), nevíme dokonce ani jak to udělat, ale věřte nám, ti druzí jsou ještě horší než my". Jinými slovy, ODS své voliče neuspokojila ani neuklidnila, ale urazila.
Výsledkem byla ztráta 834683 voličů, kteří jí dali ve volbách 2006 své hlasy. Sama velikost ztráty voličů prokazuje, že tvrzení, že příčinou ztráty důvěry ODS je její bývalý předseda, je falešné. Kdyby bylo pravdou, že příčinou ztráty důvěry ODS bylo jeho chování, byl by tlakem veřejnosti a členské základny smeten již dávno, bez ohledu na to, co si o tom myslí grémium a Výkonná rada ODS. Chce gremium a Výkonná rada ODS i nadále tvrdit, že dovolili svému předsedovi odradit téměř polovinu, téměř milion jejích bývalých voličů, aniž si toho vedoucí orgány a jejich analytici až do závěru volební kampaně a jednoho pochybného článku v bulvárním plátku povšimly? Neprozradilo by to hlavně jejich vlastní neuvěřitelnou nekompetentnost a trestuhodnou nedbalost? Nezasloužil by takový šlendrián především odchod všech vedoucích politiků, všech členů gremia a Výkonné rady, všech regionálních orgánů, všech lidí odpovědných na všech stupních za dobrou pověst ODS do politického oblivia? Měla by strana, která projevila takovou neodpovědnost a neschopnost vůbec aspirovat na vládní posty? Zasloužila by si jediný voličský hlas? A nakonec, je něco takového vůbec možné?
Skutečnou příčinou, i když na to velká část představitelů ODS v krajích a ve Výkonné radě stále nechce slyšet, je to, že důvěru voličů ztratila ODS jako celek, a nebylo to proto, že by některý její činitel použil nějaký nesalónní výraz nebo gesto, ale proto, že lidé jsou znepokojeni vlivem"kmotrů" na politických rozhodnutích, z nichž mnohá se jich přímo týkají. Víme například, že jen v Praze ODS ztratila 160000 voličů. Přitom rivalita mezi pražskou ODS a dnes už bývalým předsedou ODS Topolánkem je známým faktem, medii mnohokrát popisovaným a rozebíraným. Kdyby v rozhodování pražských voličů hrálo roli jen Topolánkovo chování, nedosáhla by rekordních výsledků v roce 2006 (Topolánek roku 200ž nebyl jiný a lepší leader než Topolánek roku 2010, který navíc během evropského předsednictví prokázal schopnost v rozhodujících chvílích i pod tlakem zachovat chladnou hlavu a řešit vážné krizové situace), mělo by logicky jeho odvolání přinést větší sympatie a podporu primátoru Bémovi a pražské ODS. Nestalo se tak, těch 160 tisíc bývalých pražských voličů ODS nevolilo proti před dvěma měsíci odstraněnému bývalému leadrovi Topolánkovi, volilo proti stále přítomnému Bémovi, Hrdličkovi, Jančíkovi a proti lidem, kteří pražskou ODS ovládali a stále ovládají, proti "partě z Blaníku", proti velkým pražským developerům a jejich vazbám na pražské politiky. Hlasovali proti prorůstání velkého byznysu a politiky, které v ODS dospělo do stadia, kdy se "kmotři" již nespokojují s nějakým nepřímým uplatňováním svého vlivu, ale nechávají se volit do klíčových orgánů ODS, do jejich regionálních rad a Výkonné rady. Hranice mezi byznysem a politikou jsou v ODS tak rozostřené, že již není rozpoznatelné, kde končí politika a začíná byznys a naopak.
Stejně se v reakci na tuto rakovinu v těle ODS zachovali i voliči v ostatních krajích a ODS na to doplatila i tam, kde její regionální organizace projevila vůli problém řešit, jako například v Brně nebo tam, kde nikdy v signifikantním měřítku neexistoval, v mnoha menších českých a moravských městech a na venkově. Škoda je patrná a kvantifikovatelná, 834000, nebo jinak, 44% ztracených voličů a vážně poškozená dobrá pověst a důvěryhodnost ODS.
I Petr Nečas si povzdechl, že se voliči stydí přiznat své sympatie k ODS.
V průběhu kampaně byly zcela zapomenuty programové teze ODS a její Vize 2020. Její kampaň sice dokázala přesvědčit část voličů, že ČSSD není stranou, které by měl volič svěřit budoucnost státu, ale nedokázala je přesvědčit, že stranou, které mají věřit, je ona.
Nedá se očekávat, že se narychlo svolaný Kongres bude zabývat příčinami volební katastrofy ODS a hledat cesty k nápravě nedostatků a chyb. Naopak je pravděpodobné, že proběhne ve znamení oslav "vítězství pravice", tvoření vlády, volání po upevnění stability politického prostředí a potřebě jednoty, které mají zakrývat to, že ODS stojí na životně důležité křižovatce, že právě jen přežila nejhorší volební výsledek své historie a ztratila 44% svých příznivců a že posice jejího leadra a pravděpodobného nového předsedy je od začátku povážlivě slabá.
Stejně jako Mirek Topolánek, nemá ani Petr Nečas za sebou žádnou "silovou skupinu". Po drtivém volebním neúspěchu, který byl způsoben ztrátou důvěry voličů, očekává veřejnost, voliči i řadoví členové od ODS reformu, konec vlivu "kmotrů" v krajích a obnovu vnitřní demokracie. Velmi pravděpodobně se nedočkají. Petr Nečas, který byl do vedení vymrštěn "aprílovým pučem", musí, ve snaze udržet stabilitu ve straně, hledat spojence u všech členů Výkonné rady, u kterých cítí vůli k dohodě, bez ohledu na to, kdo jsou a kdo za nimi stojí. Takovou dohodu a jí odpovídající personální změny, se bude ODS snažit prodat jako "reformu". Nepůjde bohužel o nic jiného, než o přeskupení vlivových hráčů. Přitom není ani zdaleka jisté, že k nějaké dohodě skutečně dojde.
Nabízejí se dvě možnosti, ta první a méně pravděpodobná, je dohoda "čistých proti kmotrům". I kdyby byl Nečas schopen v krátkém čase, který zbývá před Kongresem, který ukáže poměr sil v současné ODS, takovou skupinu zformovat, nebude její síla dostatečná k tomu, aby mohla skutečně změnit složení rozhodujících orgánů a zajistit mu stabilitu ve straně a prostor pro reformní kroky. Složení delegátů Kongresu bude určováno jejich volbou v krajích, včetně těch, jejichž volební mechanismy budou stále podléhat vlivu krajských kmotrů a se současnou situací spokojených funkcionářů, kteří jim v nemalé míře dluží za své posice.
Vznikem krajského zřízení vznikl v ODS velmi silný mezičlánek mezi členskou základnou a vedením složeným z předsedy a gremia. Byl fakticky zesílen nejdůležitějšího orgán, Výkonná rada, jejíž složení je přímo ovlivněno regionálními organizacemi a tím, jak se regionální rady ve svých krajích staly v menší či větší míře autonomním nástrojem kmotrů, změnila se i Výkonná rada a dokonce i gremium. Dnes se již dá říci, že značná část jejích členů je buď do rady kmotry delegována, nebo v ní již kmotři sami zasedají. Regionální rady a Výkonná rada tvoří silnou isolační vrstvu mezi vedením (gremiem) a členskou základnou, která je neprůstřelná jak shora, tak zdola. Nejslabším článkem v hierarchii ODS je předseda, který nemá téměř žádnou pravomoc a jehož každý krok podléhá schválení gremiem, které je stejným způsobem pod kontrolou Výkonné rady. Gremium a Výkonná rada těžko odsouhlasí, aby Petr Nečas provedl revoluci, která by je smetla a jejich "kmotry" zbavila vlivu. Jen mluvit o jejich vlivu a o potřebě změny, stálo Topolánka jeho funkce. Nedá se očekávat, že co se nepodařilo Topolánkovi, se podaří v tak krátkém čase Petru Nečasovi, který za svou posici vděčí právě těm, proti kterým by měl vystupovat. Zvláště ne ve chvíli, kdy probíhají rozhovory o vládní koalici a jejím programu, ve kterých Nečas musí spoléhat i na ty, v jejichž zájmu je změnám bránit a jejich spojence.
Reforma se nedá zorganizovat během těch několika týdnů, které do Kongresu zbývají, zvláště ne, když k ní chybí personál i vůle a vzhledem k poměrům v ODS musí být organizována "shora".
Druhou možností je dohoda mezi Nečasem a tzv. "čistými" s vybranými vlivovými skupinami. Zdá se, že toto je cesta, o které zatím Nečas a jeho vyjednavatel Vondra uvažují. Velmi brzy si uvědomili, že potřebují podporu těch nejsilnějších regionů a pokoušejí se sestavit koalici formovanou kolem velkých měst, Prahy, Brna a Otravy, severních a středních Čech a moravských regionů. Obětovány a označeny za "problémové" by měly být ty regiony, které nebyly vyzvány, pokud se k "reformní" koalici samy nepřidají. Probíhají schůzky (Klánovice) "vyzvaných", jejichž seznam účastníků a jejich domovské adresy napovídají, jaké má být očekávané složení formace. Ani u nich ale není jisté, zda všichni ti, kdo byli vyzváni, budou kooperovat a pokud ano, zda budou mít ve svých regionech dostatek sil k tomu, aby Nečasovi dodali potřebný počet hlasů na Kongresu. Mnozí z nich viditelně lavírují a není překvapením, že několik z nich se zúčastnilo jak Nečasem a Vondrou svolané Klánovické schůzky, tak demonstrativně na večer voleb svolané protiakce, demonstrace síly svolané pražskými a středočeskými "kmotry" a pražskými politiky.
Myšlenka rozdělení koalice kmotrů je založena na tom, že vznikla účelově, pro odstranění Topolánka, který začal vadit všem. Větší bloky těchto regionálních vlivových skupin byly před tím vzájemně autonomní a antagonistické a tvořily ad hoc dohody před Kongresem a v jeho průběhu, které umožňovaly volbu jimi prosazovaných osobností do vedoucích posic ODS. Ani Topolánek, ani Nečas, za sebou neměli žádný z těchto bloků a získávali podporu delegátů kongresů za prvé vlastní popularitou v členské základně a za druhé tam, kde ten či onen vlivový blok nebyl dostatečně silný, aby prosadil svou vůli. K jejich sjednocení vedlo to, že se nakonec všichni začali cítit Topolánkem ohroženi.
Nečasův problém je v tom, že pokud se nepodvolí, může se totéž velmi lehce stát i jemu. Jeho situace je o to horší, že spojení "kmotrů", které Topolánkovi vždy hrozilo a které jej nakonec porazilo, v jeho případě již existuje a má za sebou velký úspěch, Topolánkův pád. Přesvědčit je, že se mají znovu rozdělit, bude velmi těžké a nedávám mu před nastávajícím Kongresem mnoho šancí. Všem je jasné, že za reformu má být prohlašováno to, že někteří z nich budou obětováni, aniž se systém nějak zásadně změnil, všichni ale vědí i to, že pokud k nějaké signifikantní změně dojde, otevře se Pandořina skřínka a členská základna bude požadovat další a další, tentokrát nejen kosmetické, změny.
Petr Nečas již dnes naráží na odpor a o změnu se možná ani nepokusí. Kongres proběhne ve znamení "úspěšných voleb", vítězství pravice a formování koaliční vlády a nového "Nečasova vedení" ODS. Vznik vlády a její budoucí stabilita se stane mantrou a omluvou pro odklad nebo úplné opominutí všeho, co by "kmotry" mohlo ohrozit. Nové "Nečasovo vedení" ODS bude převážně složeno ze zástupců existujících mocenských bloků a posílení "kmotři" obklopí a isolují Nečase tak, aby o nějaké skutečné reformě ODS nemohl ani uvažovat. Již nyní se chystá návrh na zřízení nového orgánu zvaného "Rada regionů", který má přebrat rozhodovací kompetence delegáty kongresu voleného gremia a Výkonné rady a upevnit kontrolu krajských "kmotrů" nad politikou a rozhodováním ODS. Návrh má být přednesen na Kongresu. Petr Nečas a ti, kdo reformě ODS přejí, budou mít dost těžkou práci s tím, aby posílení vlivu kmotrů zabránili.
Díky jejich nečitelnosti a vlivu "kmotrů" ODS (Hrdlička, Janoušek a jejich přítel Bárta) na Věci veřejné, bude osud vlády trvale na vážkách a Nečas se fakticky stane jejich rukojmím. Budou spoléhat na blahovůli medií a na Nečasovu dobrou pověst a mediální popularitu. ODS se, přes svůj nejhorší volební výsledek v historii, volební porážku a katastrofální odliv voličů bude tvářit jako vítěz. Nově nalezená "jednota" ODS bude vydávána za důkaz její vnitřní reformy. Media, jejichž pozornost bude soustředěna na vládu, se po Kongresu přestanou o poměry uvnitř ODS zajímat.
Tato varianta je pro návrat důvěry a přízně voličů pro ODS nepříliš nadějná. ODS hrozí, že se jí nikdy nevrátí její dominantní posice na pravici. Kritickým obdobím pro ODS bude mezičas mezi Kongresem a senátními a krajskými volbami. Zejména volby do pražského zastupitelstva budou testem toho, zda ODS dokáže dlouhodobou ztrátu důvěry zastavit a znovu získat alespoň část svých ztracených voličů. Bohužel všechny veřejné výstupy a prohlášení osobností ODS naznačují, že vše, co může veřejnost od dříve tak silné strany očekávat, je jen výměna jedné dnes již nedůvěryhodné garnitury za druhou, stejně nedůvěryhodnou, tvořenou převážně starými známými, jen jinak seřazenými tvářemi a závislou na stejných "kmotrech".
Pokud v ODS nenastane skutečná viditelná a signifikantní změna, hrozí jí, že se katastrofální porážka zopakuje, dokonce v ještě větším měřítku, i v podzimních pražských regionálních volbách, což znovu oslabí i její celostátní posici a přízeň voličů. Poprvé od svého vzniku není ODS dominantní stranou pravice. Poprvé má ODS na pravici stranu, která se ve volbách stala jejím rovnocenným soupeřem a která je pro velkou část voličů i přirozenou alternativou. Poprvé může pravicový volič dát svůj hlas jiné straně než ODS a nedělat si přitom výčitky, že tím napomáhá k moci levici. Pokud TOP09 nepodlehne stejnému neduhu a pokud bude ODS i nadále důvěru voličů ztrácet, nezůstane ODS ani jejím rovnocenným partnerem. Stane se malou, nevýznamnou stranou, použitelnou jen jako vycpávka k doplnění budoucích koalic.
Česká politická scéna, dlouhou dobu statická a velmi polarizovaná, byla ovládaná dvěma stranami, ČSSD a ODS. Na pravici ODS dlouhou dobu dominovala do takové míry, že její voliči neměli reálnou alternativu a znovu a znovu ji volili, byť se stále hlasitějším skřípěním zubů. ODS si na tuto situaci natolik zvykla, že zpohodlněla a zapomněla, že to nejsou voliči, kdo politické straně dluží svou přízeň, ale je to strana, která si jejich důvěru musí znovu a znovu získávat a udržovat. Politiku si ODS, která si byla jista hlasy pravicových voličů, dělala "po svém", zejména v krajích, které více a více ovládal "spřátelený" byznys. ODS ztrácela nejen kontakt se svými voliči, ztrácela i kohezi, fakticky se rozpadla na 14 autonomních stran, které vystupovaly nejen bez ohledu na voliče, ale i bez ohledu na politiku vedení ODS a koaliční vlády s ODS v čele a mnohdy otevřeně proti ní a v zájmu "krajských kmotrů" (viz Už ODS ví, proč prohrála volby?).
Po prohraných krajských a senátních volbách na podzim 2008 jsem napsal:
"Myslet si, že se něco vyřeší jen tím, že se předsedou stane některý z místopředsedů, je naivní omyl. Jak prostí členové ODS tak veřejnost dobře ví, že místopředsedové nesou za politiku ODS stejnou odpovědnost jako její předseda. Veřejnost bude „reformu“ spočívající v tom, že se prohodí posty ve vedení strany oprávněně vnímat tak, že jako vždy se hoši nahoře dohodli (tentokrát poprali, ale efekt je stejný), našli si obětního beránka a jede se dál.
ODS totiž neprohrála volby proto, že náhle ztratila voliče. Voliče ztrácela celou dobu, i když se to neprojevovalo na volebních výsledcích. Slyším už léta od desítek známých, že přestože v těch či oněch volbách vždy volili ODS, volili ji naposled a se skřípěním zubů, volili ji jen proto, že považovali alternativu ze ještě horší. Všeobecná nespokojenost však už léta rostla. Politici, se kterými jsem mluvil o tom, že se pnutí mezi ODS a jejími voliči zvětšuje, že to nelze šponovat do nekonečna a jednou to zákonitě praskne, mi po celou tu dobu říkali, abych se uklidnil, že tak u nás politika nefunguje a voliči takto reagovat nebudou.
ODS volby nakonec prohrála, protože množina jejích voličů (a bylo jich podle Českého statistického úřadu přesně 82 843) si řekla DOST a k volbám nešla, nebo se připojila k další a ještě větší skupině (bylo jich podle ČSÚ 747636), k těm které k ODS nic neváže (nebo už nic neváže) a kteří si nejen řekli DOST a volili ČSSD (a v krajním případě i komunisty – i ti získali o 21217 více voličů než v posledních volbách)."
ODS se z prohry v senátních a krajských volbách 2008 nepoučila. Nezměnilo se od té doby nic, jen to, že všeobecná nespokojenost rostla ještě rychleji, v přímé úměře k stále rychlejšímu růstu vlivu krajských klanů. ODS nejen že stále odmítala příčiny ztráty důvěry svých voličů řešit, ale odmítala ji i přiznat. Vedoucí politici jak v gremiu, tak ve Výkonné radě a v regionech i potom žili ve sladkém snu, že "tak u nás politika nefunguje". Odmítali si přiznat, že politika takto funguje všude, i u nás, a jediný důvod, proč se to u nás zatím viditelně neprojevovalo byl ten, že pravicový volič neměl alternativu. V roce 2008 se objevila v jejich teorii první vážná trhlina, velká množina voličů přestala skřípat zuby a ODS nevolila. Výsledkem byla překvapivá drtivá porážka v krajských a senátních volbách a ztráta všech hejtmanů ODS (Praha tehdy nevolila). Pnutí mezi ODS a jejími voliči rostlo tím rychleji, čím okatěji se ODS stávala stranou "kmotrů" a čím zpupněji svůj problém odmítala řešit. Z množiny nespokojených, o které jsem psal na podzim 2008, se stala téměř polovina všech voličů.Počet voličů opouštějících ODS se za čtyři roky zdesetinásobil.V roce 2010 se přitom nestalo nic nového než to, že pro nespokojeného voliče dnes alternativa existuje.
Petr Nečas v posledních týdnech kampaně voliče prosil, aby ODS "vzali na milost" a ještě jednou jí "se skřípěním zubů"dali své hlasy. Ukázalo se, že jej nevyslyšeli. Nevěřili mu. Proč by mu měli věřit? Proč by měli dát ztracenou důvěru straně, která se k nim chová jako k dětem, která jim chce namluvit, že příčinou jejich nespokojenosti není to, že ODS odmítá léčit viditelnou a zhoubnou nemoc, která ji ničí, a snaží se jim namluvit, že to, co jim na ODS dlouhodobě vadí, co je bolí a co cítí a vidí na vlastní oči, není pravda? Že jediným důvodem jejich nespokojenosti je to, že bývalý předseda jel před rokem na dovolenou do Toskánska?
Na rostoucí ztrátu důvěry a její hlavní příčinu, blahovolnou a přezíravou toleranci prorůstání politiky a byznysu a na rostoucí pnutí mezi ODS a jejími řadovými členy a voliči jsem už několik let upozorňoval. Před více než rokem jsem napsal, že pnutí už se nemůže příliš zvyšovat a cosi musí zákonitě prasknout. Došlo k tomu v letošních volbách. ODS se opět chovala ke svým členům a voličům přezíravě. Byznys a politika prorostly do takové míry, že dnes je již nemožné určit kde jedno končí a druhé začíná. ODS právě jen zázrakem a jen velmi těsně přežila katastrofu, prohrála volby se ztrátou více než tří čtvrtin milionu voličů, téměř poloviny těch, kteří ji volili v posledních volbách. Své voliče ztratila proto, že s nimi odmítá vést dialog, že nechce přiznat, že dělá něco špatně, že odmítá vážnou personální a systémovou změnu a že jim namlouvá, že odpovědnost za jejich zklamání nese Mirek Topolánek, první a až do chvíle svého odvolání jediný leader ODS, který nalezl odvahu problém veřejně identifikovat a hovořit o nutnosti jeho řešení. ODS se i po neuvěřitelné katastrofické ztrátě tváří jako vítěz voleb, tváří se, že se nestalo nic vážného, že nejde o nic, co by mělo stát za pozornost jejím zbývajícím příznivcům a voličům. I po katastrofálně prohraných volbách se politici ODS vazby na své "kmotry" ani nesnaží zakrývat a ochotně a rádi se s nimi ukazují při všech možných příležitostech. V ODS je problém klientelismu stále tabu, stále se o něm nesmí hovořit.
David Vodrážka, první místopředseda ODS, na přímý dotaz o svých kontaktech s "kmotry" odpovídá: „Setkávám se s tolika lidmi, že nestíhám rozlišovat kmotry a nekmotry.", "Mrzí mě ale dělení, které zavedl Mirek Topolánek na kmotry - nekmotry, velrybáře - nevelrybáře. To je hrozně tenký led."
Hospodářské noviny: Po setkání v Klánovicích následovalo poněkud jiné setkání - povolební párty ve Žlutých lázních, kde jste byl viděn spolu s "kmotry".
David Vodrážka: "Nikdo nemůže tvrdit, že politika a byznys nesouvisí. I ti, kdo jsou pokládáni za "čisté", se potkávají s podnikateli a lobbisty. Klíčové je, jak dalece se tím člověk nechá ovlivnit."
Na dotaz deníku iDNES Vodrážka řekl: "Je absolutní hloupost dělit ODS na špinavou a čistou podle toho, kdo se kde schází".
Pod tlakem medií už ODS nemůže předstírat, že problém nevidí. Rozhodla se jej ale bagatelizovat a předstírat, že jej vyřešila odvoláním Topolánka a tím, že o problému mluví v minulém čase. Je nasnadě, že ODS ani nadále nechce "stíhat", nechce se nad problémem zamyslet a pustit se na "tenký led". Politika a byznys spolu mají i nadále "souviset" a volič, který je znepokojen obsahem, formou a rozsahem "souvislostí" se dozvídá, že mu nezbývá než věřit, že přes vše, co na vlastní oči viděl a zažil, se regionální organizace ODS a její vedoucí politici nenechávají "kmotry" ovlivnit. Dozvídá se, že vedení ODS symbióza šedého byznysu a politiky nevadí, mrzí je něco jiného, mrzí je, že odvolaný předseda začal "rozlišovat" a vynesl problém na světlo.
ODS si zvolila cestu minimálních ústupků tlaku své členské základny a veřejnosti. Viníkem za její ztrátu důvěry se má stát její bývalý předseda. Vliv "kmotrů" zůstává nadále zachován. ODS se nebude dělit na "špinavou a čistou", nebude "rozlišovat".
V letošních volbách to voliči ODS "vrátili" a to tak, že téměř polovina z nich, více než osm set tisíc voličů, změnila svůj dlouholetý zvyk a svou důvěru jí odřekli. ODS si již nemůže dovolit odmítat dialog se svými členy, příznivci a voliči. Již si nemůže dovolit se k nim chovat přezíravě a pohrdavě, již jim nemůže nic nalhávat. Voliči budou rozhodovat o tom, zda se někdy ODS znovu stane stranou, která si zaslouží jejich důvěru. Zatím jich během čtyř posledních let polovinu ztratila a stále ztrácí. Pnutí mezi ODS a jejími členy, příznivci a voliči nadále poroste. Pokud se ODS nevzpamatuje a nezačne se skutečnou vnitřní systémovou a personální reformou, ztratí i jejich zbytek. Tak politika funguje všude na světě a tak funguje i u nás.
Pokud si to ODS uvědomí a přestane si nalhávat, že "u nás je to jiné", je pro ni ještě naděje.
SHRNUTÍ - CHYBY ODS
1. Letošní volební výsledek ODS je vůbec nejhorší v historii strany. Letos získala 20,22% (1057792 hlasů). Její dosavadní nejhorší výsledek byl v roce 2002, kdy skončila také na druhém místě (24,47% a 1166975 hlasů). V posledních volbách, v roce 2006, ji volilo 1892475 voličů, letos jen 1057792. Celkově ODS ztratila 834683 voličů a 28 mandátů. 44% jejich bývalých voličů jí odmítlo znovu dát svou důvěru. Ztráta téměř poloviny voličů nemůže být připsána na vrub jedné osobě. Snaha přesvědčit voliče, že ODS ztratila preference díky "kontroverzním výrokům", nebo "skandálům" Mirka Topolánka se ODS vymstila. To, že se vedení ODS takto nedůvěryhodně pokoušelo a stále pokouší svalit odpovědnost za ztrátu důvěry voličů na svého bývalého předsedu, jí přineslo propad na nejnižší kdy zaznamenanou úroveň v průzkumech voličských preferencí (19% u CVVM, téměř stejně nízko u STEM a Factum Invenio) a vzápětí na nejhorší volební výsledek v její historii.
2. Odstranění volebního leadra a předsedy strany v konečné fázi kampaně ODS a diletantismus v jednání jejích politických špiček, ODS nejen nepomohlo, ale znamenalo finální a fatální propad její důvěryhodnosti a dodalo momentum novým polickým stranám, TOP09 a VV. Po Topolánkově odvolání již ODS, přes úctyhodný výkon Petra Nečase v debatách s Jiřím Paroubkem, nebyla schopná převzít iniciativu v závěru kampaně.
3. Trendy voličských preferencí jasně naznačovaly, že ODS nehrozil propad preferencí. Bylo rovněž zřetelné, že síly levice a potenciální středopravicové koalice jsou přibližně vyrovnány (44% ČSSD + KSČM : 42% ODS + TOP09 + VV v průzkumech v období těsně před Topolánkovým odvoláním). Místo aby se ODS dva měsíce před volbami soustředila na závěrečný finiš kampaně, ztratila tři týdny chaotickým řešením problémů odvolávání starého a jmenování nového leadra a přenosu pravomocí. Místo důrazného závěru kampaně ODS řešila krizi, kterou sama z pochybných důvodů vyvolala. Svým voličům dodnes nedokázala své jednání věrohodně vysvětlit.
3. Negativní volební kampaň gradovala až do ztráty fokusu na ideové a programové cíle ODS (V posledních měsících nebylo například vůbec slyšet o Vizi 2020). Negativní kampaň, proti ČSSD a jejímu leaderu a v nakonec dokonce i proti TOP09 se stala hlavním komponentem kampaně.
4. V závěru kampaně ODS nesmyslně útočila na TOP09, jakoby ztratila víru v sama sebe, jako by se již smířila s porážkou a jejím cílem už nebylo volby vyhrát a porazit levici, ale jen skončit lépe než TOP09. Pokud ještě některý volič váhal, pomohla mu ODS k rozhodnutí ji nevolit.
5. ODS zcela ignorovala (nikdy nezkoumala?) příčiny ztráty důvěry svých voličů a jejich přechodu k TOP09. Těsně před volbami a po šokujícím odvolání svého leadra, jim naopak sdělila, že "personální změny by byly sebevražedné", což ve světle právě provedeného chaotického a diletantského zaříznutí jejího předsedy a leadra působilo nejen nedůvěryhodně, ale dokonce komicky.
6. To vše vedlo ODS k nejhoršímu výsledku voleb v její historii a ztrátě téměř poloviny voličů. Pravice by, pokud by neměli jinou volbu, jejich velkou část bezpochyby ztratila.
Jen díky tomu, že dnes existuje alternativa pro pravicového voliče, nevládnou České republice Paroubek a KSČM.
Odkazy:
Už ODS ví, proč prohrála volby?
Virtually, 26.10.2008, Tomáš Haas, 26.10.2008
Co voličům připomíná ODS?
Tomáš Haas, 7.4.2010
Virtually, 7.4.2010, Tomáš Haas
ODS připomíná spolek padlých andělů, připustil Nečas
zpravy.tiscali.cz , 7. 4.2010, Petr Nečas
"Kauza Topolánek" aneb mediální konstrukce reality
Britské Listy, 7.4.2010, Jiří Simonides
ODS ovládají zákulisní hráči napojení na byznys. Na Hluboké se tajně jednalo
Domaci.iHNed.cz, 20. 11. 2009, Luboš Kreč, Marie Valášková
Pět způsobů, jak Janoušek vydělává v Praze miliony
O Bémova muže se zajímají policisté ve Švýcarsku i Česku
EKONOM: Vedení Prahy se asi změní. Ale rozhodovat budou stejní „kmotři“
Domaci.iHNed.cz, 2. 5. 2010
Janoušek: stopa, které se mnozí bojí
HN.IHNED.CZ, 30. 7. 2009
Nepochopitelná pražská ODS a osobní zážitek
Tabery Blog Respekt, úterý 20. duben 2010, Erik Tabery
Poslední kapka reformy ODS
Tomáš Haas, 04.04.2010
Špatně načasované čištění štítu ODS
Radko Kubičko 02.04.2010 18:33
Změna je nutná. ODS dostala od voličů na zadek
Převzato z MF DNES, 2. června 2010
Nečas: Výměna v čele ODS přispěla k volebním preferencím
Odstřel špiček ODS se na schůzce nechystal, tvrdí poslanec Benda
Parlamentní Listy, 17.5.2010, Petr Mašek
Omezíme Nečasovu moc, plánují místopředsedové ODS
Parlamentní Listy, 18.5.2010
Šéf Senátu Sobotka: Ať si Topolánek pomůže sám
Parlamentní listy, 10.6.2010, epo
Tomáš Haas 13. 6. 2010
Volby na konci května bezprecedentně zamíchaly politickou scénou. ODS zaznamenala katastrofální odliv voličů. V posledních volbách, v roce 2006, ji volilo 1 892 475 voličů, letos jen 1057792. Celkově ODS ztratila 834683 voličů a 28 mandátů. 44% jejich bývalých voličů jí odmítlo znovu dát svou důvěru.
Přesto pravice u voleb překvapivě obstála a získala tak šanci sestavit vládu. Podařilo se to hlavně proto, že nová pravicová strana, TOP09 dokázala absorbovat většinu nespokojených voličů ODS. Vznik TOP09 se z hlediska pravicové politiky ukázal jako politicky velmi prozíravý a potřebný krok.
Příčinou propadu ČSSD i ODS byla jednoznačně ztráta důvěry veřejnosti a voličů ve strany, které se v obou případech ukázaly jako zakonzervované struktury bez vůle k jakékoliv sebereflexi a změnám, ani ke změnám personálním, ani změnám systémovým.
Obě velké strany zaznamenaly rekordní odliv příznivců a následně voličů. Nebylo to zapříčiněno volební účastí, ta byla přibližně stejná jako po posledních volbách v roce 2006. Nebyla to ztráta jednorázová a její jedinou příčinou nebyl vznik nových stran, TOP09 a Věcí veřejných. Ztrátu ODS nelze přičítat jen vzniku nových stran, v případě TOP09, strany, která je ODS programově nejblíže a ke které přešla většina těch, kdo přestali preferovat ODS, je vina jednoznačně na ODS. Kdyby voliči "své straně" věřili, neměli by důvod ji opustit. 44 % jejich bývalých voličů jí přestalo věřit.
Očekával bych, že ODS bude průběžně analyzovat příčiny ztráty důvěry voličů a že z nich vyvodí důsledky. Nestalo se. Ani v předešlých letech, ani po vzniku nových stran, ani v kampani a jejím závěru, ani po volbách. ODS dlouho nedělala nic a v závěru oznámila voličům, že příčinou je osoba jejího předsedy. Jak mylná to byla představa a jak ODS trefila sama sebe, je vidět z toho, že místo návalu přízně, se po jeho odstranění dostavil další skokový propad.
Charakteristický byl průběh volební kampaně. Díky dvojímu odkladu voleb (vina zde jednoznačně padá na ČSSD a jejího předsedu Paroubka) se dá hovořit o jedné téměř rok trvající kampani, která postupně ztrácela charakter presentace programů a osobností a gradovala ve více a více negativní a odpuzující populistické slogany a osobní útoky na oponenty. Kampaň obou stran by se dala nakonec vyjádřit jako vzkaz voličům: "Možná máme nějaký program, ale nevěříme vám, že jej dokážete pochopit a nevěříme sami sobě, že vás o jeho přednostech dokážeme přesvědčit. A tak vám budeme raději popisovat ošklivou bradavici na tváři soupeře".
Doplatily na to obě strany.
ODS Před volbami
ODS propadla díky tomu, že se nechala vlákat do pasti, kterou sama pomohla vytvořit. Negativní volební kampaň byla společným produktem jak ČSSD, tak ODS. ODS na konec podlehla panice a dva měsíce před volbami sestřelila vlastního předsedu a volebního leadra. Vyslala tím svým voličům tři signály:
1. ODS podlehla dojmu, že vzhledem k tomu, že se kampaň ČSSD ke konci personifikovala na útoky na Mirka Topolánka a jeho vládu, stačí vyměnit leadra a vzít opozici její oblíbený terč. Samozřejmě to nemohlo pomoci, za prvé tím dala negativní kampani oponentů za pravdu, působilo to kontraproduktivně, téměř jako přiznání obžalovaného v soudní síni a za druhé, i kdyby snad byla nějaká sebenepatrnější možnost, že by se změna předsedy mohla na výsledku voleb projevit positivně, přišla příliš pozdě, příliš blízko volbám a navíc způsobem, který vzbudil přirozený odpor a stranu ještě více (a dalo by se říci fatálně) poškodil.
Útoky ČSSD na Topolánkovu vládu pokračovaly. Gremium i Výkonná rada zapomněli, že až na jednoho, byli členové gremia rovněž členy Topolánkovy vlády a hlavně, že veřejnost vnímala téměř všechny vedoucí osobnosti ODS, včetně předsedy senátu a dalších funkcionářů, téměř všechny vedoucí představitele v krajích a téměř všechny jimi "vybrané" kandidáty jako odpovědné za politiku a působení ODS a nedůvěryhodné z mnoha příčin, z nichž jen velmi málo mělo co dělat s odstraněným předsedou. ODS neztratila polovinu voličů proto, že na jejího předsedu po celou dobu útočil bulvár. Prohrála je proto, že ji veřejnost vnímá ve stále rostoucí míře jako stranu, která je příliš těsně spojena s pochybným byznysem, že ve mnoha krajích je vazba na "kmotry" natolik silná, že "kmotři" fakticky řídí krajské organizace a to již nejen nepřímo, ale ve stále rostoucí míře přímo - nechávají se sami volit do orgánů ODS, rozhodují o její politice a ujímají se kontroly veřejných zakázek. Občané cítí, že ODS se ve svém rozhodování neřídí jejich potřebami, ale potřebami "kmotrů" a jejich klientů.
Pokus odvést pozornost od skutečných příčin ztrátydůvěry voličů a předhodit Mirka Topolánka jako jedinou "černou ovci" ODS selhal. To je zřejmé z následného vývoje volebních preferencí i z konečného výsledku voleb.
Signál voličům byl tento: ODS si nevěří, nechápe (nebo se tváří, že nechápe), proč ji voliči opouštějí a navíc se chová slabošsky a nedůstojně. Chce od nich, aby zapomněli na vše, co jim na ODS vadilo a uvěřili, že jejich jediným problémem je ve skutečnosti její bývalý leader. Nepovažuje při tom za nutné jim sdělit pravý důvod jeho odvolání, mění svou verzi "vysvětlení" a zcela zjevně mu nevěří ani ti, kdo je voličům nabízejí.
Pod tlakem medií ODS ústy Petra Nečase a dalších již hovoří o "potřebě změn".
Petr Nečas přiznává, že Topolánek měl pravdu: "Z našeho současného jednání musí být jasné, že potřebujeme urychleně něco dělat s vnitrostranickými poměry". Neřekl jen, co chce dělat a jak to chce udělat, když každý pozorovatel ví, že za těmi "vnitrostranickými poměry" se skrývá rostoucí vliv "kmotrů" na politiku ODS, že to byly právě tyto "poměry" a strach ze změn, které byly skutečným důvodem odvolání Mirka Topolánka a že těmi, kdo s tím "budou něco dělat", mají být právě oni, navíc čerstvě posílení jeho odstraněním.
Změny se, jak se dalo očekávat, projevují jen tím, že odstoupilo, nebo oznámilo, že nebudou kandidovat na místopředsednické funkce, nebo některé jiné funkce několik známých osobností, ale ti, kdo odstupují, oznamují, že důvodem jejich odstoupení je jejich vlastní chudý volební výsledek, za který "přijímají osobní odpovědnost". Snaží se vzbudit dojem, že příčinou jejich volebních neúspěchů je to, že voliči je nepochopili a že důvodem jejich neúspěchu je jejich "nízká osobní popularita, zaviněná nepřízní medií", "zaneprázdnění prací na volební kampani, které jim nedovolilo se věnovat osobní kampani" a podobně. O skutečných příčinách své neoblíbenosti nehovoří a ani jejich odchod většinou není odchodem z politiky, je jen přechodem do jiných funkcí, které buď čerstvě získali, nebo je vykonávají již léta. Jejich odchod je presentován veřejnosti jako "reforma". Není ale doprovázen ze strany ODS rozbitím vazeb, které ve skutečnosti byly příčinou ztráty důvěry, která vyústila v rekordní odliv voličů. Na jejich funkce nastupují, nebo jsou připraveny nastoupit, osobnosti se stejnými vazbami, systém nejeví známky skutečné a veřejnosti zřetelné změny.
2. ODS dala svým voličům vědět, okamžitě po odvolání Mirka Topolánka, že nebude dělat žádné následující signifikantní personální změny a skutečně před volbami žádné neudělala. Jedinou viditelnou změnou bylo obětování jednoho nepopulárního obvodního starosty, které bylo veřejností přijato jako žert. Starosta Jančík nebyl odvolán z posice starosty, kde veřejnosti dlouhodobě vadil a kde byl jednou z příčin ztráty důvěry ODS, byl odvolán pouze ze svých stranických funkcí, které jsou veřejnosti celkem lhostejné. Neudělala žádnou změnu ani po volbách, kromě těch několika málo, které si přímo vynutil volební výsledek. Přestože Pavel Bém odstoupil ze své funkce předsedy pražské ODS, mocenské poměry v Praze se nijak nezměnily, u moci zůstali titíž lidé, kteří Béma a Jančíka v jejich funkcích dlouhodobě podporovali a udržovali. Důvody, proč Jančík veřejnosti vadil - propojení ODS a byznysu, již dávno přestaly být veřejným tajemstvím a staly se předmětem otevřené veřejné kritiky. Ta otřásla i posicí primátora Béma. Jančík ani zdaleka nebyl největším provinilcem, byl jen viditelným symbolem. Jeho odvolání nepřineslo kýžený efekt. Bém po volbách, které přinesly nejhorší výsledek ODS v historii hlavního města, oznámil odchod ze stranické funkce s tím, že ve své funkci primátora zůstane až do podzimních voleb v souběhu se svou novou funkcí poslance. Jednání ODS jen veřejnost utvrdilo v názoru, že ti skuteční a velcí hráči i nadále kontrolují politiku ODS a že ODS na tom nemíní cokoliv změnit, ani v Praze, ani kdekoliv jinde.
3. ODS se v prvních dnech po stranickém puči snažila mlžit skutečný důvod Topolánkova odvolání. Již během těch prvních dní se to ale ukázalo nemožné. Media již zcela opomenula, co jim ODS předkládala, a začala vyvíjet nátlak. Podle mého názoru došlo ke klasickému omylu. Media se domnívala, že Topolánkovo odvolání bylo součástí "očisty" ODS a očekávala, co se stane dál. Vzrůstal nátlak na Petra Nečase a ten musel několikrát přiznat to, o čem již dlouho hovořil Topolánek a co bylo ve skutečnosti příčinou jeho pádu. Prorůstání politiky a byznysu je velkým problémem ODS. ODS se musí reformovat a musí dojít ke změnám. Přesto, že se Nečas vyvaroval mluvit konkrétně, dalo se očekávat, že tím vzbudí nevoli. Bylo zřejmé, že "kmotři" posílení Topolánkovým odvoláním vyvíjejí na Nečase silný nátlak. Alexander Vondra začal obvolávat ty členy Výkonné rady, u kterých se mohlo předpokládat, že Nečase podpoří. Svolal schůzku v Klánovicích, na kterou byli pozváni ti, od kterých očekával podporu. Rychle se ale ukázalo, že jen z těchto lidí pevnou frontu, která by stála za Nečasem, nevytvoří. Naopak vzrostl tlak na Nečase. Dokonce i ti, kteří podpořili Topolánkovo odvolání a stáli před kamerami po jeho boku, se začali nepokrytě ukazovat se známými tvářemi politického a obchodního polosvěta. Ještě před volbami začaly schůzky "kmotrů" a "jejich" politiků. Je zjevné, že nejde o reformu, ale o přeskupení sil mezi vlivovými skupinami. Alexandr Vondra hledá podporu Petra Nečase a své vlastní kandidatury na místopředsedu ODS i u veřejně známých a medii identifikovaných "kmotrů".
Signál, který voliči dostali (a stále dostávají) byl ten, že ODS není k reformě ochotna a pokud snad přijde, bude to ještě dlouho trvat a rozhodně se nedá očekávat od současné "vládnoucí garnitury". V tomto světle se Topolánkovo náhlé odvolání jevilo ještě více rozporuplné. Co vlastně ODS chce? Bylo Topolánkovo odvolání předpokladem reformy, jak tvrdí ODS, nebo bylo naopak krokem k utlumení reformních nálad? Kde stojí Nečas? Kde stojí ti členové gremia, kteří na Topolánka v dvanáctihodinovém maratonu tlačili, aby odstoupil? Proč to dělali? Jaký to mělo smysl?
K čemu to bylo a jaký to mělo smysl, neuměli věrohodně vysvětlit ani ti, kdo Topolánkův pád zorchestrovali. Již během jednání Výkonné rady se ukázalo, že "pučisté" nevědí, jak se se situací vyrovnat. Neměli připravený žádný scénář, neměli připraveny procedury k výměně leadra, kterou již halasně oznámili celému světu. Neměli dokonce napřed připraveného ani náhradního leadra, zpočátku zmateně hovořili o jakémsi kolektivním vedení a až potom, kdy je vyděsil David Vodrážka oznamující světu z televizní obrazovky, že je připraven převzít roli předsedy a volebního leadra, padlo rozhodnutí, že tím leaderem bude Petr Nečas, jehož rozhodující kvalifikací v ten okamžik bylo, že má jako jeden z mála špičkových politiků ODS dosud čistou pověst a že za ním nestála žádná skupina "kmotrů", takže žádná z nich nebude znevýhodněna. Neměli připravenu ani žádnou legendu, kterou by puč odůvodnili, ta první o Topolánkově homofobii a antisemitismu padla ještě před zahájením Výkonné rady, po zveřejnění video záznamu jeho rozhovoru v redakci LUI, ta druhá, o "poslední kapce v pokračující sérii skandálů", se v očích příznivců a potencionálních voličů ODS jevila jako chabá a naprosto, mám-li užít známou frázi, "falešná a prázdná". Skandál, který měl jeho odstranění ospravedlnit, vyšuměl ještě před tím, než mohl být použit. To je k odvolání předsedy těsně před volbami opravdu málo. Třetí a zatím poslední vysvětlení zní, že Topolánkův odchod byl nutný, protože v závěru kampaně hrozil propad preferencí ODS. Ve skutečnosti trendy preferencí ukazují, že preference ODS byly dlouhodobě stabilní a propad, který se posléze skutečně dostavil, byl způsoben právě neuváženým odvoláním předsedy a volebního leadra ODS. Marně jsem v evropské historii dvacátého století hledal jeden příklad, kdy změna leadra politické strany těsně před volbami straně pomohla (ve skutečnosti jsem nenašel ani příklad, kdy by nějaká polická strana něco takového udělala, pokud důvodem nebylo leadrovo úmrtí, nebo náhlé vážné onemocnění).
Vývoj preferencí ODS
Ve vývoji preferencí od začátku roku 2009 až do voleb 2010 můžeme sledovat trendy jasně ohraničené výraznými mezníky - pádem Topolánkovy vlády, vznikem nových politických stran, zmařenými podzimními volbami a Topolánkovým odvoláním. Preference ODS se až do pádu vlády pohybovaly v okolí 30%. Pád vlády přinesl skok v preferencích zapříčiněný nespokojeností s pádem obecně kladně hodnocené vlády, pro který veřejnost neviděla jediný dobrý důvod a který považovala za zbytečný a zájmům státu škodlivý. I ČSSD, která ve skutečnosti s úspěchem svého vyvolání hlasování o nedůvěře vládě nepočítala a neměla ani připravený plán postupu a nebyla připravena a ochotna vládu převzít, se zalekl. Jiří Paroubek vzápětí po tom, co sněmovna odhlasovala nedůvěru vládě prohlásil, že ČSSD je připravena nechat vládu dokončit předsednictví v demisi. To se změnilo až potom, co president vydal prohlášení, že pro něho je takový postup nepřijatelný a že očekává rychlý odchod vlády.
ČSSD na svržení vlády nakonec sama doplatila. Její preference, které se mezi podzimem 2008 a začátkem českého předsednictví EU pohybovaly v oblasti nad 40% (v prosinci 2008 dosáhly 44,5%) a poté až do pádu vlády mezi 36% až 38%, klesly v červnu 2009 na 30% a již se nikdy nezvedly nad 35%.
Dalším mezníkem je okamžik vzniku nových politických stran, TOP09 a Věcí veřejných a rychlý vzestup preferencí TOP09, zcela zřetelně téměř výhradně na úkor ODS. Ten trval zhruba do období zmařených podzimních voleb. Jeho příčinou nebyl odklon voličů od pravicové politiky, ale nedůvěra veřejnosti k ODS a zklamání nad prorůstáním byznysu a politiky. Preference pravice jako celku se v tomto období nijak signifikantně nezměnily a pokud je pravdou, že ČSSD zmařila volby z obavy nárůstu preferencí pravice, nebyla tato obava podložená racionální úvahou ani fakty. Stejně iracionální a nepodložená byla obava, že vznik nové pravicové konzervativní strany bude znamenat rozštěpení pravice a bude výhodou pro levici. Přeliv příznivců pravice mezi dvěma pravicovými stranami nelze vidět jako odklon od pravicové politiky, nedá se vysvětlit jinak, než jako přeliv důvěry. ODS již není jedinou, ani dominující stranou pravice. Její důvěryhodnost se proto stává rozhodujícím faktorem jejího úspěchu.
Pozn. Pro ilustraci vývoje preferencí používám čísla a graf CVVM. Údaje ostatních agentur (STEM, Factum Invenio, Median, potvrzují popsané trendy (Viz přiložené ilustrace a tabulky). Údaje CVVM pokládám za nejvíce přesné, což potvrzuje i to, že jejich trend, zejména v období po Topolánkově odvolání, se nejvíce blíží skutečnému výsledku voleb, zvláště u stran potenciální středopravicové koalice.
V období od zmařených voleb až do chvíle pádu Mirka Topolánka zůstaly preference ODS, přes jeden vzápětí korigovaný výkyv, stabilní a pohybovaly se v okolí 25% (poslední průzkum před Topolánkovým odvoláním jí dal 25,5%). Trend je zcela zřejmý: potom, co se od ODS k TOP09 přelila převážná část lidí, kteří byli dlouhodobě zklamáni její neschopností (a je nutno otevřeně říci i nevůlí) problém rostoucí ztráty důvěryhodnosti řešit, se jedná o půl roku víceméně stabilní úroveň voličských preferencí, což vyvrací tvrzení, že odvolání bylo nutné, protože ODS hrozil propad preferencí spojený s nespokojeností s předsedou.
Propad preferencí nakonec skutečně nastal a to vzápětí po Topolánkově odvolání, které vyvolalo vlnu údivu a nezodpovězených otázek, nejen proto, že k němu došlo těsně před volbami, ale i pro jeho způsob a průběh, který působil diletantsky a chaoticky. Preference ODS klesly na historických 19%. Naprosto nepodložené je tvrzení mnoha funkcionářů ODS, kteří se snaží omluvit nesmyslný krok změny volebního leadra v závěru kampaně tvrzením, že tím cosi "zachránili", že by nastal propad preferencí (ten nastal zcela zjevně jako následek jejich jednání), nebo že kdyby volby byly o dva či tři týdny později, ODS by je vyhrála. Trend velmi přesvědčivě naznačuje, že kdyby se volby konaly o několik týdnů později, TOP09 by ODS předběhla a dnes by vládu sestavoval Karel Schwarzenberg.
I zde se ukázalo, že ti, kdo přenesli své sympatie, zůstali pravicové politice věrní. Potencionální a jak se brzy ukázalo i skuteční voliči pravice je odevzdali, napřed v průzkumech a nakonec i ve volbách, TOP09 (a tentokrát již i Věcem veřejným, které se mezitím odpoutaly od nuly (na 7%) a potom, co se rychlost jejich růstu zvýšila po odvolání Mirka Topolánka, skočily až na 11,5% v posledním předvolebním průzkumu). Jejich konečný výsledek, 10,88%, je asi největším překvapením těchto voleb. Na grafu preferencí mezi mezníky kampaně je zřetelně vidět, že preference TOP09 po celou sledovanou dobu téměř přesně zrcadlily preference ODS. Příčinou jejich pozvolného ubývání mezi zmařenými volbami a Topolánkovým odvoláním byl vzrůst preferencí VV, tentokrát hlavně na jejich úkor. Po Topolánkově pádu pak vidíme stejný skokový vzestup u obou stran až k volbám, který opět téměř zrcadlí propad preferencí ODS ve stejném období.
Vývoj preferencí obou velkých stran, ODS a ČSSD, ilustruje dvě nebezpečí pro vnímání politických stran veřejností. První jsou šokující neuvážené a nepřipravené kroky. ČSSD doplatila na svržení Topolánkovy vlády propadem preferencí, ze kterého se již nikdy nevzpamatovala. Důvěra jejích voličů již nikdy nedosáhla předešlých výšek. Podobným mezníkem bylo pro ODS nesmyslné, zbrklé, špatně načasované a věrohodně nevysvětlené odvolání jejího předsedy a následný propad přízně jejích voličů.
Druhým nebezpečím je negativní kampaň, která nakonec poškodí jak její předmět, tak její autory. Stupňující se negativní (v konečných fázích přerůstající až do agresivní a zlé) kampaň voliče znechutila a pomohla menším stranám, které se proti svým oponentům tímto způsobem nevymezovaly. V případě ODS je nepochopitelný i jejich závěrečný obrat, kdy se hlavním cílem kampaně ODS se stal její přirozený a programově blízký potenciální spojenec. Zdálo se, že ODS již hodila ručník do ringu, smířila se s volební porážkou a vítězstvím levice a chtěla soupeřit s TOP09 o roli vůdce opozice.
Signál voličům byl asi takový: "Nevíme, nebo vám nechceme říci, co děláme (nehodící se škrtněte), nevíme, nebo vám nechceme říci, proč to děláme (nehodící se škrtněte), nevíme dokonce ani jak to udělat, ale věřte nám, ti druzí jsou ještě horší než my". Jinými slovy, ODS své voliče neuspokojila ani neuklidnila, ale urazila.
Výsledkem byla ztráta 834683 voličů, kteří jí dali ve volbách 2006 své hlasy. Sama velikost ztráty voličů prokazuje, že tvrzení, že příčinou ztráty důvěry ODS je její bývalý předseda, je falešné. Kdyby bylo pravdou, že příčinou ztráty důvěry ODS bylo jeho chování, byl by tlakem veřejnosti a členské základny smeten již dávno, bez ohledu na to, co si o tom myslí grémium a Výkonná rada ODS. Chce gremium a Výkonná rada ODS i nadále tvrdit, že dovolili svému předsedovi odradit téměř polovinu, téměř milion jejích bývalých voličů, aniž si toho vedoucí orgány a jejich analytici až do závěru volební kampaně a jednoho pochybného článku v bulvárním plátku povšimly? Neprozradilo by to hlavně jejich vlastní neuvěřitelnou nekompetentnost a trestuhodnou nedbalost? Nezasloužil by takový šlendrián především odchod všech vedoucích politiků, všech členů gremia a Výkonné rady, všech regionálních orgánů, všech lidí odpovědných na všech stupních za dobrou pověst ODS do politického oblivia? Měla by strana, která projevila takovou neodpovědnost a neschopnost vůbec aspirovat na vládní posty? Zasloužila by si jediný voličský hlas? A nakonec, je něco takového vůbec možné?
Skutečnou příčinou, i když na to velká část představitelů ODS v krajích a ve Výkonné radě stále nechce slyšet, je to, že důvěru voličů ztratila ODS jako celek, a nebylo to proto, že by některý její činitel použil nějaký nesalónní výraz nebo gesto, ale proto, že lidé jsou znepokojeni vlivem"kmotrů" na politických rozhodnutích, z nichž mnohá se jich přímo týkají. Víme například, že jen v Praze ODS ztratila 160000 voličů. Přitom rivalita mezi pražskou ODS a dnes už bývalým předsedou ODS Topolánkem je známým faktem, medii mnohokrát popisovaným a rozebíraným. Kdyby v rozhodování pražských voličů hrálo roli jen Topolánkovo chování, nedosáhla by rekordních výsledků v roce 2006 (Topolánek roku 200ž nebyl jiný a lepší leader než Topolánek roku 2010, který navíc během evropského předsednictví prokázal schopnost v rozhodujících chvílích i pod tlakem zachovat chladnou hlavu a řešit vážné krizové situace), mělo by logicky jeho odvolání přinést větší sympatie a podporu primátoru Bémovi a pražské ODS. Nestalo se tak, těch 160 tisíc bývalých pražských voličů ODS nevolilo proti před dvěma měsíci odstraněnému bývalému leadrovi Topolánkovi, volilo proti stále přítomnému Bémovi, Hrdličkovi, Jančíkovi a proti lidem, kteří pražskou ODS ovládali a stále ovládají, proti "partě z Blaníku", proti velkým pražským developerům a jejich vazbám na pražské politiky. Hlasovali proti prorůstání velkého byznysu a politiky, které v ODS dospělo do stadia, kdy se "kmotři" již nespokojují s nějakým nepřímým uplatňováním svého vlivu, ale nechávají se volit do klíčových orgánů ODS, do jejich regionálních rad a Výkonné rady. Hranice mezi byznysem a politikou jsou v ODS tak rozostřené, že již není rozpoznatelné, kde končí politika a začíná byznys a naopak.
Stejně se v reakci na tuto rakovinu v těle ODS zachovali i voliči v ostatních krajích a ODS na to doplatila i tam, kde její regionální organizace projevila vůli problém řešit, jako například v Brně nebo tam, kde nikdy v signifikantním měřítku neexistoval, v mnoha menších českých a moravských městech a na venkově. Škoda je patrná a kvantifikovatelná, 834000, nebo jinak, 44% ztracených voličů a vážně poškozená dobrá pověst a důvěryhodnost ODS.
I Petr Nečas si povzdechl, že se voliči stydí přiznat své sympatie k ODS.
V průběhu kampaně byly zcela zapomenuty programové teze ODS a její Vize 2020. Její kampaň sice dokázala přesvědčit část voličů, že ČSSD není stranou, které by měl volič svěřit budoucnost státu, ale nedokázala je přesvědčit, že stranou, které mají věřit, je ona.
Nedá se očekávat, že se narychlo svolaný Kongres bude zabývat příčinami volební katastrofy ODS a hledat cesty k nápravě nedostatků a chyb. Naopak je pravděpodobné, že proběhne ve znamení oslav "vítězství pravice", tvoření vlády, volání po upevnění stability politického prostředí a potřebě jednoty, které mají zakrývat to, že ODS stojí na životně důležité křižovatce, že právě jen přežila nejhorší volební výsledek své historie a ztratila 44% svých příznivců a že posice jejího leadra a pravděpodobného nového předsedy je od začátku povážlivě slabá.
Stejně jako Mirek Topolánek, nemá ani Petr Nečas za sebou žádnou "silovou skupinu". Po drtivém volebním neúspěchu, který byl způsoben ztrátou důvěry voličů, očekává veřejnost, voliči i řadoví členové od ODS reformu, konec vlivu "kmotrů" v krajích a obnovu vnitřní demokracie. Velmi pravděpodobně se nedočkají. Petr Nečas, který byl do vedení vymrštěn "aprílovým pučem", musí, ve snaze udržet stabilitu ve straně, hledat spojence u všech členů Výkonné rady, u kterých cítí vůli k dohodě, bez ohledu na to, kdo jsou a kdo za nimi stojí. Takovou dohodu a jí odpovídající personální změny, se bude ODS snažit prodat jako "reformu". Nepůjde bohužel o nic jiného, než o přeskupení vlivových hráčů. Přitom není ani zdaleka jisté, že k nějaké dohodě skutečně dojde.
Nabízejí se dvě možnosti, ta první a méně pravděpodobná, je dohoda "čistých proti kmotrům". I kdyby byl Nečas schopen v krátkém čase, který zbývá před Kongresem, který ukáže poměr sil v současné ODS, takovou skupinu zformovat, nebude její síla dostatečná k tomu, aby mohla skutečně změnit složení rozhodujících orgánů a zajistit mu stabilitu ve straně a prostor pro reformní kroky. Složení delegátů Kongresu bude určováno jejich volbou v krajích, včetně těch, jejichž volební mechanismy budou stále podléhat vlivu krajských kmotrů a se současnou situací spokojených funkcionářů, kteří jim v nemalé míře dluží za své posice.
Vznikem krajského zřízení vznikl v ODS velmi silný mezičlánek mezi členskou základnou a vedením složeným z předsedy a gremia. Byl fakticky zesílen nejdůležitějšího orgán, Výkonná rada, jejíž složení je přímo ovlivněno regionálními organizacemi a tím, jak se regionální rady ve svých krajích staly v menší či větší míře autonomním nástrojem kmotrů, změnila se i Výkonná rada a dokonce i gremium. Dnes se již dá říci, že značná část jejích členů je buď do rady kmotry delegována, nebo v ní již kmotři sami zasedají. Regionální rady a Výkonná rada tvoří silnou isolační vrstvu mezi vedením (gremiem) a členskou základnou, která je neprůstřelná jak shora, tak zdola. Nejslabším článkem v hierarchii ODS je předseda, který nemá téměř žádnou pravomoc a jehož každý krok podléhá schválení gremiem, které je stejným způsobem pod kontrolou Výkonné rady. Gremium a Výkonná rada těžko odsouhlasí, aby Petr Nečas provedl revoluci, která by je smetla a jejich "kmotry" zbavila vlivu. Jen mluvit o jejich vlivu a o potřebě změny, stálo Topolánka jeho funkce. Nedá se očekávat, že co se nepodařilo Topolánkovi, se podaří v tak krátkém čase Petru Nečasovi, který za svou posici vděčí právě těm, proti kterým by měl vystupovat. Zvláště ne ve chvíli, kdy probíhají rozhovory o vládní koalici a jejím programu, ve kterých Nečas musí spoléhat i na ty, v jejichž zájmu je změnám bránit a jejich spojence.
Reforma se nedá zorganizovat během těch několika týdnů, které do Kongresu zbývají, zvláště ne, když k ní chybí personál i vůle a vzhledem k poměrům v ODS musí být organizována "shora".
Druhou možností je dohoda mezi Nečasem a tzv. "čistými" s vybranými vlivovými skupinami. Zdá se, že toto je cesta, o které zatím Nečas a jeho vyjednavatel Vondra uvažují. Velmi brzy si uvědomili, že potřebují podporu těch nejsilnějších regionů a pokoušejí se sestavit koalici formovanou kolem velkých měst, Prahy, Brna a Otravy, severních a středních Čech a moravských regionů. Obětovány a označeny za "problémové" by měly být ty regiony, které nebyly vyzvány, pokud se k "reformní" koalici samy nepřidají. Probíhají schůzky (Klánovice) "vyzvaných", jejichž seznam účastníků a jejich domovské adresy napovídají, jaké má být očekávané složení formace. Ani u nich ale není jisté, zda všichni ti, kdo byli vyzváni, budou kooperovat a pokud ano, zda budou mít ve svých regionech dostatek sil k tomu, aby Nečasovi dodali potřebný počet hlasů na Kongresu. Mnozí z nich viditelně lavírují a není překvapením, že několik z nich se zúčastnilo jak Nečasem a Vondrou svolané Klánovické schůzky, tak demonstrativně na večer voleb svolané protiakce, demonstrace síly svolané pražskými a středočeskými "kmotry" a pražskými politiky.
Myšlenka rozdělení koalice kmotrů je založena na tom, že vznikla účelově, pro odstranění Topolánka, který začal vadit všem. Větší bloky těchto regionálních vlivových skupin byly před tím vzájemně autonomní a antagonistické a tvořily ad hoc dohody před Kongresem a v jeho průběhu, které umožňovaly volbu jimi prosazovaných osobností do vedoucích posic ODS. Ani Topolánek, ani Nečas, za sebou neměli žádný z těchto bloků a získávali podporu delegátů kongresů za prvé vlastní popularitou v členské základně a za druhé tam, kde ten či onen vlivový blok nebyl dostatečně silný, aby prosadil svou vůli. K jejich sjednocení vedlo to, že se nakonec všichni začali cítit Topolánkem ohroženi.
Nečasův problém je v tom, že pokud se nepodvolí, může se totéž velmi lehce stát i jemu. Jeho situace je o to horší, že spojení "kmotrů", které Topolánkovi vždy hrozilo a které jej nakonec porazilo, v jeho případě již existuje a má za sebou velký úspěch, Topolánkův pád. Přesvědčit je, že se mají znovu rozdělit, bude velmi těžké a nedávám mu před nastávajícím Kongresem mnoho šancí. Všem je jasné, že za reformu má být prohlašováno to, že někteří z nich budou obětováni, aniž se systém nějak zásadně změnil, všichni ale vědí i to, že pokud k nějaké signifikantní změně dojde, otevře se Pandořina skřínka a členská základna bude požadovat další a další, tentokrát nejen kosmetické, změny.
Petr Nečas již dnes naráží na odpor a o změnu se možná ani nepokusí. Kongres proběhne ve znamení "úspěšných voleb", vítězství pravice a formování koaliční vlády a nového "Nečasova vedení" ODS. Vznik vlády a její budoucí stabilita se stane mantrou a omluvou pro odklad nebo úplné opominutí všeho, co by "kmotry" mohlo ohrozit. Nové "Nečasovo vedení" ODS bude převážně složeno ze zástupců existujících mocenských bloků a posílení "kmotři" obklopí a isolují Nečase tak, aby o nějaké skutečné reformě ODS nemohl ani uvažovat. Již nyní se chystá návrh na zřízení nového orgánu zvaného "Rada regionů", který má přebrat rozhodovací kompetence delegáty kongresu voleného gremia a Výkonné rady a upevnit kontrolu krajských "kmotrů" nad politikou a rozhodováním ODS. Návrh má být přednesen na Kongresu. Petr Nečas a ti, kdo reformě ODS přejí, budou mít dost těžkou práci s tím, aby posílení vlivu kmotrů zabránili.
Díky jejich nečitelnosti a vlivu "kmotrů" ODS (Hrdlička, Janoušek a jejich přítel Bárta) na Věci veřejné, bude osud vlády trvale na vážkách a Nečas se fakticky stane jejich rukojmím. Budou spoléhat na blahovůli medií a na Nečasovu dobrou pověst a mediální popularitu. ODS se, přes svůj nejhorší volební výsledek v historii, volební porážku a katastrofální odliv voličů bude tvářit jako vítěz. Nově nalezená "jednota" ODS bude vydávána za důkaz její vnitřní reformy. Media, jejichž pozornost bude soustředěna na vládu, se po Kongresu přestanou o poměry uvnitř ODS zajímat.
Tato varianta je pro návrat důvěry a přízně voličů pro ODS nepříliš nadějná. ODS hrozí, že se jí nikdy nevrátí její dominantní posice na pravici. Kritickým obdobím pro ODS bude mezičas mezi Kongresem a senátními a krajskými volbami. Zejména volby do pražského zastupitelstva budou testem toho, zda ODS dokáže dlouhodobou ztrátu důvěry zastavit a znovu získat alespoň část svých ztracených voličů. Bohužel všechny veřejné výstupy a prohlášení osobností ODS naznačují, že vše, co může veřejnost od dříve tak silné strany očekávat, je jen výměna jedné dnes již nedůvěryhodné garnitury za druhou, stejně nedůvěryhodnou, tvořenou převážně starými známými, jen jinak seřazenými tvářemi a závislou na stejných "kmotrech".
Pokud v ODS nenastane skutečná viditelná a signifikantní změna, hrozí jí, že se katastrofální porážka zopakuje, dokonce v ještě větším měřítku, i v podzimních pražských regionálních volbách, což znovu oslabí i její celostátní posici a přízeň voličů. Poprvé od svého vzniku není ODS dominantní stranou pravice. Poprvé má ODS na pravici stranu, která se ve volbách stala jejím rovnocenným soupeřem a která je pro velkou část voličů i přirozenou alternativou. Poprvé může pravicový volič dát svůj hlas jiné straně než ODS a nedělat si přitom výčitky, že tím napomáhá k moci levici. Pokud TOP09 nepodlehne stejnému neduhu a pokud bude ODS i nadále důvěru voličů ztrácet, nezůstane ODS ani jejím rovnocenným partnerem. Stane se malou, nevýznamnou stranou, použitelnou jen jako vycpávka k doplnění budoucích koalic.
Česká politická scéna, dlouhou dobu statická a velmi polarizovaná, byla ovládaná dvěma stranami, ČSSD a ODS. Na pravici ODS dlouhou dobu dominovala do takové míry, že její voliči neměli reálnou alternativu a znovu a znovu ji volili, byť se stále hlasitějším skřípěním zubů. ODS si na tuto situaci natolik zvykla, že zpohodlněla a zapomněla, že to nejsou voliči, kdo politické straně dluží svou přízeň, ale je to strana, která si jejich důvěru musí znovu a znovu získávat a udržovat. Politiku si ODS, která si byla jista hlasy pravicových voličů, dělala "po svém", zejména v krajích, které více a více ovládal "spřátelený" byznys. ODS ztrácela nejen kontakt se svými voliči, ztrácela i kohezi, fakticky se rozpadla na 14 autonomních stran, které vystupovaly nejen bez ohledu na voliče, ale i bez ohledu na politiku vedení ODS a koaliční vlády s ODS v čele a mnohdy otevřeně proti ní a v zájmu "krajských kmotrů" (viz Už ODS ví, proč prohrála volby?).
Po prohraných krajských a senátních volbách na podzim 2008 jsem napsal:
"Myslet si, že se něco vyřeší jen tím, že se předsedou stane některý z místopředsedů, je naivní omyl. Jak prostí členové ODS tak veřejnost dobře ví, že místopředsedové nesou za politiku ODS stejnou odpovědnost jako její předseda. Veřejnost bude „reformu“ spočívající v tom, že se prohodí posty ve vedení strany oprávněně vnímat tak, že jako vždy se hoši nahoře dohodli (tentokrát poprali, ale efekt je stejný), našli si obětního beránka a jede se dál.
ODS totiž neprohrála volby proto, že náhle ztratila voliče. Voliče ztrácela celou dobu, i když se to neprojevovalo na volebních výsledcích. Slyším už léta od desítek známých, že přestože v těch či oněch volbách vždy volili ODS, volili ji naposled a se skřípěním zubů, volili ji jen proto, že považovali alternativu ze ještě horší. Všeobecná nespokojenost však už léta rostla. Politici, se kterými jsem mluvil o tom, že se pnutí mezi ODS a jejími voliči zvětšuje, že to nelze šponovat do nekonečna a jednou to zákonitě praskne, mi po celou tu dobu říkali, abych se uklidnil, že tak u nás politika nefunguje a voliči takto reagovat nebudou.
ODS volby nakonec prohrála, protože množina jejích voličů (a bylo jich podle Českého statistického úřadu přesně 82 843) si řekla DOST a k volbám nešla, nebo se připojila k další a ještě větší skupině (bylo jich podle ČSÚ 747636), k těm které k ODS nic neváže (nebo už nic neváže) a kteří si nejen řekli DOST a volili ČSSD (a v krajním případě i komunisty – i ti získali o 21217 více voličů než v posledních volbách)."
ODS se z prohry v senátních a krajských volbách 2008 nepoučila. Nezměnilo se od té doby nic, jen to, že všeobecná nespokojenost rostla ještě rychleji, v přímé úměře k stále rychlejšímu růstu vlivu krajských klanů. ODS nejen že stále odmítala příčiny ztráty důvěry svých voličů řešit, ale odmítala ji i přiznat. Vedoucí politici jak v gremiu, tak ve Výkonné radě a v regionech i potom žili ve sladkém snu, že "tak u nás politika nefunguje". Odmítali si přiznat, že politika takto funguje všude, i u nás, a jediný důvod, proč se to u nás zatím viditelně neprojevovalo byl ten, že pravicový volič neměl alternativu. V roce 2008 se objevila v jejich teorii první vážná trhlina, velká množina voličů přestala skřípat zuby a ODS nevolila. Výsledkem byla překvapivá drtivá porážka v krajských a senátních volbách a ztráta všech hejtmanů ODS (Praha tehdy nevolila). Pnutí mezi ODS a jejími voliči rostlo tím rychleji, čím okatěji se ODS stávala stranou "kmotrů" a čím zpupněji svůj problém odmítala řešit. Z množiny nespokojených, o které jsem psal na podzim 2008, se stala téměř polovina všech voličů.Počet voličů opouštějících ODS se za čtyři roky zdesetinásobil.V roce 2010 se přitom nestalo nic nového než to, že pro nespokojeného voliče dnes alternativa existuje.
Petr Nečas v posledních týdnech kampaně voliče prosil, aby ODS "vzali na milost" a ještě jednou jí "se skřípěním zubů"dali své hlasy. Ukázalo se, že jej nevyslyšeli. Nevěřili mu. Proč by mu měli věřit? Proč by měli dát ztracenou důvěru straně, která se k nim chová jako k dětem, která jim chce namluvit, že příčinou jejich nespokojenosti není to, že ODS odmítá léčit viditelnou a zhoubnou nemoc, která ji ničí, a snaží se jim namluvit, že to, co jim na ODS dlouhodobě vadí, co je bolí a co cítí a vidí na vlastní oči, není pravda? Že jediným důvodem jejich nespokojenosti je to, že bývalý předseda jel před rokem na dovolenou do Toskánska?
Na rostoucí ztrátu důvěry a její hlavní příčinu, blahovolnou a přezíravou toleranci prorůstání politiky a byznysu a na rostoucí pnutí mezi ODS a jejími řadovými členy a voliči jsem už několik let upozorňoval. Před více než rokem jsem napsal, že pnutí už se nemůže příliš zvyšovat a cosi musí zákonitě prasknout. Došlo k tomu v letošních volbách. ODS se opět chovala ke svým členům a voličům přezíravě. Byznys a politika prorostly do takové míry, že dnes je již nemožné určit kde jedno končí a druhé začíná. ODS právě jen zázrakem a jen velmi těsně přežila katastrofu, prohrála volby se ztrátou více než tří čtvrtin milionu voličů, téměř poloviny těch, kteří ji volili v posledních volbách. Své voliče ztratila proto, že s nimi odmítá vést dialog, že nechce přiznat, že dělá něco špatně, že odmítá vážnou personální a systémovou změnu a že jim namlouvá, že odpovědnost za jejich zklamání nese Mirek Topolánek, první a až do chvíle svého odvolání jediný leader ODS, který nalezl odvahu problém veřejně identifikovat a hovořit o nutnosti jeho řešení. ODS se i po neuvěřitelné katastrofické ztrátě tváří jako vítěz voleb, tváří se, že se nestalo nic vážného, že nejde o nic, co by mělo stát za pozornost jejím zbývajícím příznivcům a voličům. I po katastrofálně prohraných volbách se politici ODS vazby na své "kmotry" ani nesnaží zakrývat a ochotně a rádi se s nimi ukazují při všech možných příležitostech. V ODS je problém klientelismu stále tabu, stále se o něm nesmí hovořit.
David Vodrážka, první místopředseda ODS, na přímý dotaz o svých kontaktech s "kmotry" odpovídá: „Setkávám se s tolika lidmi, že nestíhám rozlišovat kmotry a nekmotry.", "Mrzí mě ale dělení, které zavedl Mirek Topolánek na kmotry - nekmotry, velrybáře - nevelrybáře. To je hrozně tenký led."
Hospodářské noviny: Po setkání v Klánovicích následovalo poněkud jiné setkání - povolební párty ve Žlutých lázních, kde jste byl viděn spolu s "kmotry".
David Vodrážka: "Nikdo nemůže tvrdit, že politika a byznys nesouvisí. I ti, kdo jsou pokládáni za "čisté", se potkávají s podnikateli a lobbisty. Klíčové je, jak dalece se tím člověk nechá ovlivnit."
Na dotaz deníku iDNES Vodrážka řekl: "Je absolutní hloupost dělit ODS na špinavou a čistou podle toho, kdo se kde schází".
Pod tlakem medií už ODS nemůže předstírat, že problém nevidí. Rozhodla se jej ale bagatelizovat a předstírat, že jej vyřešila odvoláním Topolánka a tím, že o problému mluví v minulém čase. Je nasnadě, že ODS ani nadále nechce "stíhat", nechce se nad problémem zamyslet a pustit se na "tenký led". Politika a byznys spolu mají i nadále "souviset" a volič, který je znepokojen obsahem, formou a rozsahem "souvislostí" se dozvídá, že mu nezbývá než věřit, že přes vše, co na vlastní oči viděl a zažil, se regionální organizace ODS a její vedoucí politici nenechávají "kmotry" ovlivnit. Dozvídá se, že vedení ODS symbióza šedého byznysu a politiky nevadí, mrzí je něco jiného, mrzí je, že odvolaný předseda začal "rozlišovat" a vynesl problém na světlo.
ODS si zvolila cestu minimálních ústupků tlaku své členské základny a veřejnosti. Viníkem za její ztrátu důvěry se má stát její bývalý předseda. Vliv "kmotrů" zůstává nadále zachován. ODS se nebude dělit na "špinavou a čistou", nebude "rozlišovat".
V letošních volbách to voliči ODS "vrátili" a to tak, že téměř polovina z nich, více než osm set tisíc voličů, změnila svůj dlouholetý zvyk a svou důvěru jí odřekli. ODS si již nemůže dovolit odmítat dialog se svými členy, příznivci a voliči. Již si nemůže dovolit se k nim chovat přezíravě a pohrdavě, již jim nemůže nic nalhávat. Voliči budou rozhodovat o tom, zda se někdy ODS znovu stane stranou, která si zaslouží jejich důvěru. Zatím jich během čtyř posledních let polovinu ztratila a stále ztrácí. Pnutí mezi ODS a jejími členy, příznivci a voliči nadále poroste. Pokud se ODS nevzpamatuje a nezačne se skutečnou vnitřní systémovou a personální reformou, ztratí i jejich zbytek. Tak politika funguje všude na světě a tak funguje i u nás.
Pokud si to ODS uvědomí a přestane si nalhávat, že "u nás je to jiné", je pro ni ještě naděje.
SHRNUTÍ - CHYBY ODS
1. Letošní volební výsledek ODS je vůbec nejhorší v historii strany. Letos získala 20,22% (1057792 hlasů). Její dosavadní nejhorší výsledek byl v roce 2002, kdy skončila také na druhém místě (24,47% a 1166975 hlasů). V posledních volbách, v roce 2006, ji volilo 1892475 voličů, letos jen 1057792. Celkově ODS ztratila 834683 voličů a 28 mandátů. 44% jejich bývalých voličů jí odmítlo znovu dát svou důvěru. Ztráta téměř poloviny voličů nemůže být připsána na vrub jedné osobě. Snaha přesvědčit voliče, že ODS ztratila preference díky "kontroverzním výrokům", nebo "skandálům" Mirka Topolánka se ODS vymstila. To, že se vedení ODS takto nedůvěryhodně pokoušelo a stále pokouší svalit odpovědnost za ztrátu důvěry voličů na svého bývalého předsedu, jí přineslo propad na nejnižší kdy zaznamenanou úroveň v průzkumech voličských preferencí (19% u CVVM, téměř stejně nízko u STEM a Factum Invenio) a vzápětí na nejhorší volební výsledek v její historii.
2. Odstranění volebního leadra a předsedy strany v konečné fázi kampaně ODS a diletantismus v jednání jejích politických špiček, ODS nejen nepomohlo, ale znamenalo finální a fatální propad její důvěryhodnosti a dodalo momentum novým polickým stranám, TOP09 a VV. Po Topolánkově odvolání již ODS, přes úctyhodný výkon Petra Nečase v debatách s Jiřím Paroubkem, nebyla schopná převzít iniciativu v závěru kampaně.
3. Trendy voličských preferencí jasně naznačovaly, že ODS nehrozil propad preferencí. Bylo rovněž zřetelné, že síly levice a potenciální středopravicové koalice jsou přibližně vyrovnány (44% ČSSD + KSČM : 42% ODS + TOP09 + VV v průzkumech v období těsně před Topolánkovým odvoláním). Místo aby se ODS dva měsíce před volbami soustředila na závěrečný finiš kampaně, ztratila tři týdny chaotickým řešením problémů odvolávání starého a jmenování nového leadra a přenosu pravomocí. Místo důrazného závěru kampaně ODS řešila krizi, kterou sama z pochybných důvodů vyvolala. Svým voličům dodnes nedokázala své jednání věrohodně vysvětlit.
3. Negativní volební kampaň gradovala až do ztráty fokusu na ideové a programové cíle ODS (V posledních měsících nebylo například vůbec slyšet o Vizi 2020). Negativní kampaň, proti ČSSD a jejímu leaderu a v nakonec dokonce i proti TOP09 se stala hlavním komponentem kampaně.
4. V závěru kampaně ODS nesmyslně útočila na TOP09, jakoby ztratila víru v sama sebe, jako by se již smířila s porážkou a jejím cílem už nebylo volby vyhrát a porazit levici, ale jen skončit lépe než TOP09. Pokud ještě některý volič váhal, pomohla mu ODS k rozhodnutí ji nevolit.
5. ODS zcela ignorovala (nikdy nezkoumala?) příčiny ztráty důvěry svých voličů a jejich přechodu k TOP09. Těsně před volbami a po šokujícím odvolání svého leadra, jim naopak sdělila, že "personální změny by byly sebevražedné", což ve světle právě provedeného chaotického a diletantského zaříznutí jejího předsedy a leadra působilo nejen nedůvěryhodně, ale dokonce komicky.
6. To vše vedlo ODS k nejhoršímu výsledku voleb v její historii a ztrátě téměř poloviny voličů. Pravice by, pokud by neměli jinou volbu, jejich velkou část bezpochyby ztratila.
Jen díky tomu, že dnes existuje alternativa pro pravicového voliče, nevládnou České republice Paroubek a KSČM.
Odkazy:
Už ODS ví, proč prohrála volby?
Virtually, 26.10.2008, Tomáš Haas, 26.10.2008
Co voličům připomíná ODS?
Tomáš Haas, 7.4.2010
Virtually, 7.4.2010, Tomáš Haas
ODS připomíná spolek padlých andělů, připustil Nečas
zpravy.tiscali.cz , 7. 4.2010, Petr Nečas
"Kauza Topolánek" aneb mediální konstrukce reality
Britské Listy, 7.4.2010, Jiří Simonides
ODS ovládají zákulisní hráči napojení na byznys. Na Hluboké se tajně jednalo
Domaci.iHNed.cz, 20. 11. 2009, Luboš Kreč, Marie Valášková
Pět způsobů, jak Janoušek vydělává v Praze miliony
O Bémova muže se zajímají policisté ve Švýcarsku i Česku
EKONOM: Vedení Prahy se asi změní. Ale rozhodovat budou stejní „kmotři“
Domaci.iHNed.cz, 2. 5. 2010
Janoušek: stopa, které se mnozí bojí
HN.IHNED.CZ, 30. 7. 2009
Nepochopitelná pražská ODS a osobní zážitek
Tabery Blog Respekt, úterý 20. duben 2010, Erik Tabery
Poslední kapka reformy ODS
Tomáš Haas, 04.04.2010
Špatně načasované čištění štítu ODS
Radko Kubičko 02.04.2010 18:33
Změna je nutná. ODS dostala od voličů na zadek
Převzato z MF DNES, 2. června 2010
Nečas: Výměna v čele ODS přispěla k volebním preferencím
Odstřel špiček ODS se na schůzce nechystal, tvrdí poslanec Benda
Parlamentní Listy, 17.5.2010, Petr Mašek
Omezíme Nečasovu moc, plánují místopředsedové ODS
Parlamentní Listy, 18.5.2010
Šéf Senátu Sobotka: Ať si Topolánek pomůže sám
Parlamentní listy, 10.6.2010, epo
Od mileniálů k Desateru
Fiala potvrdil pevnou českou vazbu na USA. Babiš před pěti roky udělal to samé
Havlíček volá po dohodě s Putinem, chce "plán B". Postoje Ukrajinců ho ale nezajímají
Ficovi vydrží vstřícný postoj k Ukrajině, dokud se mu bude hodit, píše list
Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil obžalobu státu: Nepružný, líný a zastaralý
