Můžeme v jazyce jezdit na červenou?
Dostal jsem díky Fulbrightovu stipendiu příležitost působit 9 měsíců na Brownově univerzitě v USA jako hostující profesor. Neuvádím to na úvod proto, abych se chlubil, ani pouze z toho důvodu, že tento text se vedle češtiny dotýká i Ameriky a některých jejích specifik, ale především jako svého druhu neohrabanou omluvu všem pravidelným čtenářům tohoto blogu, které jsem v poslední době z důvodů pracovní vytíženosti zanedbával. Ale zpět k tématu...
Jazyk si vytváří vlastní pravidla
Asi každý z nás se při psaní dostává do situace, že neví, jak nějaké slovo napsat nebo který tvar užít. Ačkoli jsme rodilí mluvčí češtiny, občas váháme nad tím, jestli máme říct nebo napsat abychom či abysme, taky nebo také příp. méně nebo míň.
O politické korektnosti v jazyce
V Divadelních novinách z počátku února kritizuje František Fröhlich naši Mluvnici současné češtiny za to, že nepoužívá hodnocení „správný“ nebo „spisovný“ prostředek. Vidí v tom příznak nepatřičné politické korektnosti. Už jsme byli nařčeni z lecčeho, ale že bychom měli tuhle motivaci, to jsem skutečně předtím netušil.
Vytunelované postklausovské grosstapo
Jazykový vývoj kromě toho, že je řízen svými vlastními vnitřními zákonitostmi, které je neradno usměrňovat, vypovídá i o nás samých. Máte-li k dispozici rozsáhlou databázi textů, konkrétně jazykový korpus psaných textů z různých let, můžete jazykový vývoj sledovat a zjišťovat, co bylo v centru našeho zájmu, tedy o čem jsme nejčastěji psali, co bylo nové, tedy co jsme nově pojmenovávali, a naopak, co se z našeho obzoru postupně vytrácelo.
Co je život?
Jazyk se někdy chová podobně jako přírodní živel. Nehledí na to, co si lidé myslí a co by si přáli, a prostě semele všechno, co se mu zlíbí a co se mu postaví do cesty.
Hrozí návrat komunizmu?
Za tento text opět děkuju kol. Vilému Kodýtkovi. Rozhodl jsem se ho zveřejnit, protože volně navazuje na jeden z mých starších příspěvků na vždy kontroverzní téma pravopis. VC
Obhajoba lenosti
Minulý týden jsem zcela náhodou narazil v dětské rubrice iDnes Alík na jeden text, který mě zaujal už titulkem: Český jazyk v nebezpečí. Autorkou je údajně „čarodějka11“, dívka ve věku 11 let, nicméně styl a zejména obsah textu odpovídá spíš zapšklé redaktorce, která píše článek přesně ve stylu „aby se to paní učitelce líbilo“.
O slovech cizích, vypůjčených a přejatých
Omlouvám se všem kdysi pravidelným čtenářům tohoto blogu, že jsem teď delší čas psaní příspěvků zanedbával. Omluvou by mi snad mohlo být dopředu netušené vytížení sice milými, ale přesto náročnými rodičovskými povinnostmi. Snad se mi teď podaří najít nějaký čas, inspiraci a chuť, abych se zase pustil do psaní a diskutování. Pro dnešek ještě jeden text od kolegy Viléma Kodýtka, kterému za zajímavý příspěvek velmi děkuju. VC
Hrozí češtině zánik?
Všechny, které otázka z titulku vyděsila, můžu hned na začátek uklidnit: nehrozí. Nemusíme se o ni bát navzdory tomu, že občas můžeme slyšet nebo číst, jak úpí pod tlakem angličtiny, která má na ni údajně devastující vliv. Co zaručuje její stabilitu v globálním světě? Jsme to především my, rodilí mluvčí. Zní to sice triviálně, ale tento fakt je velmi podstatný a má i nesamozřejmé důsledky pro to, jak se k češtině stavíme (ať už individuálně nebo institucionálně).
Vzpoura přechodníků?
Kolega Vilém Kodýtek, který zde už za mě dvakrát zaskakoval, mi poslal krátkou úvahu, která podle mě zajímavě ilustruje českou variantu americké „compliant tradition“ (tedy snahy hledat jazykové chyby a veřejně je kritizovat), o níže jsem psal minule. Vilémovi děkuju a text zveřejňuju. VC
