Ano, mohlo by to být lepší, pokud systém svědomí má, musí být zčásti černé. Ale mohlo to také být mnohem horší. Tento systém není ideální, ale je v jakýchsi mezích přípustného neideálu. Jestli z nich vypadne, záleží na nás.

Zjištění, že naše já není nikdy samo, je jednou z konstant moderní doby. "Každý z nás je sborem hlasů," psal Herman Hesse, kterého okřikuje Arthur Rimbaud: "Já je někdo jiný."

Když Joseph Schumpeter, klíčová osobnost v dějinách ekonomického myšlení, obhajoval kapitalismus, všiml si zejména jedné věci. Privilegiím, která měla jen úzká vrstva vyvolených, se dnes těší široká populace, nebo její drtivá většina. Třeba takové boty nebo zdravotní pojištění, škola, dostatek jídla a pití a teplo v zimě. Ano, jistě, vše není dokonalé, spravedlivé ani bezproblémové, ale drží to nějak pohromadě, byť jsou mnohdy vidět praskliny i jejich neohrabané lepení.

Problém hledání zcela nového systému, který se "už nějak vymyslí", je v tom, že se zpravidla vylije z vaničky dítě a zůstane jen špinavá voda. V moderních dějinách prostě žádná alternativa nefungovala. Můžeme se dnes sice inspirovat nordickým modelem (jak to v posledním čísle dělá The Economist), ale to je maximum, kam naše fantazie sahá.

Kdyby to aspoň bylo tak, že by zde existovala nějaká teoretická alternativa, kterou by někdo měl odvahu risknout. Ale nic takového neexistuje, jak koneckonců přiznává i snad nejznámější intelektuální mluvčí levice filozof Slavoj Žižek. Ten je brilantní jako kulturní kritik a psycholog dnešní doby, plný nekonečně zajímavých postřehů, nicméně sám tvrdí, že tím to končí. A pokud se dnes mezi filozofy uhnízdilo rčení, že "je snazší si představit konec světa než konec kapitalismu", hovoří tím zřejmě též sami k sobě a přiznávají nedostatek povědomí o tom, co by se s tím dalo, ksakru, dělat.

Bez kouzelného proutku

Když lidské, tak lidské... povzdechl si kdysi Nietzsche. Proč to připomínáme? Protože na jedné straně máme svobodný (rozuměj neregulovaný) trh. Tak, jak si jej představuje hard core proud ekonomické pravice, ztratil aureolu kouzelného proutku. Tento tržní proutek měl mít až božské vlastnosti: sám, samospasitelně, automaticky, bezděky a nějak tak mimochodným omylem vyřeší všechny neduhy světa.

Jenže nyní zjišťujeme, že trhy nejsou božské, neomylné, racionální, dokonale alokující, a už vůbec ne spravedlivé (to, tuším, nikdo o trzích snad ani netvrdil). Jsou, ehm, tak nějak lidské.

Poruchová dokonalost

Nebo to zkusme z jiné strany. Vše, co člověk vymyslí, vyrobí, má své kvality a použitelnost, ale nic z toho není dokonalé. Třeba takový automobil nebo mobil. To jsou jistě skvělé technické vynálezy, ale auta mají nyní na kontě víc mrtvých než všechny současné války. Mají poruchy, je třeba je opravovat a neustále vylepšovat a stvořila úplně nové množiny problémů (smog, zácpy, urban sprawl) a tak dále. Ty problémy se musí řešit, je nutné pokusit se některé aspekty omezit (tedy regulovat). Jinými slovy, auta, podobně jako trhy či demokracie, jsou lidským výmyslem pro lidi se všemi chybami, nedotaženostmi, nedorozuměními a jinými nešvary.

Proto jsem "reformním kapitalistou", nikoli revolucionářem. Ten systém není přirozeně sám od sebe dobrý ani zlý, a už vůbec není nedotknutelně božský. A podobně jako o demokracii, spravedlnost či lásku, je potřeba se o něj starat a pečovat, jinak se pokazí a zahyne.

Ano, mohlo by to být lepší, pokud systém svědomí má, musí být zčásti černé. Ale mohlo to také být mnohem horší. Tento systém není ideální, ale je v jakýchsi mezích přípustného neideálu. Jestli z nich vypadne, záleží na nás.

Psáno pro HN