Přímá volba prezidenta, boj proti korupci a nezávislost národní banky
Výroky typu, že návrh sociálních demokratů, kteří podmiňují přímou volbu prezidenta omezením jeho pravomocí při jmenování členů bankovní rady, ohrožují nezávislost národní banky; že hrozí riziko zhoršení ratingu apod., nyní ovládly diskurs o přímé volby prezidenta. Jako politolog jsem již zvyklá na ledacos, ale tvrzení, která jsou nejen v rozporu se základy mého oboru, ale i se zdravým rozumem, již mohu přijímat jen s obtížemi. Nejvážnější ale je, že na tyto zjevné nepravdy nikdo z novinářů nereaguje, snad proto, že by tím „podpořili“ sociální demokracii. Kupodivu ani nejrůznější nadace a organizace s protikorupčním zaměřením se nijak neozvali. A tak to vypadá, že si vytvoříme velký korupční prostor pro financování volebních kampaní (tentokrát prezidentských) nebo neschválíme přímou volbu prezidenta údajně kvůli „zaťatosti“ sociálních demokratů a jim zůstane v ruce Černý Petr.
Věda, výzkum a boj proti korupci
Čeští vědci jsou zvyklí, že vědecké projekty z aplikovaného výzkumu jsou s oblibou vypisovány v době letních prázdnin, kdy jsou všichni na dovolené, knihovny jsou zavřené, budovy procházejí rekonstrukcí či malováním.
Pan Bátora, pan Bárta a české investiční prostředí
Mediální pozornost ve vztahu k aktivitám pana Bátory v zásadě dosvědčuje, že marketingový tah sledující zviditelnění osoby jinak v zásadě bezvýznamné, se osvědčil. Pan Bátora navázal na krátkodobě úspěšnou strategii Národní strany, jejíž kandidátní listinu kdysi vedl. Ta v souladu s běžnou praxí krajně pravicových populistických stran na západě využívala kontroverzní výroky a chování k tomu, aby se z naprosté neviditelnosti stala stranou viditelnou. „Akce Lety“ její představitelku dokonce dostala do pořadu Václava Moravce; naštěstí nakonec média pochopila, že není vhodné zadarmo financovat její předvolební kampaň a tak takové významné akce jako „návrat majetku sudetským Němcům“ spočívající ve vysypání odpadků, které sem navážely kamiony z Německa, před Německou ambasádu a zastoupení Landsmanšaftu či rakev donesená do Lidového domu, zůstaly již bez významné mediální odezvy. Národní strana se pak dostala do stínu mnohem radikálnější Dělnické strany, která vzhledem k výraznému násilně konfrontačnímu přístupu okupovala mediální scénu, ale také vyvolala silnější odezvu ve veřejnosti, včetně otevřeně odmítavých stanovisek.
Zpráva o stavu Akreditační komise
Byly chvíle, kdy mnohý politik či kandidát na politika skloňoval jméno Akreditační komise, zdůrazňoval její význam, konstatoval její přetíženost a nedostatečné podmínky, sliboval jí podporu. I když bylo poměrně jasné, že nelze očekávat nějaké převratné změny například ve financování činnosti Akreditační komise, pozitivním faktorem (a určitou formou podpory) se těsně před volbami stalo schválení zákona, kterým se zřizuje registr docentů a profesorů. To by mohlo našemu vysokému školství pomoci a pro Akreditační komisi se stát užitečným nástrojem k reálnému zhodnocení personálního obsazení vysokých škol a zabezpečení studijních programů.
Případ plzeňských práv opravdu nekončí
V pátečním Právu (27.11.2009) publikoval Petr Uhl svůj článek Aféra plzeňských práv nekončí. V mnohém se s jeho názory ztotožňuji a navíc jej počítám mezi ty novináře, jejichž snaha jít do hloubky daného problému a otevřeně a relativně zasvěceně informovat veřejnost (ta problematika je opravdu velmi složitá) pomohla k tomu, že se to „nezametlo“ pod koberec a Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni prochází skutečnou očistou. Přesto se musím ohradit vůči jeho názoru, který se týká „sankcí“ vůči fakultě přijatých Akreditační komisí. Podle Petra Uhla je „vlídnost komise… ke škodě veřejného zájmu. Převážila profesionální solidarita.“
Fakulta právnická v Plzni aneb kde je vlastně problém
Jako předsedkyně Akreditační komise, v níž (alespoň z pohledu dřívějšího vedení fakulty) současné potíže začaly, docela pečlivě sleduji internetové diskuse i mediální informace, která reagují na současné problémy na Fakultě právnické Západočeské univerzity. Mám ale pocit, že většina diskutujících zaměňuje jednotlivé symptomy a definitivní diagnózu. Mnozí pořád ještě věří, že již bývalé vedení Fakulty právnické i Ústavu státu a práva AV ČR se stalo obětí konkurenčního boje, jak říkal doc. Kindl, „zničili nás, protože jsme byli nejlepší“. Zároveň se v tisku začínají objevovat útoky na Akreditační komisi, bez níž by celý případ nebyl otevřen, protože zeslabená autorita Akreditační komise by se mnohým velmi hodila. Chci proto podrobněji rozebrat celou situaci na Fakultě právnické.
Českou republikou obchází strašidlo velké koalice
Ve chvíli, když jsem si zvolila téma pro tento blog, bylo mi jasné, že budu čelit množství rozhořčených reakcí. Ale prostě mi to nedalo - poté, co jsem opakovaně do nejrůznějších médií odpovídala na otázku, zda to či ono vyjádření, ta či ona setkání, či ochota dvou hlavních stran hledat kompromis například v otázce rozpočtu, napovídá o tom, že se již dojednává velká koalice.
Vy zíráte, my zíráme aneb Je možné nabízet politiky jako prášky na praní?
Blíží se volby a v sociální demokracii, takřka již tradičně, se začínají medializovat vnitřní konflikty. Ponechme stranou tuto zvláštní, svým způsobem sebevražednou, praxi sociálních demokratů. Tentokrát totiž ten vnitřní konflikt nastoluje velmi zajímavé otázky, které mají hlubší a obecnější význam a dotýkají se všech našich politických stran (ty ostatně mají svých vnitřních konfliktů také dost; v této chvíli ale dělají „mrtvého brouka"). Jde o dvě zásadní věci: první se týká nominačního procesu, tj. výběru a pořadí kandidátů na krajské volební listiny, druhá pak podoby politického marketingu, tj. toho, jak oslovit voliče, jak dalece využívat reklamních prvků, přizpůsobovat se průzkumům veřejného mínění, atd.
Oblíbené
O autorovi
Profesorka politologie, vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze, předsedkyně Akreditační komise České republiky. Původním vzděláním historik (FF UK), v 80. letech se zabývala moderními dějinami Latinské Ameriky (Orientální ústav ČSAV), přes něž se dostala k problematice přechodů k demokracii a k politologii. Od roku 1993 vyučuje na Vysoké škole ekonomické. Její práce byly publikovány v češtině, angličtině, španělštině, němčině, francouzštině i holandštině. V letech 2003-2006 byla viceprezidentskou Mezinárodní politologické asociace (IPSA).
