Media mají zase žně. Ze všech stran je občan masírován nutností důchodové reformy, jinak naše děti nebudou mít ve stáří z čeho žít a náš stát na dávkách vykrvácí. Tato tvrzení mají podobné znaky jako proslulá tzv. „řecká lež“, kterou použila před volbami současná koalice.

Nejprve několik čísel o vývoji veřejných rozpočtů a jejich příčinách. Čísla jsem si vypůjčil z článku Kateřiny Svobodové, uveřejněné na serveru „idnes“.

Na konci roku 2007 činil schodek veřejný rozpočtů 0,6% HDP, byl to nejnižší schodek v posledních letech, celkový veřejný dluh se snížil na 28,9% HDP a potvrdil se tak trend klesajícího reálného zadlužení ČR. Vláda M. Topolánka však v roce 2007 prosadila reformu veřejných financí. K 1. 1. 2008 došlo k zavedení rovné daně, která ve skutečnosti zvýhodnila vyšší příjmové skupiny občanů. Výpadek příjmů státního rozpočtu činil 20 mld. Dále byla snížena daň z příjmu právnických osob z 24% na 21%, což snížilo příjmy státního rozpočtu o dalších 24 mld. a byl zaveden strop odvodů zdravotního a sociálního pojištění. Toto opatření stálo veřejné rozpočty asi 17 mld. Celkem tak u veřejných rozpočtů byly sníženy příjmy ve výši 61 mld. a na konci roku 2008 se veřejné rozpočty dostaly do schodku 1,5% HDP. Nastartoval se tak růst zadlužování!

To však nebylo vše. Topolánkova vláda pokračovala v podivné rozpočtové politice. K 1. 1. 2009 došlo ke snížení daně z příjmu právnických osob z 21% na 20%, výpadek příjmů 8 mld. Byl schválen návrh na snížení sociálního pojištění – zaměstnancům z 8% na 6,5%, snížení příjmů 27 mld. a zaměstnavatelům z 26% na 25%, což způsobilo snížení příjmů 18 mld. Navíc od 1. 7. 2009 byly zvýšeny slevy na sociálním pojištění a tím došlo k úbytku příjmů ve výši 18 mld. Celkem za rok 2009 došlo opět ke snížení příjmů veřejných rozpočtů asi o 60 mld. korun. Součet změn na příjmové stránce státního rozpočtu za roky 2008 a 2009 lze odhadnout ve výši minimálně 120 mld. Kč. Všechna tato opatření byla zdůvodňována tím, že dojde k oživení hospodářského růstu a tím ke zvýšení příjmů veřejných rozpočtů.

„Odpovědná rozpočtová politika“ politika pokračovala i v roce 2010. Opět bylo sníženo sociální pojištění a zvýšeny paušály odpočtů pro živnostníky, což představuje propad příjmů asi ve výši 22 mld. korun. Nelze se tudíž divit, že státní rozpočet byl na konci roku 2010 v deficitu kolem 230 mld. Do rozpočtu se samozřejmě promítla krize a vysoká nezaměstnanost. Vůbec nezafungovalo to, čím byly všechny rozpočtové změny zdůvodňovány. Cena práce bude nižší, a tudíž poroste také zaměstnanost!

Záměrně jsem udělal tento neúplný přehled podivných rozhodnutí politické reprezentace, abych zdůvodnil svůj nesouhlas s tzv. reformou penzijního systému. Je třeba si položit několik otázek.

Potřebujeme vůbec penzijní reformu? Proč ji současná vláda tak prosazuje? Není to tak, že penzijní reforma nemá zajistit důchody příštím generacím, ale napravit (rozuměj, všichni zaplatit) experimenty pánů Topolánka, Kalouska a Janoty? Myslím si, že odpověď je jasná. Proto je také vedle návrhu reformy předkládán návrh na de facto zavedení jedné sazby DPH ve výši 20%.

Zcela nepřijatelné je zavedení dalšího dobrovolného pilíře penzijního spoření a vyvedení části sociálního pojištění ze systému. Jeden dobrovolný systém penzijního připojištění již existuje 15 let. Ukazuje se, že výnosy fondů, očištěné o inflaci a náklady, jsou za posledních 10 let asi ve výši 0,3 až 0,4 %. Nebýt státního příspěvku, nemělo by cenu do fondů investovat. Mají však jednu výhodu. Jsou „demokratické“, mají stejné podmínky pro bohaté i chudé. Nově navrhované fondy se vyplatí pouze bohatým, kteří mají vysoké odvody sociálního pojištění, ale náklady na vyvedení části pojištění zaplatíme všichni, a to na vysoké DPH. Zavedení druhého pilíře je rozhodnutí stejného charakteru, jako byla rozhodnutí o snížení příjmů v letech 2008 a 2009. Prakticky stejná politická reprezentace činí stejné kroky ve prospěch stejné skupiny lidí.

Velmi dobře vím, že je nezbytné s důchodovým systémem něco dělat. Domnívám se však, že stačí pouze parametrické změny, aby se celý systém stabilizoval. Především je nezbytné navrátit do sociálního pojištění příjmy, které byly v posledních letech ze systému vyvedeny. Druhou parametrickou změnou je nepochybně rychlejší zvyšování věku odchodu do důchodu. Tato změna však musí být doprovázena opatřeními, která budou stimulovat zaměstnavatele k zaměstnávání osob starších 55 let. To je klíč k navyšování věku pracovní aktivity. Samozřejmě, že to není tak jednoduché, ale bourat průběžný systém je nebezpečné.

Ještě malou doušku k penzijním fondům. Vláda si vůbec nepřipouští to, že v okolních státech dochází k rušení či omezování soukromých penzijních fondů a nezajímá se proč tomu tak je. Rentabilita penzijních fondů předpokládá dlouhodobou politickou a ekonomickou stabilitu. V našem prostoru bych na to příliš nesázel. Při jakékoliv ekonomické nestabilitě jsou penzijní fondy první, které krachují. Management fondů si svoje vydělal a pojištěnci mají smůlu. Žádný stát není schopen garantovat naspořené prostředky. Myslím si, že tyto věci by měly být občanům zcela jasně řečeny a ne je ohlupovat krachem průběžného penzijního systému.