Omlouvám se pravidelným čtenářům za delší výpadek v publikování zápisků na blog. Jelikož mi časová zaneprázdněnost ještě chvíli nedovolí přispívat, našel jsem za sebe krátkodou náhradu v podobě kolegy Viléma Kodýtka, kterého jsem poznal při práci na Mluvnici současné češtiny jako člověka přemýšlejícího o jazyce často velmi nevšedním způsobem. Požádal jsem ho napsání pár zápisků (že si z nich pak vyberu) a on mi skutečně dva poslal; oba (ty číslovky!) jsou natolik zajímavé, že je zde postupně zveřejním. VC

Na střední škole se Dan Everett zamiloval do spolužačky Keren a jako osmnáctiletý se s ní oženil (uklidňující poznámka pro feministy: řeč je o Danovi, nikoli o Keren). Rok před svatbou se, uchvácen přívětivostí Kereniných rodičů-misionářů (Danův otec byl těžký alkoholik), nechal překřtít a poté vystudoval misionářství na Moody Bible Institutu v Chicagu.

Civilizace, osvěta

Dan a Keren Everettovi poté studovali misionářskou jazykovědu v SIL International – „neziskové organizaci křesťanských dobrovolníků specializující se na služby málo známým jazykovým společenstvím ve světě“ (citováno z webových stránek). Perfektně vyškolení a pro život v divočině vytrénovaní dobrovolníci SIL žijí s domorodci, naučí se jejich jazyk, vytvoří pro něj písmo a přeloží do něj vybrané pasáže z Nového zákona. V roce 1977 se Dan a Keren Everettovi (a jejich tři děti) vydali do džungle v brazilské Amazonii ke kmeni Pirahã, který tehdy už dvacet let tlaku misionářů ze SIL odolával.

Pirahové a piražština

Vrozenou inteligencí se Pirahové od nás nijak neliší. Je to doloženo nejen případy, kdy byly piražské děti uneseny a vychovány jinde, ale i srovnávacími testy. Nemají ale naše starosti: Nejezdí na dovolenou a na nic nešetří (dokonce ani nemají dluhy). Žijí u řeky, přesto nemají problémy se záplavami; když řeka stoupá, posunou se o pár metrů výš. Nemají zásoby potravin: v řece jsou pořád ryby, v pralese zvěř, navíc mezi řekou a pralesem divoce roste obilí (asi jako pozůstatek snahy úřadů přimět Pirahy k farmaření). Nemusejí tudíž myslet na to, co bude zítra, mohou žít jen dneškem. Podle Everetta jsou přesvědčeni, že žijí v nejlepším z možných světů. Rádi se baví a smějí (zvlášť legrační jim připadají Brazilci a Američani) a mají na to dost času.

Jak to souvisí s jazykem? Pirahové jsou na svůj jazyk pyšní. Pro cizí jazyky mají jednotný název, který Everett překládá jako crooked head (křivá hlava). Je to něco podobného jako starořecké barbar nebo staroslovanské němec. Nové věci i nové příchozí si Pirahové pojmenovávají po svém. A neučí se cizí jazyky. Pokud má Everett pravdu, jsou nejspíš největšími jazykovými puristy na Zeměkouli. Komplikací pro misionáře je už to, že Pirahové nemají mýty o stvoření (svět byl podle nich vždy takový jako dnes), takže není na čem stavět. A kromě toho nechtějí jíst ze stromu poznání: odmítají písmo, a tak do piražštiny nelze přeložit Bibli.

Po čtvrt století měla mise nečekané rozuzlení: Dan Everett u Pirahů ztratil svou víru, vzdal se svého poslání a rozhodl se prosadit se v lingvistice. Tvrdí, že to, co zjistil u Pirahů a co se od nich dozvěděl, vyvrací prominentní lingvistické teorie. Je ovšem taky možné, že si z něj Pirahové vystřelili.

Pro ty, kdo chtějí vědět víc (a nevěří novinářům, když mluví o lingvistice): http://www.newyorker.com/reporting/2007/04/16/070416fa_fact_colapinto
http://llc.illinoisstate.edu/dlevere/docs/nsuk-mar-18-06-p044.pdf

Vilém Kodýtek