Konstatování, že naše země není v dobré kondici, zřejmě nikoho nepřekvapí a většina z nás se na tomto tvrzení asi shodne. Naše ekonomika je v dlouhodobém útlumu a veřejná správa je téměř před kolapsem. Tyto věci se však při dobré správě dají v dohledné době napravit. Zásadní problém však spatřuji v úpadku morálky, ztráty důvěry v elity a hlavně ve stále sílícím přesvědčení, že nás může spasit nějaký mesiáš a nikoliv naše každodenní poctivá a cílevědomá práce.
Na úpadek morálky a selhání elit doplatila Nečasova vláda a je správné, že se konají předčasné volby. Měly by být novým začátkem, novou nadějí pro tuto zemi. Ze současného předvolebního dění však nabývám stále většího přesvědčení, že naše krize je hlubší než jsme předpokládali. Jako bychom si vůbec neuvědomovali, že pokud opravdu chceme mít funkční stát, který garantuje bezpečí pro občany, dokáže ochránit jejich majetek, zajišťuje dobré podmínky pro podnikavé lidi, chrání ty občany, které potkalo nějaké neštěstí, musíme proto všichni sami něco udělat. Jsme asi nepoučitelní a pořád si myslíme, že nějaký nový subjekt s razantními hesly a populistickými sliby vyřeší věci za nás, bez naší účasti a bez ztráty našeho pohodlíčka.
Tak to bohužel není. Jak se však ukazuje, zkušenost z VV byla asi nedostatečná a tak opět věříme novému proroku, který hlásá odvolatelnost politiků, vyrovnaný rozpočet a mnoho dalších populistických věcí, aniž by řekl, jak toho chce dosáhnout. Ostatně kandidaturou pana Bárty o sobě Úsvit prozradil prakticky vše. Obdobně se lze podívat na další nově vzniklé politické subjekty, které nás chtějí přesvědčit, že právě ony jsou těmi správnými. V hradní straně, ještě těsně před podáním kandidátních listin, probíhají podrazy a zákulisní boje o místa na kandidátkách.
Zcela jinou zprávou pro voliče je dnešní prohlášení pana Babiše, že by chtěl být ministrem financí. To už zavání daleko větším problémem. Média se otázce dotací pro Agrofert vyhýbají, ale je obecně známo, že tento holding ve vlastnictví pana Babiše, ročně dostává stovky miliónů korun dotací ze státního rozpočtu. Jeho vstup do politiky je jasným střetem zájmů. Tvrzení o výši placených daní je z pohledu přijatých dotací poněkud nepřesvědčivé. Hlavní heslo ANO, že stát bude řízen jako podnik, svědčí o nepochopení rozdílu mezi státem a podnikem. Státy se neřídí, pokud nejsou despotické, ale zvolení zástupci jej mají spravovat tak, aby vytvářeli co nejlepší podmínky pro rozvoj podnikání, aktivit jednotlivců a různých komunit. Podnik je hierarchisticky řízená struktura určena k dosahování zisku, což stát určitě není. V podniku se velí, stát se spravuje přesvědčováním a hledáním konsensu. Úloha státu je zcela jiná než úloha podnikatelského subjektu.
Všechny nedávno vzniklé strany shánějí na kandidátky různé populární osobnosti, aniž by bylo zřejmé, co tyto osobnosti spojuje. Nechci takové osoby jmenovat, ale myslím si, že laskavý čtenář si je najde sám. Právě utváření kandidátek tímto způsobem je velkým nebezpečím pro povolební období. Je velmi pravděpodobné, že takto vzniklé strany se začnou štěpit a rozpadat. Pokud by se náhodou staly součástí vlády, troufnu si tvrdit, že nás čeká další turbulentní období, bez zlepšení současné situace. Budování státu se opět odloží. Je však otázkou zda dostaneme další takovou šanci. Každé odkládání nápravy neřešených problémů vytváří narůstání napětí ve společnosti. Můžeme se dostat do okamžiku, kdy toto napětí vyvrcholí nepředvídatelnými výbuchy vášní a zloby. Na takových situacích zpravidla profitují demagogové a populisté se sklonem k despotismu.
Využijme proto novu šanci. Máme šanci zvolit si ty, kteří nemají podíl na současném marasmu, ale přesto dlouho fungují na naší politické scéně. Jsou to stabilní politické subjekty a dokázaly, že mají odborníky na správu věcí veřejných. Přestaňme již experimentovat. Nemáme jinou zemi k dispozici. Budeme mít jen to, co si sami vytvoříme. Budování státu je obrovská idea, ale vyžaduje každodenní poctivou práci, víru v sebe a stabilitu. Již se nemůžeme vymlouvat na komunistickou minulost a podobné nepříznivé jevy. Pokud selžeme, je to naše osobní selhání.