I horké hlavy aktivistů můžou za výsledky globálního summitu
Kodaňský summit finišuje paralelně s divnou první dekádou nového století a je zřejmé, že stejně jako ona dekáda skončí rozpačitě. Ne fiaskem, ale ani úspěchem, a to je škoda. Radikální změna klimatu je vážná věc, téměř stejně vážná, jako jaderné zbraně v rukách teroristů. Je to tedy, jak se říká, globální problém.
Je několik příčin, proč je těžké se celosvětově domluvit na závazných kvótách snižování emisí, ale hlavní vidím v nedostatku politické vůle vyplývající z pocitu mnoha politiků, že superdrahá a superbolestná opatření v době krize jsou politicky příliš nákladná. Není to možná ani pocit, či argument, ale spíš stav mysli a s ním se nedá operovat na bázi racionálních argumentů. Tento neproduktivní stav mysli má podle mého skromného názoru hodně co do činění s lapsy ze strany zelených aktivistů.
Kloubouk dolů před Blairem
Tony Blair není populární. Nestal se evropským prezidentem, musel uvolnit místo Titánovi z Flander, a bývalý britský šéfprokurátor, Sir Kevin MacDonald, ho v eseji pro Times označuje za narcise a sykofanta, jenž podvedl národ a zátahl ho do války v Iráku. Poctu si Blair vysloužil o víkendu, kdy implikoval, že by se k válce přidal, i kdyby nešlo o zbraně hromadného ničení.