V České televizi udělali šťáru. Podle agenturní zprávy si odnesli sedm pytlů dokumentů, včetně počítačů a tácku od párku i se zbytky hořčice. A teď vyhodnocují, na jakých kauzách redaktoři pracovali. Zřejmě z toho tácku. Možná i z hořčice. Televize se bouří. Po zemětřesení v Japonsku nám ukazují policejní tsunami na chodbách Kavek. Politici se předhánějí v hanění neadekvátnosti zákroku. Rajská to hudba pro mé uši. Konečně si jsou všichni rovni.

Jít si pro pár lejster, možná dokonce veřejně známých, v neprůstřelných vestách a s automatickými puškami je blbost. Na případnou bezpečnostní službu by stačil policejní či vojensko-policejní odznak, řečený vorel. Dobývací komando mohlo klidně sedět v záloze a dorazit v minutě, kdy by si chtěl někdo hrát na hrdinu. O to nic. Jenže takhle to probíhá, odhadem od roku 1995, v celé řadě případů a začasté s větší či menší adorací novinářů, ty z České televize nevyjímaje. Je to jen pár měsíců, co jsem asistoval u prohlídky nebytových prostor a ve dvě ráno si dovolil namítnout, že kvůli hledaným údajům není zákonné odnímat celý počítač. Následoval telefon vedoucího zásahu kdesi dislokovanému technikovi s tím, že Sokol řve, tak aby přijeli. Míněno s přístrojem, který „umí“ stáhnout obsah disku a počítač se tak nemusí zabavovat. Prosadit, že by si měli selektivně vybrat jen to, co souvisí se soudem vymezeným důvodem prohlídky, jsem se zkoušel jen trochu. Byl jsem rád, že s přivezli tu mašinu a podnikateli nezabavili celý počítač, takže mohl ráno vyřizovat své zakázky. I tak toho odstěhovali dost. Mimochodem, včetně domovní prohlídky to celé trvalo 26 hodin a do dnešního dne je klient veden jako poškozený. A všem to připadá jako zcela normální.

Kdybych vylezl na stoh papíru postavený ze stížností a námitek advokátů proti neadekvátnosti zatýkání a nepřiměřeným domovním prohlídkám, musel bych mít na vrchu dýchací přístroj, protože kyslík už by tam nebyl. Na to, abych si vcelku pouštěl záznamy z reportáží České televize o rozličných policejních zásazích, kterým dominuje obviněný s hubou na zemi a jedním nebo dvěma policisty na zádech, bych zase potřeboval hodiny času. Rychle bych ale byl hotový s reportážemi o protiprávním zatýkání a nezákonných či problematických domovních prohlídkách. Žádné takové nejsou. Stateční vyšetřovací novináři se totiž do takových témat zásadně nepouštějí. Veřejnost má ráda pachatele v poutech. A to, že jim při domovní prohlídce napytlují, co doma či v kanceláři najdou, taky nemůže škodit. Jsou to zločinci. Což se pozná podle toho, že mají pouta. Tak proč do toho šťourat. Z tohohle úhlu pohledu mi trochu chybí, že z České televize nevedli někoho v železech. Mrzí mne, že jsem neviděl jasného pachatele. Vždycky ho rád vidím tak, jak mi ho dokáže přiblížit jen televize, Českou nevyjímaje. Pěkně neodsouzeného, prostě tak jako ho chytli. A taky mne zklamala paní Drtinová, co v televizi obsluhuje večerní zprávy. Obvykle s fanatickým výrazem sděluje, kdo byl zatčen a co provedl, samozřejmě dlouho před tím, než se vůbec ocitl před soudem. Ale včera grilovala pracovnici vojenské policie, jakoby snad na zákroku jejích kolegů bylo něco nezákonného. Kde na to přišla, když léta jí to nevadilo? Jestli to nějak nesouviselo s tím, že v pořadu veřejnoprávní televize, tedy placeném těmi, kdo si v tomhle státě nedopatřením nebo z rozmařilosti koupí televizní přístroj, předvedla one woman show ve prospěch svého zaměstnavatele. Snad v návalu vášní jí zjevně nedocvaklo, že ona ani její kolegové se nikdy nezajímali o to, jak skončila trestní stíhání, zahajovaná spektakulárními zásahy policie a domovními prohlídkami, při kterých se odstěhovává všechno, co vysloveně nevypadá jako nosný prvek budovy.

Svět se pro mne postavil z hlavy na nohy. Musejí tam všichni. I Česká televize. Trochu mi to kazí pan ministr obrany, který postavil šéfy vojenské policie mimo službu, což je nespravedlivé. Nedělali nic jiného než to, co bylo po léta společenskou normou. Ale zase už vím, jak se bránit proti zjevně neadekvátním zákrokům. Není potřeba kverulovat, psát stížnosti, včetně těch ústavních a všelijak jinak obtěžovat úřady. Stačí mít prostě televizi. Samozřejmě ne tu bednu nebo plazmu, ale studio, vysílač a tak. To by pro většinu lidí neměl být problém. A najmout pár odvážných televizních komentátorů, kteří to policii natřou, pokud možno ještě v průběhu zásahu, čímž se jasně ukáže, kdo má ruce na řídítkách pravdy. A svět bude hned o něco lepší. Jistě, ne pro ty, co to studio a vysílač nemají. Ti ale možná nemají ani počítač, takže tenhle článek není pro ně. Mají smůlu.