Pan Kalousek má pravdu.
Pan Kalousek má pravdu, když tvrdí, že včerejší demonstrace na Václavském náměstí nebyla pouze demonstrací za sociální práva, ale jednalo se o demonstraci politickou. Také pořadatelem demonstrace nebyly jenom centrály odborů, ale mnoho dalších iniciativ a tudíž už z tohoto důvodu se jednalo o demonstraci s politickými cíli.
Hlavní požadavek všech subjektů, které se demonstrace účastnily, byl jednoznačně politický, protože demise vlády je ryze politický požadavek. Pan Kalousek však, jako politický matador, vyslovil svůj výrok účelově, protože tím chtěl znejistit občany. Velmi dobře ví, že občané jsou politikou znechuceni a tudíž cokoliv je politické, je občany odmítáno. Domnívám se, že i schůzka pana Kalouska s panem Zavadilem u piva, za účasti televizních kamer, byla dalším mistrným tahem pana ministra, aby znejistěl ty, kteří považují včerejší demonstraci za nějaký nový začátek.
Je třeba, abychom očistili slovo politika a nebáli se jej používat. Současná politická reprezentace si privatizovala stát pro sebe a jakýkoliv nesouhlas považuje téměř za nelegitimní. Jakoby politici zapomněli na článek 2 Ústavy, kde se uvádí „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Takže pokud se lidé přestanou ztotožňovat s politickou reprezentací, pokud nesouhlasí s politikou vlády, mají právo vyslovit svůj názor a případně požadovat změnu.
Bylo cítit, že účastníci demonstrace si dobře uvědomovali, že nejen naše společnost, ale možná celá euroatlantická civilizace se nachází v krizi a, že je nezbytné přistoupit ke strukturálním změnám. Myslím si, že mnoho lidí v naší zemi si je vědomo toho, že demokracie v naší zemi prochází zásadní krizí. Parlamentní strany vládní koalice nám tu opakovaně předvádějí odstrašující divadlo, jak se vládnout nemá. Naše demokracie prohrává s mafiemi a korupcí. Politické strany se proměnily v komerční organizace obchodující s politickým vlivem. Korupce se stala systémovou součástí politiky a nástrojem privatizace veřejné moci. Naší společnost neřídí demokraticky zvolené orgány, ale finanční skupiny.
Důležitým tématem demonstrace byla prolhanost koaliční vlády. Tou největší lží je tzv. „velká řecká lež“, v jejímž jménu provádí vláda zcela nesmyslnou rozpočtovou politiku, jejímž důsledkem je podkopání spotřeby a tím také pokles růstu ekonomiky. Roztáčí tak tzv. „spirálu smrti“, kdy neustále snižování spotřeby vede k poklesu růstu ekonomiky a tudíž i nedostatku zdrojů. A o tom možná především byla včerejší demonstrace.
Myslím si, že lidé už mají dost nesmyslného tvrzení, jak si musíme utahovat opasky, jinak zkrachujeme. Mají dost falešných slov ministra financí, který snižuje příjmy těm potřebným, ale těm nejbohatším rozhazuje miliardy. Pokud pan Kalousek neví, kde má brát peníze, lze mu tedy doporučit tyto zdroje.
V příštím roce se ruší daň z dividend, což představuje roční ztrátu pro státní rozpočet 9 mld. Kč. Ti nejbohatší neplatí od určité částky zdravotní a sociální pojištění, roční ztráta činí možná až 10 mld. Kč. Pan ministr Kalousek teď rušení tohoto nesmyslného zvýhodnění prezentuje jako obrovské zatížení bohatých. Zavedení registračních pokladen, které jsou všude ve světě, by do státního rozpočtu přineslo 10 mld. Kč. Zrušením II. pilíře důchodové reformy by rozpočet nepřišel o 20 mld. Kč ročně. Zrušením možnosti nákupu osobních vozů pro plátce DPH (jeden z tunelů státního rozpočtu) by rozpočet získal dalších 5 mld. Kč. Jenom tyto položky činí více než 50 mld. Kč příjmů. Místo toho vláda odírá důchodce, rodiny s dětmi, osoby se zdravotním postižením.
Nelze se tudíž divit, že jsou lidé naštvaní, ale samotná naštvanost pouze nestačí. Demonstrace však jasně ukázala, že mnohé iniciativy jsou schopny se domluvit a vytvořit politickou sílu, která může přivodit nový začátek. Pokud se tento trend potvrdí, tak demonstrace splnila svůj účel a byla i politická, protože možná vzniká nějaká nová síla, která přivede politiky a politické strany k rozumu.
Ostuda!
Média poměrně obsáhle informují o tom, že na Vsetínsku a Zlínsku vyzvala Diakonie občany ke sbírce základních potravin pro obyvatelky azylových domů a pro další občany, kterým nebyly včas doručeny dávky hmotné nouze. Je zřejmé, že veřejná správa zcela selhala a státní správa neplní základní svoje povinnosti.
Je to až absurdní. Česká republika patří mezi 10 % nejbohatších zemí, nedošlo k žádné přírodní katastrofě, v naší blízkosti neprobíhá válečný konflikt, a přesto probíhá sbírka na hladové rodiny jako někde v Sahelu. Rozpad státní správy již pokročil tak daleko, že není schopna v kritickém okamžiku jednat a spoléhá se na dobročinnost občanů. Politici se pořád dohadují, kdo svým výrokem dělá větší ostudu naší zemí v Evropě a vůbec si neuvědomí, že pokud zahraniční média zjistí, že nejsme schopni ani distribuovat základní pomoc těm, kteří ji opravdu potřebují, tak budeme mít z „ostudy kabát“.
Příčin současného stavu je několik. Především neustálé lživé a účelové tvrzení o rozmařilém sociálním státě, o drahé pracovní síle, o zneužívání sociálních dávek, vedlo do dnešního stavu, kdy sociální dávky jsou tak nízké, že jakékoliv opoždění (nyní asi o 14 dní) vede k tomu, že tito lidé nemají sebemenší rezervu a okamžitě se propadají do situace, kdy nemají prostředky ani na základní potraviny. Je to absolutní závislost, která těmto lidem neumožňuje jakékoliv jiné aktivity a tím i snižuje jejich možnost uplatnění svých schopností a pravděpodobnost nalezení zaměstnání. Například současná výše dávek pro maminky samoživitelky, které pečují o dítě se zdravotním postižením, je tak nízká, že jim neumožňuje účastnit se společně se svými dětmi jakýchkoliv aktivit. Tím se výrazně omezují přirozené sociální vazby a také možnost např. nalezení domácí práce či partnera, který by jim v této těžké situaci mohl pomoci. Už vůbec nemají možnost dobře připravit svoje dítě na samostatný život s hendikepem.
Tím nechci říci, že se nevyskytují případy zneužití dávek. Náš stát však funguje na systému kolektivní viny. Systém, kdy za jednotlivce zneužívající nějakou pomoc, jsou potrestáni všichni snížením pomoci, vede k vytváření velké skupiny lidí, kteří rezignují na svoji budoucnost. Stávají se však nebezpečím pro udržení sociálního smíru, protože nemají příliš co ztratit. Tento trend kolektivní viny je využíván u všech transferů veřejných prostředků. Od dotací pro poskytovatele sociálních služeb, přes evropské fondy až po dávky pro maminky, které pečují o zdravotně postižené děti.
Druhou příčinou je nepochybně zavádění nového informačního systému, který byl spuštěn v rámci sociální reformy. Je zcela nepochopitelné, že MPSV ČR nepoužilo k přechodu na nový systém dávek osvědčený OK Systém, do kterého byla investována v uplynulých letech více než 1 mld. Kč. Místo toho ministerstvo uzavřelo smlouvy se skupinou vzájemně propojených společnosti a jak se zdá, učinilo tak bez výběrových řízení. U řady společností není známá vlastnická struktura a vytváří to stále větší dojem, že cílem reformy nebylo zlepšit systém dávkových systémů, ale vyvést ze státního rozpočtu další finanční prostředky do neprůhledných firem.
Třetí problém spočívá ve skutečnosti, že pracovníci ÚP prakticky vůbec neznají právní předpisy, podle kterých by měli rozhodovat o jednotlivých dávkách. Svědčí o tom každodenní množství e-mailů, které hovoří o tom, že úředníci odmítají přijímat žádosti na nové dávky, odmítají prodlužovat průkazy ZTP apod. Pracovníci vůbec nevědí, jak mají rozhodovat. Je to však logické. Prováděcí vyhlášky byly vydány ve Sbírce zákonů mezi vánočními svátky a metodické pokyny až v lednu 2012. Dnes jsme v situaci, kdy občané mají ze zákona právo na různou pomoc státu, ale pro neschopnost státní správy, se jim této pomoci nedostane. Je to až tristní jak rychle dochází k rozpadu státní moci.
Myslím si, že pan ministr Jaromír Drábek se hluboce mýlí, pokud tvrdí, že v únoru již bude vše fungovat. Domnívám se, že situace může být ještě horší. V lednu byly vypláceny dávky, které byly přiznány ještě v roce 2011, a to původním způsobem. Teď by měly být vypláceny dávky nové, které se budou do informačního systému teprve zadávat. Předpokládám, že pana ministra čekají ještě horké chvilky. Může si však za ně sám a případná ostuda padá především na jeho hlavu.
Systémová korupce.
Jedním z hlavních témat současnosti je určitě korupce. Je vnímána především jako selhání politiků či úředníků při nejrůznějších výběrových řízeních. Domnívám se však, že dnes již nejde jenom o vlastní výběrová řízení. Zásadní problém spatřuji v činnosti, kterou jsem si sám pro sebe nazval „systémovou korupcí“. Systémovou korupci spatřuji v projektech, které jsou koncipovány jenom proto, aby určité subjekty či skupiny subjektů, realizovaly projekty, které jsou zbytné nebo, které lze realizovat organizačně i věcně zcela jiným způsobem. Samozřejmě, že je nutné u takovýchto projektů ošetřit také otázku výběrových řízení, aby vymyšlený projekt realizoval předem dohodnutý subjekt. Vlastní výběrová řízení u takových projektů však nemají ten hlavní korupční potenciál, ale zásadní je, aby byla prosazena myšlenka a vlastní realizace zbytného projektu. To je ten hlavní korupční potenciál. Jedná se zpravidla o projekty s vysokými výdaji z veřejných zdrojů.
Jedním z největších takovýchto projektů je, dle mého názoru myšlenka zavedení Karty sociálních systémů. Je to systém, který byl schválen zákony v rámci tzv. sociální reformy v letošním roce a postupně bude zaváděn v následujících letech. Je vysoce sofistikovaný a jeho přínos pro iniciátory tohoto systému není okamžitý, a tudíž není ani dnes postižitelný. Odhalení skutečných důvodů prosazování Karty sociálních systémů pomohla spíše náhoda, kdy se najednou objevily informace o firmě iDTAX s. r. o. Tato společnost produkuje elektronické účtenky pro sociálně slabé. Jejími zakladateli byli dnešní ministr práce a sociálních věcí pan Jaromír Drábek a jeho I. náměstek Vladimír Šiška. Po nástupu do funkcí „prodali“ iDTAX. Dnes firmu vlastní akciová společnost Vítkovice, která má, jak je v ČR v takových případech zvykem, akcie „na doručitele“.
O co vlastně jde u Karty sociálních systémů? Všichni občané v hmotné nouzi, osoby se zdravotním postižením, lidé odkázaní na péči jiných osob, nezaměstnaní, ale i maminky na mateřské dovolené či rodiny s dětmi, by napříště měli státní příspěvky dostávat jen na speciální platební kartu, tzv. Kartu sociálních systémů. O rok později by se počet držitelů karty mohl rozšířit i o všechny typy důchodů. Nový systém je prezentován tak, že přinese značné úspory. Vůbec se však neuvádí obrovské vstupní investice a především dlouhodobé transakční náklady.
Systém Karty sociálních systémů vytváří prostředí pro dlouhodobé příjmy pro předem určené subjekty. Prvním subjektem je Česká spořitelna a. s., která vyhrála výběrové řízení na vydávání karet a vedení plateb. Karty by měla resortu dodávat zdarma. Stát sice nebude vítězovi nic platit, ale ten bude benefit získávat jako procento z plateb uskutečněných prostřednictvím karty. Takže například poskytovatelé sociálních služeb nedostanou celých sto procent příspěvku na péči. Lze odhadnout, že ročně by mohli přijít o částku dvou set až tří set milionů korun. V době, kdy se neustále dotace do této oblasti snižují, to je zásadní problém. Pokud by se však podařilo prosadit, že systém bude spravovat, prostřednictvím karet také výplatu důchodů, je benefit pro vybranou banku obrovský. Tato banka by během roku spravovala objem asi 450 mld. Kč, tedy více než jednu třetinu státního rozpočtu. To samozřejmě přináší obrovské zisky pro Českou spořitelnu. Procenta bance poplynou i za nákupy zboží prostřednictvím karty a nadstandardní služby, které může držitelům v neomezené míře nabízet.
Při jednáních o Kartě sociálních systémů se sice podařilo jejím odpůrcům (mezi něž se řadím), že karty nebudou, kromě hmotné nouze, povinné, ale to je jen otázka času. Myslím si, že již v roce 2012 bude snaha, aby zákon byl změněn a karty byly povinné pro všechny, kteří jsou příjemci sociálních dávek. Zisk pro iniciátory této myšlenky je závislý na množství osob, které bude obsluhovat.
Druhým benefit z Karty sociálních systémů bude pro firmu, která bude umět elektronicky sledovat, co si příjemci za sociální dávky kupují. Zákon o hmotné nouzi stanoví povinnost nakupovat z dávek hmotné nouze pouze prostřednictvím karty. Elektronický systém bude umět vyhodnotit, zda příjemci dávek si nekupují zboží zatížené spotřební daní – tedy alkohol a cigarety. Po vyhodnocení nahlásí, že konkrétní majitel karty si koupil například pivo apod. Je samozřejmé, že se nabízí myšlenka, že tento systém by mohla spravovat společnost iDTAX, jejíž vlastníci nejsou známi.
To ale není všechno. Přechod na kartu a s ním spojené sjednocení agendy z obcí na úřad práce vyžaduje i vznik nového informačního systému. Dosud totiž nejsou jednotlivé dávkové agendy schopny spolu komunikovat. Resort například umí poměrně rychle vysypat z rukávu, kolik lidí bere jednu konkrétní dávku, ale už není schopen rychle spočítat, kolik příjemců státních příspěvků u nás je, protože jedna a tatáž osoba může být příjemcem několika různých sociálních dávek.
MPSV ČR proto chce, aby vznikl tzv. Jednotný informační systém práce a sociálních věcí, který bude shromažďovat obrovské množství dat nejen o potřebných (a později i o důchodcích), ale i o obchodnících či poskytovatelích služeb. Jeho úkolem bude rovněž autorizovat platby z karet. Vznik takového softwaru jistě nebude levnou záležitostí. Výdaje půjdou i na správu dat, jejich ochranu, na čtečky karet. Suma proklamovaných úspor se tak ve světle dalších informací rozplývá ve zisků různých firem.
Je to dokonalý, zákonem ošetřený systém, kdy dochází k obrovskému přesunu kompetencí státu na soukromé subjekty, které samozřejmě na něm patřičně finančně vydělávají. V době, kdy je nezbytné hospodařit velmi obezřetně s veřejnými zdroji, byl vytvořen systém, který bude profitovat na rozdělování veřejných prostředků. Vše zaplatí příjemci dávek, protože kromě první finanční transakce, která bude bezplatná, u všech ostatních budou příjemci dávek platit poplatky. Je to systémová korupce a ovládnutí dalšího veřejného prostoru finanční oligarchií. Obávám se, že systém Karty sociálních systémů byl vymyšlen účelově, bez skutečné snahy řešit společenské problémy.
Eskamotér slova pan ministr Kalousek.
Ve středu Poslanecká sněmovna schválila mimo jiné zákon o jednom inkasním místu. Tento zákon se vyznačuje tím, že nejen zřizuje jedno inkasní místo pro výběr daní a pojištění, ale zároveň novelizuje mnoho jiných zákonů. Je to typický zákon posledních let, kdy vláda smíchá všechno dohromady, aby si zajistila, že poslanci budou povinni pro něj hlasovat i když s mnohými jednotlivostmi mají velký problém.
Jednou z těch jednotlivostí byla novela zákona o loteriích. Je dojemné sledovat tvrzení pana ministra Kalouska, že pro něj bylo hlasování v koalici o hazardu šokem, protože obce přišly, o nejprve 3 mld. Kč, a po jednom dni tuto částku zvýšil na 6 mld. Kč.
Je to samozřejmě nesmysl a tak jako vždy, chytrý a politikou protřelý pan ministr ihned po hlasování zahájil mediální ofenzivu, přičemž naši „skvělí“ novináři hned servilně opakovali slovní žonglování ministra Kalouska. Jak je však obvyklé u tohoto mistra improvizace, vše je úplně jinak. Především schválená novela loterijního zákona zavádí zdanění loterií 19 % daní z příjmu jako u ostatních podnikatelských subjektů, a to bylo hlavním cílem novely. Mimo tuto daň (a to bych rád zdůraznil, protože v médiích jsem to zatím nezaznamenal), se zavádí 20 % odvod. Tento odvod se má dělit na třetiny mezi obce, sport a neziskové organizace. Předpokládá se, že na 20 % odvod půjde více než 6 mld. Kč. To znamená, že obce dostanou asi o půl mld. Kč více než dosud, sport si polepší a pravděpodobně i „neziskovky“.
Takže teoreticky by mohli být všichni spokojeni. Pan Kalousek je však stratég a pravděpodobně slíbil starostům obcí podstatně více. Jsou s ním v TOP 09 a musí si také přijít na své. Takže skutečnost je taková, že obce nepřijdou o 3 nebo 6 mld., ale nedostanou to, co jim pan ministr slíbil. Ostatně teď se právě vede souboj o daňové kvóty jednotlivým městům, a kdyby se podařilo přidat městům peníze z loterií na úkor sportu a neziskových organizací, vyřešil by se i spor o to zda ubrat daňové výnosy velkým městům a přidat malým. Proto lze také chápat rozčílení pana ministra.
Není však pravda, že by zvítězila loterijní lobby, jak se rádoby spravedlivě rozohňuje ministr financí. Je zajímavé, že si pan ministr nevzpomněl, a náš „nezávislý“ tisk ani nešpitnul, že před třemi roky povolil pan Kalousek, coby ministr financí v Topolánkově vládě, internetové sázení. Dovolím si citovat z tisku koncem roku 2008: „Ještě před rokem prohlašoval ministr financí Kalousek, že sázení se v ČR může dostat na internet leda tak přes jeho mrtvolu. No a před pár dny mu sám otevřel cestu, když změnil názor a sázení po internetu povolil. Učinil tak ale způsobem, který potěšil tuzemské sázkové kanceláře, naštval jejich zahraniční konkurenty, vyděsil právníky a porušil usnesení vlastní strany (KDU-ČSL)“. Proto také všechna tvrzení pana ministra je třeba relativizovat.
Musím ještě reagovat na dvě tvrzení ministra financí. Jedno je, že obce budou financovat sport, humanitární a charitativní projekty. Představa o tom, že NNO, nadace a nadační fondy budou financovat obce je poněkud z jiného světa. Je to více než naivní představa a opět další eskamotérský kousek velkého slovního mága pana Kalouska. Velké množství nadací a neziskových organizací pracují nad rámec teritoria jedné obce. Jejich činnost je nenahraditelná a zároveň jen těžko financovatelná z rozpočtu jedné konkrétní obce. Jako příklad lze uvést ústav sociální péče, který sídlí v malé venkovské obci a přitom poskytuje své služby pro celý široký region. Obdobně lze uvést nemocnice, zdravotní ústavy, ale také divadla a jiná kulturní zařízení. Tento systém by vedl k tomu, že by se všechny významnější veřejně pospěšné aktivity začaly stahovat do metropolí.
Druhou lží, kterou neustále opakuje řada politiků, ale i většina médií je, že většina peněz určených pro neziskový sektor je vracena zpět loterijním společnostem. Dokonce někteří novináři používají slova o mafii. Dovolím si udělat malý výčet organizací podporovaných odvody z loterií. Národní divadlo, Národní galerie, Správa Pražského hradu, Česká filharmonie, Nadace Terezy Maxové, Nadace Naše dítě, Nadační fond Kapka naděje, Nadace charty 77, Nadace VIA, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR a mnoho dalších. Opravdu někdo uvěří, že představitelé těchto organizací se podílejí na nějakém podvodu?
Jistě je pravda, že i v odvodech neziskovému sektoru byly podvody, to je zřejmé. Na druhé straně je potřeba dodat, že kontrolu nad rozdělováním odvodů na dobročinné účely má ministerstvo financí, které nekonalo, jak bylo potřeba. Jsem přesvědčen o tom, že současná úprava loterijního zákona je spravedlivý a férový kompromis. Polepší si obce, které budou mít kompenzovány případné socio-patologické dopady v obcích, bude jasně zajištěno financování sportu, a to prostřednictvím MŠMT a nedojde ke kolapsu financování neziskového sektoru. Není pravda tvrzení ministra Kalouska, že si stát nad tímto systémem nemůže udržet kontrolu. Skončí podvody s odvody loterijních společností nejen kvůli nutnosti ministerského razítka a vysoké transparentnosti, ale také díky velmi vysokému zájmu médií o tuto oblast.
Je zajímavé, že pan ministr Kalousek se v diskuzích o zdanění a odvodech nikdy nezmínil o neziskových organizacích. Možná by si měl uvědomit, že spolky, nadace a nadační fondy, veřejně prospěšné organizace a další subjekty ovlivňují veřejné mínění více než starostové, kterým teď nadbíhá.
Sjezdy a dění na ulici.
Sobota 22. října byla bohatá na události. Dva „významné“ sjezdy a jedna „bezvýznamná“ demonstrace. Před tím než jsem odešel na demonstraci, díval jsem se na ČT 24 a nestačil jsem se divit. Celý projev předsedy strany v přímém přenosu, dotazy na delegáty, kteří se pochvalně vyjadřovali k jeho jednotlivým pasážím. Přímé záběry ze sjezdu další strany, kde si všichni pochvalovali, jak dobře pracují pro blaho lidu. Úplná idylka jak před 25 roky.
Očekával jsem, že ČT svým diváků také přiblíží co na to lid, který se v počtu více než pět tisíc hlav shromáždil na Náměstí republiky. Jaké však překvapení! Žádný přímý přenos jen malý šot v hlavních zprávách. Jak za dob minulých. Co si lid myslí není tak důležité.
Když jsem si následně na blogu přečetl sjezdový projev nejlepšího ministra financí, neodolal jsem a nabízím laskavému čtenáři svůj příspěvek na bezvýznamné demonstraci, který nebyl pronesen ve stanu, ale v chladu ulice, avšak za to podstatně početnějšímu publiku.
„Vážení přátelé, dovolte mi, abych začal parafrází na jeden slavný projev významného bojovníka za lidská práva.
Mám sen, že tento národ jednoho dne povstane a udělá konečně pořádek ve své zemi, a že naplníme základní krédo demokratické společnosti, „všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovni“.
Mám sen, že naše děti nebudou muset přihlížet tomu, jak národní bohatství je rozkrádáno, jak propojení politiky a finančních skupin vysává nejen naší společnost, ale je dnes problémem celé euroatlantické civilizace.
Mám sen, že naše děti budou mít šanci uspět v životě i když nebudou patřit k nějakému finančně politickému klanu, jenž si postupně dělí naší zemi.
Mám sen, že zdravotní postižení nebude příčinou toho, že takový člověk nemůže sehnat zaměstnání, žije v hmotné bídě a neustále se bojí, jakou další hrůzu na něj vymyslí politici této země.
V letošním roce politická většina v Poslanecké sněmovně schválila řadu zákonů, které významně snižují životní standard nejen lidí se zdravotním postižením, ale i ostatních rodin. Dovolte mi malý příklad dopadu nových zákonů. Tříčlenná rodina s malým dítětem. Živitel rodiny má příjem 15 000 Kč (což je mimo Prahu standardní příjem). Těžce onemocní a musí být několik měsíců v nemocnici.
Z částky 15 000 Kč obdrží 60% nemocenských dávek, to znamená 9 000 Kč. Z této částky bude po 1. 1. 2012 platit 3000 Kč v nemocnici. Takže rodině zůstane 6 000 Kč. Měsíc, dva to taková rodina vydrží. Potom se dostane do neřešitelné ekonomické krize. Proto také nikde v Evropě se neplatí poplatky v nemocnici déle než měsíc. Je nepřípustné, aby nemoc byla důvodem ožebračování rodin. Chudá rodina = chudý stát.
Politici říkají, vždyť si rodiny mohou požádat o dávky hmotné nouze. Co to je za hloupost, aby rodiny žebraly u státu o peníze k zaplacení zdravotní péče. To stát může peníze poslat rovnou do nemocnic a nemusí je nepřepírat přes občany. Ten důvod je však možná jiný. Občan, který žebrá na úřadě je povolný, nemá sebevědomí a dá se s ním dobře manipulovat. To je možná hlavní důvod, proč jsou schvalovány takové reformy, které z hrdých a svéprávných lidí dělají žebrající chudáky.
Ve všech médií slyšíme pouze o problémech Řecka. My však nejsme v takové situaci. Jsme bohatá země, pouze jí ničí různé ekonomické zájmové skupiny, podvodníci a korupčníci. Vláda místo toho, aby se soustředila na problémy korupce, tak se snaží ušetřit na střední a nižší třídě.
Letos šetřící kosa dopadla především na lidi se zdravotním postižením, příští rok to možná bude jiná skupina lidí. Nesmíme se tomu podat, musíme se bránit. Jenom člověk, který se brání a bojuje za svoje zájmy a práva si zachovává důstojnost a hrdost. Proto jsme tady, abychom dali najevo, že nám není jedno, co se v naší zemi děje.
A tak mám pořád sen, že se naše země stane zemí hrdých a svobodných lidí, kteří znají svoje práva a umí si je obhájit. Samo se tak však nestane. Musíme se o to všichni přičinit.“
Český stát, jako největší gambler.
Před několika dny Poslanecká sněmovna schválila definitivně novelu zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Novelizovaná podoba zákona posiluje odvodovou povinnost loterijních společností na veřejně prospěšné účely. Každá loterijní společnost bude od 1. 1. 2012 povinna odvádět na veřejně prospěšný účel 20% z hrubého zisku. Je to jistě krok správným směrem, i když k tomuto „a“ je potřeba také dodělat „b“, aby část prostředků nekončila například v automobilovém sportu, ale skutečně pomáhala neziskovému sektoru.
Bohužel ministerstvo financí, pravděpodobně pod tlakem koaliční smlouvy a strany Věci veřejné, udělalo kotrmelec, a zásadním způsobem mění dosavadní filozofii v přístupu k výnosům z loterijních her. V zákonu o jednotném inkasním místě navrhuje zatížit loterijní společnosti 20% daní z příjmů. Snaha je zřejmá, naplnit příjmovou stránku státního rozpočtu, neboť pokles výkonnosti ekonomiky může způsobit nižší příjmy do státní kasy, než jak jsou v návrhu státního rozpočtu odhadovány.
Je s podivem, že politici ponechávají zcela stranou otázku, co bude s neziskovými organizacemi, kterým loterijní průmysl odvádí více než tři mld. Kč. Přitom si vůbec neuvědomují, že neziskové organizace zaměstnávají tisíce pracovníků, že je zde vysoký podíl dobrovolné práce, a že neziskový sektor vytváří značné procento hrubého domácího produktu. Zdaněním loterijních společností skončí odvody pro neziskové organizace a ty nebudou schopny tento propad příjmů nahradit a ukončí tak svojí činnost.
Vím, že současný systém není ideální. Viděl jsem také reportáže, které ukazovaly ne zrovna ideální využití peněz na veřejně prospěšný účel. Na druhé straně jsou příkladné projekty podporované loterijními společnostmi, které média neuvedou. Zaráží mě však argumentace některých politiků, kteří odůvodňují zrušení odvodů pro neziskový sektor a obhajují zdanění hazardních her. „Dochází k podvodům, tak to zarazíme tím, že odvody zrušíme“. Jak jednoduché. S touto argumentací lze zrušit všechny prospěšné věci, protože bohužel část občanů má sklony k různým podvodům.
Předejít podvodům v této oblasti je velmi jednoduché. Stačí, aby stát, prostřednictvím např. ministerstva financí stanovil kritéria, kterým organizacím je možné poskytnout odvod z loterijních her na veřejně prospěšný účel a důsledně prováděl kontrolu. Pokud projde návrh na zdanění loterijních her, budeme opět evropskou raritou. Loterijní hry jsou ve slušných zemích povolovány jen proto, že jejich výnos je určen na humanitární a dobročinné účely. My budeme povolovat hazard, aby si stát naplnil státní kasu.
Představa, že by stát z těchto peněz vypisoval dotační řízení je mimo realitu. Předně, co stát jednou vezme, těžko pustí. Dále, takové dotační řízení je další pro-korupční prostředí a z evropských fondů víme, že správa takového dotačního titulu by stála nejméně jednu třetinu získaných peněz. Pokud návrh na zdanění loterií projde, stane se český stát největším gamblerem.
Pane Cikrte, lež má krátké nohy!
Česká televize se ve svém pořadu „Reportéři“, vysílaném v pondělí 12. září, zabývala způsobem privatizace nemocnice v Brandýse nad Labem. Tak jak je v Čechách obvyklé, byla privatizace výhodná především pro nové majitele, méně už pro město a pacienty. Vlastníci koupili nemocnici za necelých osm milionů, přitom pozemky v okolí špitálu následně prodali městu za třicet osm milionů. Město však pozemky kupovalo oproti slibu, že noví majitelé peníze použijí na oddlužení nemocnice. Samozřejmě, že se tak nestalo.
Jedním z protagonistů reportáže je bývalý vysoký státní úředník pan Tomáš Cikrt, který se stal jedním z vrcholných manažerů vedení společnosti, která koupila nemocnici v Brandýse nad Labem. Společnost PP Hospitals s.r.o. koupila nemocnici i s pozemky za více než 8 mil. Kč s tím, že převzala také dluhy ve výši 40 mil. Kč. Postupně tunelovala majetek proplácením neexistujících činností a omezovala činnost zdravotnického zařízení. Posléze nabídla PP Hospitals s.r.o. městu Brandýs nad Labem, že mu prodá pozemky za 38 mil. Kč, které město potřebuje k dalšímu rozvoji, se slibem oddlužení nemocnice.
V reportáži je dojemné sledovat, jak pan Cikrt, jménem společnosti, přesvědčoval zastupitele města, že pokud koupí pozemky, dojde k oddlužení nemocnice a ta bude moci poskytovat komplementární zdravotní péči obyvatelům Brandýsa nad Labem a jeho spádové oblasti. Zastupitelé města se nechali výmluvností pana Cikrta přesvědčit, ale jak se dalo očekávat, společnost dluhy neuhradila a peníze inkasoval majitel nemocnice.
Na tomto příběhu by nebylo nic překvapivého, protože podobných kauz se stává v naší zemi mnoho. Zarážející je, že jedním z hlavních protagonistů této tunelovací akce je člověk, který ještě nedávno, společně s panem ministrem Julínkem, přesvědčoval národ, že jejich reforma je to nejlepší co naše zdravotnictví a občané potřebují. Pan Cikrt byl tváří reformy.
Je evidentní, že pan Cikrt musel vědět o tom, že nemocnice je tunelována, neboť se velmi dobře vyzná v managementu zdravotnických zařízení. Musel vědět, že peníze za pozemky nepůjdou na oddlužení nemocnice, protože vedení společnosti se systematicky snažilo vyždímat maximum prostředků pro sebe. To znamená, že vědomě zastupitelům města lhal.
Dnes nás noví pani na ministerstvu zdravotnictví znova přesvědčují o tom, že když budeme platit více, tak budeme mít lepší zdravotní péči. Je to stejný koncept, který občanům vnucovali pan ministr Julínek a pan Cikrt. Pan Cikrt však panu ministrovi Hegerovi udělal, svým angažmá v Brandýské nemocnici, medvědí službu. Kdo jedno lže, lže pokaždé. Naštěstí v tomto případě se ukázalo, že lež má krátké nohy, ale uvěřit zdravotnickým reformám může dnes málokdo.
Otevřený dopis poslankyním a poslancům Poslanecké sněmovny.
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
na jednání Poslanecké sněmovny, které začíná v úterý 30. srpna 2011 budete mimo jiné projednávat také jednotlivé zákony sociální reformy. Je více než pravděpodobné, že bude vznesen návrh, aby příspěvek na péči byl posílán přímo poskytovatelům sociálních služeb a nebyl již příjmem uživatelé služby.
Tento návrh je zcela nepřijatelný, protože je v rozporu se základním principem zákona o sociálních službách, to je, že příjemce služeb rozhoduje o tom, kdo mu bude poskytovat služby sociální péče, v jakém čase, rozhoduje o druhu služby apod.
Je třeba připomenout, že ve více než 70% je péče poskytována v domácím prostředí a na poskytování péče se zpravidla podílí celé spektrum příbuzných či sousedů. Představa některých poslanců je, že by platby za péči byly rozesílány na základě vyúčtování jednotlivým lidem. Tato věc může velmi destabilizovat péči v domácím prostředí, přičemž právě na péči v rodinách je postaven evropský model poskytování sociálních služeb.
Nikde v Evropě, kde se uplatňuje příspěvek na péči, není jeho příjemcem poskytovatel služby. Tento princip, který byl v roce 2006 základním stavebním kamenem zákona o sociálních službách, dal potřebné kompetence těm, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých osob. Musím zdůraznit, že na tomto principu se shodla celá politická reprezentace. Pokud by byl přijat návrh na změnu příjemců příspěvku na péči, vraceli bychom se někam zpět do dob minulých.
V původním návrhu sociální reformy pana ministra J. Drábka byl také návrh, aby příspěvek na péči byl příjmem poskytovatele. Vyvolal obrovskou vlnu odporu a byl to jeden z hlavních důvodů velké demonstrace osob se zdravotním postižením před MPSV ČR dne 22. března letošního roku. Po dlouhých jednáních NRZP ČR s panem ministrem J. Drábkem jsme dospěli k dohodě, že tento základní princip zákona o sociálních službách nebude měněn a uživatelé sociálních služeb budou i nadále příjemci příspěvku na péči. Tato dohoda byla písemně potvrzena. Pan ministr J. Drábek na jednání Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny dne 25. 8. 2011 také veřejně deklaroval, že ctí dohody a tudíž nepodpoří změnu navrhovanou některými poslanci, aby příspěvek na péči byl zasílán přímo poskytovatelům péče. Téhož ujištění se mi také dostalo od předsedy vlády P. Nečase, který mi při osobní schůzce dne 25. 8. 2011 potvrdil, že nepodporuje změnu příjemce příspěvku na péči. Sdělil mi, že podpoří pana ministra J. Drábka v tom, že není správné měnit základní princip platného zákona o sociálních službách.
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, máme řadu informací o tom, že významná část poslanců chce podpořit návrhy, aby příspěvek na péči byl zasílán přímo poskytovatelům péče. Proto se na Vás obracím, jménem uživatelů sociálních služeb, abyste případný pozměňovací návrh, který by měnil příjemce příspěvku na péči, nepodpořili. Poškodili byste tím desetitisíce rodin, které obětavě pomáhají svým blízkým a umožňují jim žít ve svém přirozeném prostředí. Spoléhám na Vaši odpovědnost.
V úctě
Pár vět k multi-kulti.
Je až komické sledovat, jak se dnes, rádoby zastánci menšin a multikulturnosti, statečně bijí v prsa, že oni jsou Ti praví ochránci tolerantní společnosti a jsou ve střehu a připraveni padnout za práva menšin.
V těchto dnech, kdy řada moudrých tak vášnivě mluví o toleranci, se děje nepochybně mnohem větší bezpráví a netolerance na druhém konci republiky, a to bez mediální pozornosti, bez účasti kamer, moudrých replik a pojednání ochránců všeho dobra. Proč to tomu tak je? Protože ti, kterým se děje velké bezpráví se neumí sami bránit, členy jejich menšiny nejsou významné osobnosti a na první pohled se nijak neliší od většinové populace.
Ten příběh je jednoduchý a v naší zemi se již několikrát opakoval. V rámci transformace (rozuměj polidštění) ústavu pro zdravotně postižené občany v Zašové se má část jeho obyvatel přestěhovat do dvou domků nedalekého města Zubří. Dovolím si citovat z Valašského deníku: Lidé v Zubří s plánem nesouhlasí a tento svůj postoj vyjádřili také v petici. „S tímto projektem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby se zde tyto ústavy zakládaly, byť plně chápeme sociální potřebu ústavy zřizovat a provozovat. Rozhodli jsme sepsat petici proti výstavbě ústavu pro mentálně postižené,“ píší na speciálně zřízených internetových stránkách iniciátoři petice. Na stejném webu je možné se dočíst také o důvodech, proč místní lidé se stěhováním zdravotně postižených nesouhlasí. Obávají se jejich nevypočitatelného chování, náladovosti.
Napsal jsem otevřený dopis panu starostovi města Zubří, který je již několik dní na webu Národní rady osob se zdravotním postižením. Pan starosta na dopis neodpověděl a media mají dráždivější pokrm nežli osud několika lidí s lehčím mentálním postižením, kteří by se rádi svým způsobem života přiblížili standardu většinové populace.
V této souvislosti si neodpustím reagovat na tvrzení pana Petra Uhla v článku „Má většina homosexuály jen tolerovat?“, který vyšel v Právu 12. srpna. Pan Uhl mimo jiné píše: „ Aby zákon o registrovaném partnerství prošel Poslaneckou sněmovnou, musela vláda souhlasit, aby v něm stálo, že partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. Je to snad jediné místo v českém právním řádu, které je přímo a zjevně diskriminující – zde podle sexuální orientace.“
Nevím nakolik je výše uvedené ustanovení diskriminující. Vím však, že v našem právním řádu je řada ustanovení přímo diskriminující osoby se zdravotním postižením. Pan Uhl, jako bývalý vysoký státní úředník (byl zmocněncem vlády pro lidská práva) by neměl takto lehkomyslně blufovat. Jen pro připomenutí několik příkladů ustanovení našich právních předpisů, které diskriminují lidi se zdravotním postižením.
V nařízení vlády o minimální mzdě je ustanovení o tom, že zaměstnavatel může snížit minimální mzdu u příjemců invalidních důchodů až o 50 procent, tedy na 4 000 Kč měsíčně. Ve vyhlášce č. 73/2005 Sb., kterou se provádí školský zákon je uvedeno, že ředitel školy může odmítnout žáka se zdravotním postižením, pokud k jeho přijetí nemá vhodné podmínky. Rozhodne bez správního řízení, tudíž rodiče takového žáka nemají nikde dovolání. V Ústavě ČR v čl. 3, který zakazuje diskriminaci, jsou uvedeny všechny možné menšiny, ale osoby se zdravotním postižením zde uvedeni nejsou. V této věci jsme dokonce raritou Evropy. V zákoně o zaměstnanosti se stanoví, že osoba pobírající invalidní důchod se nemůže evidovat na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Takto bych mohl pokračovat.
Pořád dokola upozorňujeme na tyto zjevné diskriminace, které jsou v rozporu s mezinárodními úmluvami a jinými mezinárodními právními dokumenty. Marně! A zastánci tolerantní společnosti se nám jaksi vyhýbají. Asi nejsme ti praví pro ochránce multi-kulti.
Zdanění loterií jako vítězství Věcí veřejných.
Koncem minulého týdne jsme byli všichni svědky dalšího koaličního dohadování, abychom se dozvěděli to, co bylo zcela zřejmé, že VV zůstávají v koalici, i když nebyla splněna většina věcí, které deklarovaly jako zásadní a nepodkročitelné. Vzhledem k volebním preferencím zcela očekávaný a pragmatický krok.
Před veřejností bylo třeba nějak odůvodnit ústup od kategorických požadavků, a tak se musela najít jiná témata. Jednou z těchto věcí je prosazení zdanění loterních společností a provozovatelů hracích automatů a videoterminálů, a to již od roku 2012. Je třeba však přiznat, že zdanění hazardu láká i jiné politiky. Pan ministr Kalousek si myslí, že si tím vylepší státní rozpočet.
Nechci polemizovat o tom, zda je možné potlačit hazardní hry a jaké důsledky může mít hraní pokoutních her bez veřejné regulace. Spíše mě zaráží hluboká neznalost finančních toků kolem loterií a neznalost důsledků tohoto kroku.
Věci veřejné prohlašují, že zdaněním hazardu získají do státního rozpočtu až 9 mld. Kč. Toto číslo je zcela vymyšlené a nepochází z žádné analýzy. Stačí si najít webové stránky ministerstva financí, kde jsou všechny statistiky kolem tohoto obchodu. Z nich vyplývá, že celkový příjem společností provozujících tyto hry byl v roce 2009 127,83 mld. Kč (jistě velké číslo). Z této částky bylo vyplaceno na výhrách celkem 95,37 mld. Kč, takže hrubý příjem činil 32,46 mld. Kč. Dále společnosti zaplatily 3,76 mld. Kč na správních a místních poplatcích a náklady státního dozoru. Na veřejné prospěšné účely odvedly loterní společnosti podle velikosti z hrubých příjmů 6 % až 20 %, což činilo částku celkem 3,31 mld. Kč. Od nové úpravy loterního zákona budou platit všechny společnosti odvod na veřejně prospěšné účely 20 %.
Jsem zásadně proti zdanění loterních her, protože veřejné rozpočty na této změně nemohou vydělat, ale hlavně tím dojde k vážnému ohrožení řady aktivit neziskového sektoru. Loterní společnosti odvádějí, s výjimkou sociálních služeb, do této oblasti podstatně více peněz, než činí podpora neziskových organizací z veřejných zdrojů. Představa, že veřejné rozpočty vydělají 9 mld. korun je zcela lichá. Daň z právnických osob činí 19 % z příjmů snížených o náklady podnikání. To je velmi důležité si uvědomit. Provozovatelé hazardních her jsou osvobozeny od daně právě proto, že odvádějí na veřejně prospěšný účel z příjmů, které nejsou sníženy o jejich náklady. To je zásadní rozdíl. Odhad odborníků říká, že skutečný daňový výnos bude nižší než odvody loterií na veřejně prospěšné účely. Je však možné, že veřejné finance jsou na tom tak špatně, že je nutno získat tyto peníze bez ohledu na následky.
Jaké mohou být následky tohoto kroku? Sportovní organizace ztratí případným zdaněním více než 1,5 mld. Kč, kultura asi 300 mil. Kč a řada dalších neziskových organizací miliónové částky. To nutně povede k propouštění stovek a možná i tisíců pracovníků. Z daňových poplatníků se stanou příjemci dávek z veřejných prostředků. Je prakticky jisté, že státní rozpočet na této transakci prodělá.
Vím, že jednou z motivací k návrhu zdanění loterních společností je skutečnost, že některé společnosti si vytvořily vlastní neziskové organizace, do kterých převádějí odvody na veřejně prospěšný účel. Myslím si, že tato věc je spíše věcí minulosti, ale souhlasím s tím, aby zákon stanovil pravidla, která takovému převodu peněz zabrání. Dovedu si představit, že vláda, či jiný orgán, určí neziskové organizace, které mohou přijímat prostředky od loterních společností, nebo stanoví jinou podmínku. Standardem by mělo být, že všichni příjemci peněz budou uvedeny na webu i s částkou, kterou ročně obdrží a s popisem činností, na které finanční částky byly použity.
Je tu ještě jeden moment, který je potřeba vzít v úvahu. Rozhodování o tom, která nezisková organizace získá prostředky na veřejně prospěšné účely je dnes oproštěno od korupce, a to z definice věci. Pokud by tyto prostředky rozděloval stát, jak se o tom jednou zmínil pan ministr Kalousek, vytváří se další prostor pro korupci, neboť každé dotační řízení je ohroženo korupcí.
Zásadní věcí je však jiná skutečnost. Všude ve světě jsou loterie a loterní hry povolovány, i přes jejich negativní dopad, z toho důvodu, že výnosy z jejich činností jsou určeny na konkrétní veřejně prospěšné účely. Dokonce některé loterie často provozují přímo organizace, které jsou založeny na podporu nějaké komunity nebo na podporu nějaké veřejně prospěšné aktivity. Pokud bude legislativně prosazeno ustanovení v dodatku koaliční smlouvy, bude příjem z loterií příjmem státního rozpočtu. Pokud stát bude z těchto prostředků nějaké neziskové organizace podporovat, stanou se tyto subjekty zcela závislé na státu. V ČR již kromě loterií nejsou jiné možnosti nezávislé podpory neziskových aktivit. Velcí výrobci a banky mají svoje nadace a často podporují aktivity, které jim v budoucnu mohou nějak prospět v jejich podnikání, získáním zajímavých kontaktů apod. Pro malé firmy není sponzoring zajímavý. Možná, že o to vlastně jde. Vrátíme se před rok 1989, kdy stát zcela ovládal tento sektor společnosti.
Myslím si, že tyto souvislosti VV, při jejich „boji proti hazardu“, ani nedošly, pokud ano, je na tom naše společnost ještě hůře než jsem se domníval.
