Šídlo je z pytle ven, pročež je možno připustit, že existuje Hned několik medií zmínilo v minulém týdnu podivný konec trestního stíhání dvou osob, obžalovaných z trestného činu ohrožení utajované informace. Po staru by se zřejmě řeklo ohrožení státního tajemství, to aby to bylo srozumitelné pro všechny. Trestní stíhání muselo být zastaveno, neb v něm pro střet právních principů nešlo pokračovat. Což není zrovna obvyklé.

Všechno začalo to kontrolním zjištěním NATO Office of Security v roce 2005. Kontrola krom jiného zjistila, že asi tak 5 000 fyzickým osobám byl u nás umožněn přístup k utajovaným informacím cizí moci přímo ze zákona, tedy bez „platného osvědčení fyzické osoby“. Zjednodušeně řečeno, bez prověrky NBÚ.

Lze předpokládat, že tahle zpráva asi moc radosti v kruzích NATO nevyvolala. Zcela jistě ale vyprovokovala legislativní manévr, který nad jiné demonstruje historicky ověřené zjištění, podle něhož jednoduchá řešení zhusta odstraní problém jen zdánlivě, zato vedou k ještě větším komplikacím.

Zákon o utajovaných skutečnostech vychází z poměrně jednoduchého principu, podle něhož se z utajovanými skutečnostmi mohou seznamovat jen ti, kteří pro ten účel byli speciálně prověřeni. Pro případ naléhavé potřeby seznámit jednorázově s utajovanou skutečností neprověřeno osobu připouštěl zmíněný zákon výjimky. Vládní návrh novely zákona o utajovaných skutečnostech, posléze schválený co zákon č. 119/2007 Sb. zlikvidoval tuhle výjimku pro „utajované informace cizí moci“. A bylo. Až na to, že legislativní čistka dopadla i na účastníky trestního řízeni. Ti se původně, pokud jsou v řízení projednávány utajované skutečnosti, s nimi mohli po příslušném poučení seznámit. Z tohoto oprávnění zmíněnou novelou vypadly ony „utajované informace cizí moci“

A tak nastalo to, co zákonitě jednou nastat muselo. Osoba A, mající příslušnou prověrku, byla obviněna z toho, že obsah listin, nesoucích utajované informace cizí moci vyzradila osobě B, která sice neměla prověrku, ale zato měla dle obvinění záměr vyslepičit utajovanou informaci cizí moci osobě C, pochopitelně taky neprověřené. Což áčku i béčku vyneslo obvinění ze zmíněného trestného činu ohrožování utajované informace podle § 106 odst. 1 a 2 tr.zákona. Háček byl ovšem v tom, že listiny, nesoucí utajované informace, musely být vedeny jako důkaz o tom, že existují a jsou utajované. A když už to jednou byl důkaz, tak měli obvinění a jejich obhájci právo se z obsahem listin seznámit. Čehož se také při skončení vyšetřování vehementně domáhali. Možná někoho napadne, že obvinění, pokud k činu došlo, už obsah listin znali. To je věc diskuse, mimo diskusi je, že obsah nemohli znát obhájci a nikdo také nevěděl, jaké že listiny jsou jako důkaz vlastně ve spise vlastně založeny. Zejména ale nelze v trestním řízení znalost nějakého důkazu předpokládat a z toho důvodu důkaz účastníkovi znepřístupnit. A pro úplnost, obviněný A, takto původně nositel příslušného oprávnění o ně v důsledku zahájeného trestního stíhání promptně přišel.

V přípravném řízení tedy policejní orgán s poukazem na platné znění zákona o utajovaných skutečnostech odmítl obviněným a obhájcům přístup k uvedeným listinám a jako utajovanou součást vyšetřovacího spisu je přesunul na státní zastupitelství. To ve věci také nespatřovalo problém a tak podalo obžalobu. Jak již též bylo zmíněno, obvinění ústy svých obhájců, hlasitě protestovali a dovolávali se práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i možnost obviněného seznamovat se všemi důkazy, které jsou proti němu druhou stranou předkládány. S tímto názorem se ztotožnil soud, který namísto nařízení hlavního líčení podal ústavní stížnost, v níž navrhl zrušení příslušné vylepšené pasáže zákona o utajovaných skutečnostech tak, aby se dostalo obžalovaným i obhájcům možnosti seznámit se skutečně se vším, co je v trestním spise. Leč Ústavní soud dle svého rozhodnutí ((Pl ÚS 7/2009) neshledal důvodu měnit zákon, za to shledal kolizi práva na obhajobu a ústavně právní povinnosti České republiky dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Celkem případně poukázal na to, že požadavek na zrušení zmiňovaného ustanovení by neotevřel prostor pro zpřístupnění utajovaných informací NATO, neboť ty jsou chráněny mezinárodní smlouvou, kterážto musí být respektována jako taková. A jednoznačně uvedl, že je pouze na orgánech činných v trestním řízení, zda budou schopny vést trestní řízení i bez provádění důkazů inkriminovanými listinami a nebo od takového řízení budou muset upustit.

Čímž přesunul míč opět na půli hřiště procesního soudu, kterému nezbylo než konstatovat, že bez provedení důkazů zmíněnými listinami v podstatě nemá smysl trestní řízení vést, neboť jde o stěžejní důkazy. S tím pak řízení zastavil a pro futuro tak naznačil poměrně interesantní perspektivu. I když asi výskyt obdobné situace v reálu nelze předpokládat příliš často. Přesto ale, pokud z jakéhokoliv důvodu bude třeba provést důkaz listinou či listinami mající charakter utajované informace cizí moci, pak nebude-li možno takový důkaz provést s ohledem na neprověřenost obviněných i obhájců, trestní řízení prostě nebude možné realizovat.

Následky si lze představit poměrně snadno. V dané věci fakticky o moc velké tajemství nešlo. Je ale jasné, že ani špioni obvykle osvědčení umožňující jim seznamovat se s utajovanými skutečnostmi nemívají, což platí i pro jejich pomocníky. Pokud ho jedni či druzí z nějakého důvodu na počátku mají, rychle o ně přijdou, jsou-li lapeni. Za to ale teď mají šanci na slušnou protihodnotu v podobě nemožnosti trestního stíhání. To bude z jejich úhlu pohledu docela jistě dobrý handl. Jen mám pochybnosti, jestli to stejně dobré je i pro Českou republiku. Skoro mám pocit že ne, takže jsem zvědav, jestli a jak se stát s touhle legislativní návnadou vypořádá.