Probuzení občanského neklidu

17. 07. 2011 | 17:39
Přečteno 5049 krát
Probuzení občanského neklidu a krize politiky – jak dál?
(Konfrontace)

Když přeteče trpělivost, každý občanský protest je dobrý: petice, demonstrace, kritika v médiích a samozřejmě i to, čemu říkáte „mobilizace“ pomocí sociálních sítí (jejich účinnost se nedávno projevila např. v řetězové reakci afrických, později španělských občanských revolt.)
Když se před časem pražská radnice rozhodla k bezprecedentnímu kroku, že bude z veřejných peněz na kulturní granty upřednostňovat komerčně úspěšné subjekty (tj. kdo více vydělá, tomu více přisypeme, což byl princip a smysl nesmyslu zvaného dotace na vstupenku), tento svůj návrh by jistojistě i prosadila, kdyby se proti tomu tehdy nezdvihla vlna nespokojenosti valné části kulturní veřejnosti. Petici za zrušení tohoto nesmyslu a odvolání architekta celé koncepce, radního Richtera, tenkrát podepsalo bezmála čtyřicet tisíc nespokojenců, včetně mediálních kulturních celebrit. Ne že by se situace od té doby o mnoho změnila k lepšímu, ale zabránit nejhoršímu se přece jen tehdy povedlo: Richter byl odvolán a uklizen, aby nebyl tolik na očích veřejnosti (nyní „pouze“ starostuje na Praze 10), extrémně hloupý plán na pravděpodobnou likvidaci nekomerční kultury v Praze byl zrušen (jiná otázka je, že nebyl zatím ničím kloudným smysluplně nahrazen). Nebýt však té občanské aktivity, v nesmyslu jedeme dál.

Před nedávnem se udála v úplně jiné oblasti podobná věc, také ovšem zatím s velmi relativním, nejistým výsledkem: ministrem životního prostředí byl do čela našeho největšího národního parku jmenován (na přímé přání prezidenta) člověk, který původně vybíral v komisi jiné kandidáty na ředitele, a jsa bez jakéhokoli přírodovědeckého či lesnického vzdělání i bez praxe v oboru, by vlastnoručně spleteným sítem neprošel ani náhodou. Člověk, který se veřejně netajil tím, že příroda je pro něj veřejným nepřítelem číslo 1 a že v boji proti přírodnímu škůdci (v národním parku nesmyslný pojem) použije i v jádru národního parku všech, tedy i chemických prostředků. Opět na západ i na jih od našich hranic věc bezprecedentní a nemyslitelná. U nás by to ale, včetně té chemie, prošlo pěkně v tichosti – nebýt vlny protestů (z domova i ze světa), především z řad přírodovědecké veřejnosti: pod protesty, šířené mj. i na internetových sítích, se podepsalo přes čtyři sta padesát našich i zahraničních renomovaných vědců, Akademie věd, tři univerzity a patnáct přírodovědeckých fakult či ústavů. Výsledkem bylo, že ministr – který nepřítele přírody do Národního parku sám záměrně dle hesla kozel zahradníkem s antiekologickou misí poslal – na poslední chvíli přece jen trochu couvl. Stráského plán zlikvidovat v boji s kůrovcem nejvzácnější zóny parku mj. i chemií poněkud korigoval a zmírnil. Opět: není to do budoucna žádné zásadní vítězství zdravého rozumu (tím by bylo jedině uznat chybu a ředitele posedlého likvidací divoké přírody s okamžitou platností odvolat), ale tomu nejhoršímu i hrozící mezinárodní ostudě se přece jen nakonec zamezit podařilo. Tohle všechno nejsou samozřejmě žádná velká, ba ani dílčí vítězství, to jsou jen drobné zoufalé krůčky zamezující nejhoršímu. Ale jako důkaz absolutním skeptikům (mezi něž se dosud přece jen nepočítám), kteří z principu nevěří, že občanské protesty mají pořád ještě hluboký a reálný smysl, to myslím plně postačí.

Tím vším chci říci, že spoléhat se na standardní mechanismy parlamentní demokracie by v dnešní situaci bylo vysoce scestné. Doporučoval bych to pouze v případě, že by tyto mechanismy (včetně mechanismů soudních a mediálních) fungovaly. Jenže ony buď nefungují vůbec (tj. neodpovídají tomu smyslu, pro který byly vytvořeny, nekonečně se tomuto smyslu vzdálily: příkladem za mnohé je opět bezprecedentní doživotní imunita zákonodárců), anebo fungují dokonce vůči demokracii likvidačně, tj. působí proti občanským svobodám (viz tzv. náhubkový zákon, snahy omezit ústavní soud, veřejnoprávní televizi a rozhlas, nebo česká parodie zvaná mediální rady). Mediální rady byly všude ve světě zřízeny za účelem veřejné resp. občanské, nikoli stranické kontroly médií, všude jinde působí jako pokud možno neprostupná hráz mezi politikou a médii; u nás se tyto mediální sověty namísto nezávislé občanské kontroly staly jejím přímým opakem - převodovými pákami partajních sekretariátů. (Odmítly-li standardní parlamentní mechanismy do těchto rad v minulosti jmenovat renomovaného právníka evropského formátu doktora Vojtěcha Cepla nebo nejnověji profesora Jiřího Voráče a naopak jimi opakovaně hladce procházejí nýmandi typu nevzdělané a mediálně negramotné koulařky, je to důkaz o jejich selhání.) Je tudíž legitimní se vší vážností konstatovat, že je něco prohnilého ve státě – rozuměj v systému - českém.

Domnívám se, že se nacházíme v situaci totálně „vytunelované“ demokracie (slovo „tunel“, „tuneling“ je jeden z minima okřídlených pojmů, jež nestačily v naší mediální krajině zfloskulovatět, neboť poměrně přesně pojmenovávají – nikoli zakrývají – realitu: totiž právě realitu zakrývání). Navenek, na povrchu krajiny je všechno v pořádku, vše se dosud zelená, mediální fasáda zůstává neporušena. To podstatné se totiž děje pod ní, uvnitř, dole, skryto zrakům veřejnosti. A tak navenek máme parlamentní demokracii, pluralitní politický systém a nezávislá média, ve skutečnosti jsou to čím dál tím víc už jen prázdné slupky demokracie, nikoli demokracie sama. (Znakem demokracie v oblasti tištěných médií je mimo jiné to, že názory vládnoucích politiků bez rozdílu tisknou zásadně jen v rubrice čtenářů: u nás to naopak bývají hlavní materiály všech „nezávislých“ novin, od Lidovek či Mladé fronty Dnes přes Právo až po tolik vychvalované Hospodářky). Navenek nám vládne parlament a vláda, pod touto fasádou však de facto vládne ČEZ a jeho zájmy (zatím všichni politici, resp. partaje, kteří se proti ČEZu a jeho jaderně-fosilní energetické lobby postavili, dříve nebo později skončili: od zelených až po Věci veřejné). Navenek brbláme na korupci („korupce“ je v našem politickém diskursu momentálně nejvíce zkorumpované, tj. totálně vyprázdněné slovo), ve skutečnosti se necháváme ochotně znovu a znovu zmasírovat billboardy, tiskem a televizí (následně pak i internetem), a volíme stádně stejné zkorumpované tváře i partaje. Zatímco jediná strana, jež prošla před dvěma lety úspěšně nezávislým testem korupce a jejíž studentský představitel inicioval rozkrytí největší korupční aféry s tituly v zemi (tzv. plzeňská práva), se do parlamentu vůbec nedostane a její preference se trvale pohybují pod pěti procenty. A příznačná věc: jeden z posledních investigativních pořadů veřejnoprávní televize (Nedej se), hájící práva přírody proti jejím znečišťovatelům včetně ČEZu, letos – po vysílání v různých dopoledních, odpoledních či předpůlnočních časech (tedy v bezpečné vzdálenosti od tzv. prime time) – má skončit Má – nebo měl? - být nahrazen nekonfliktním rodinným „dokumentem typu BBC“, rozuměj, dle představ dramaturgů, hezkými obrázky přírody, vyloučeno má být napříště pojmenování jejich znečišťovatelů.

Navenek máme nezávisle volené politiky, ve skutečnosti při účelovém vyřazování menších alternativních uskupení probíhá ve veřejnoprávních médiích pro hlavní partaje zdarma permanentní reklamní kampaň, kampaň jen pro vytipované marketingové zboží - na záměrně omezeném volebním trhu jde o princip stejný jako u pracích prášků – oč vícekrát se vyskytují jisté obličeje, slogany a partaje na obrazovce, o to větší je jistota zvolení. V poměru k hlavním politickým partajím, jež si na dlouhá léta u nás zabetonovaly politickou a mediální moc, působí takový usměvavý a vtipný Václav Moravec jako veřejnoprávní užitečný idiot. Myslí si, že slouží demokracii, zatímco – inteligentně, což je vůbec to nejhorší - slouží zlu. Přesněji řečeno, slouží do roztrhání těla faktické likvidaci demokracie v neprospěch občanů a ve prospěch skrz naskrz zkorumpované partajokracie.

V našich ústředních médiích, denících i veřejnoprávní televizi, horlících proti korupci, probíhá tak vlastně dnes a denně korupce v přímém přenosu, která se navenek s drzostí sobě vlastní oblékla do stále děravějšího demokratického hávu: de facto běží u nás v centrálních médiích permanentní předvolební kampaň, financovaná z koncesionářských poplatků. Tím vším je vytunelován samotný smysl voleb i těchto médií. Neboť nezávislou občanskou kritiku, jíž jinde provozují především domácí i zahraniční komentátoři, nahrazují u nás týden co týden a vlastně i den co den pouhopouhé sebeprezentace vyvolených politiků samotných, kteří si jinde nevídaným způsobem uzurpují nezastupitelnou roli komentátorů politiky, tj. roli kritické reflexe politiky i veřejného života. Herci píší recenze na vlastní představení. A zdá se, že s čestnou výjimkou Václava Bělohradského a Karla Hvížďaly tato zvrácenost, o níž píšu marně už patnáct let, nikomu nevadí. Přitom dokud se toto nezmění, nezmění se nic.

P.S. Naději, asi už opravdu poslední (pak už zjevně nezbude než výstřel z Aurory) vidím v mladých tvářích Inventury demokracie (ne náhodou bylo odpolitizování mediálních rad jedním z jejich ústředních požadavků). Za předpokladu ovšem, že tato inventura bude stálá, permanentní, nikoli jen sezónní.

(Psáno pro Revui Prostor č.90/91, 2011)


Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy