Pivo a moje já
V Evropě se rýsuje nová osa: úsporné národy, v čele s Německem, a národy, které by raději rostly než šetřily. No a s pokročilým jarem mne v této souvislosti nenapadá nic vhodnějšího než úvaha o víně a pivu.
Jak se v ekonomii z předpokladů stává víra
Základní věta ekonomie, věta, ze které se stala víra a na které je až teologicky postavena celá mikroekonomie, je větou velice zvláštní. Věta "jedinec vždy maximalizuje svůj užitek" je tautologií, tedy bezobsažným sdělením.
Moje osobní HDP
Většinu z nás vlastně naše osobní HDP ani nezajímá. Dokážeme žít své životy, aniž bychom se tím zabývali. Proč nás tedy zajímají a noviny a politiku neustále plní detailní čísla o celospolečenském HDP, abstraktním počtu, který říká něco o sumě práce milionů lidí?
Paradox imperativu svobody
Proč se za své touhy v běžném jazyce tak stydíme a raději se schováváme za to, že je to naše povinnost? Dokážeme zvládnout svou vlastní svobodu, kterou naše doba tak rozpoutala a dala na piedestal nejvyššího božstva?
Věk dítěte a BlackBerry
Dnes žijeme v tak přeekonomizované době, že i na lidský život koukáme ekonomicky. Plnohodnotný život je pro nás jen v produktivním věku. A tak dítě považujeme za jakýsi předstupeň a důchodce zase vnímáme (bohužel) jako jakýsi odpadek produktivního člověka.
Musíme si pomáhat aneb Lesk a bída národů
Národy, nepravděpodobné národy jdou nahoru a dolů a v tom je ekonomie krásná. Krásná a tajemná je i v tom, že tento vývoj nelze předpovědět, a když se o to někdo pokusí, většinou bývá překvapen.
Tautologie (ne)přirozeného výběru
Řekneme-li, že trh vždy vybere toho nejlepšího, pak musí být nějaký způsob, jak zjistit, zda se trh nezmýlil. Například jsou dvě firmy, A a B, a nikdo neví, která z nich je lepší. Až díky trhu vyhraje třeba ta první. Jenže jak poznáme, že byla opravdu lepší? Protože ji vybral trh. A proč ji vybral trh? Protože byla lepší... A točíme se v kole.
Evropa jako krutá supervelmoc
Pokud dnes Amerika kolonizuje svět ekonomicky, my jsme to dělali doslova - vůči třetímu světu. Pokud levice říká, že americký kapitalismus zotročuje a diktuje světu, co má dělat, dělali jsme to my nikoli v přeneseném slova smyslu, ale doslova.
Řecko není pozadu, je napřed
Dvěma světovými válkami, které byly způsobeny Evropou Evropě (neohrožoval nás
žádný útok zvenčí ani hladomor nebo "nedostatek místa") jsme sami začali cítit, že jsme
ztratili morální, politické, ekonomické, vojenské i filozofické právo vést svět, tedy být
supervelmocí.
Pak byla Evropa v prachu a zmatku poválečné obnovy, že které jsme se dostali
za vydatné pomocí Marshallova plánu (američané pomáhali kontinentu, kde válka
vznikla a přenesla se na celý svět! a mimochodem nebyly to půjčky, ale dary). Od té
doby se Evropa zmohla a utvořila ve svých dějinách cosi absolutně bezprecendentního:
svobodnou unii národů, které spolu neválčí, ale jednají, nebo ještě pregnantněji:
obchodují.
Konec světa a evropský sen
Je zajímavé sledovat, jak krizí Evropa paradoxně ožila: nyní se hádáme nad pivem, i v té nejzapadlejší vesnici, co s EU dál. Ale také unie samotná postupuje mílovými kroky - témata, která byla ještě před půlrokem tabu či bláhovým snem (nebo obojím), se dnes uvádějí do praxe.
