Rozpustit a vypustit aneb České nevím-ne
Přijde mi vždycky hrozně zábavné sledovat, když EU navrhne něco rozumného – a jak pak na to reagují naší europesimistčtí politici. Jak se z toho vykecat? Je to totiž pro ně dost veliký problém – naše politika, hradní a poslední dobou i vládní je zásadně, ale zásadně proti všemu, co začíná na E, co jen zavání Evropou, integrací, spoluprácí, a vlastně vůbec čímkoli, co není ryze mono-kutli české, co přesahuje hranice našeho krásného hobitína, ve které je přeci tak stabilně a dobře, ačkoli všude vůkol běsní krize. I ty peníze, co sem z EU tečou jsou podezřelé!
Tři důvody pro Macháčka
Člen vládního NERVu, ekonom Tomáš Sedláček polemizuje s komentátorem Respektu a blogerem IHNED.cz Janem Macháčkem o tom, zda ekonomika může fungovat bez obřích dluhů.
Zůstat u stolu, nikoli na meníčku
Přerod z mentality chudých sousedů v dospělé partnery debaty je složitá věc. Polákům už je jasné, že na pokřikování zdálky není nikdo zvědavý. Že je mnohem lepší zůstat u jednacího stolu, ač je to něco stojí.
Krize paradigmatu aneb O nepochopení úroku
Umíte si představit, jak řídíte auto, o kterém víte, že se náhodně a bez vašeho vědomí prohazuje pedál na plyn a brzdu? Jinými slovy, jak byste jezdili, pokud byste museli, ve voze, který je nevypočitatelný, kterému nerozumíte a který nelze předvídatelně ovládat? Předpokládám, že odpověď zní: velice pomalu.
Konec jedné velké diskuse: Podporovat ekonomiku dluhy už nejde
Zdá se mi, že téměř po století, je u konce Keynesova velká diskuse o tom, zda stimulovat ekonomiku dluhem, nebo ne. Byla zajímavá, ale nyní se ukazuje, že jsme dluhové zdroje (ochotu privátních věřitelů půjčovat státu) vyčerpali. Už se nediskutuje o tom, zda stimulovat, nebo ne, protože i dluh je vzácný zdroj, který se sice jevil jako nekonečný, ale nekonečný nebyl a není. Je konec dluhového financování, nebo alespoň začátek konce. Teď jde jen o to, jak dlouho bude trvat, než nám to dojde. Mnoha státům již investoři za únosný úrok prostě půjčovat nechtějí a nemohou.
Konec výmluv
To, co se stalo minulý týden bylo velkolepé. Odešel Václav Havel, a jeho odcházení vzbudilo nečekanou vlnu. Odešel symbol pravdolásky, zprvu hanlivého slova, ze kterého se ale časem stala lichotka. Ten odchod měl ale hlubší podtext, který byl cítit při každé smuteční akci: je konec výmluv, teď je to na nás.
Veliký rozvod aneb Odcházení
Václav Havel na nás i na naše problémy nahlížel z mnohem širšího hlediska. Jeho způsob uvažování nám bude chybět, protože je u nás bohužel vzácný. EU vznikla zejména kvůli tomu, abychom se vyhnuli národoveckým excesům, v Evropě tak běžným a tak smrtelným.
Rozloučení odcházení
V šest hodin jdu s přáteli zapálit svičku k soše Sváteho Václava a v tichosti zavzpomínat, přijďte též se symbolicky rozloučit.
Václav Havel byl bezesporu živoucí legendou. A nejen tím, byl a je symbolem,
symbolem čehosi, co nás přesahovalo, ale neponižovalo, a už vůbec ne uráželo. On to
nějak uměl, jemně a ne násilně. Nejlépe to vystihl můj bratr, který zprávu o odchodu
našeho milého prezidenta komentoval slovy, že Havel nikdy nepoužíval negativní
energii. Tedy tu energii jinak v politice (i te nepolitické) tak běžně používanou.
Havel byl gravitačním bodem, symbolyckym středem lidí s naději, že se dá na svět
dívat i jinak, než pohledem profesionálního cynika. To myslím i ve světovém kontextu.
On skutecně byl jedinou českou osobností světového formátu. Odchazí s ním něco,
co nám nejen bude chybet, ale už dlouho chybí. Nedokažu si to bez něj představit.
Omlouvám se za stručnost, přestoze jste o ni tolikrát žadal. Mužete si zapnout své
mobilní telefony.
Nehas, co tě pálí aneb Čechomýty
MMF požádal Českou republiku o pomocnou půjčku a my opět máme historickou šanci, jak si nevidět za humna (doslova). Probublává na povrch naše hrdinné "nehas, co tě nepálí" a "bližší košile než kabát". Jenže pokud v okolí hoří, jen skutečný hrdina nepřijde na pomoc v bláhové naději, že jeho stavení, ze stejného dřeva, došek a slámy, nevzplane.
Co s Evropou, co s námi? Aneb mýtus o národní suverenitě
Když vás naštve (ať už z jakéhokoliv důvodu) váš počítač, mnohdy máte chuť jej prostě vyhodit z okna. To je snadné. Příliš snadné. Co pak?
Chceme se vrátit k datlování na psacím stroji, nebo si pořídit počítač nový? Pak jaký? Podobně vypadá současná debata o euru.
