Kult Mao (2.)
Vedle imperiální mentality, spatřující v Maovi zakládajícího vladaře s “nebeským mandátem”, jiné vysvětlení vychází ze specifického vnímání náboženství v Čínské společnosti.
Tradičně je i v současné době uctíváno mnoho božstev různého původu, někdy dokonce ve společných prostorách jednoho chrámu. Jedni jsou bódhisattvové, druzí příslušejí k Taoistickému panteónu, další jsou slavní konfuciáni, jiní jsou historické postavy – udatní generálové, loajální ministři, lokální hrdinové – jejichž životní energie byla natolik mocná, že nedošli klidu ani po své (často násilné) smrti. Stali se z nich duchové/strašidla/bozi, kteří svou mocí budou narušovat harmonii v okolí a ubližovat lidem, pokud ovšem nebude postaven chrám a nebudou jim přinášeny oběti.
Tato náboženské perspektiva je samozřejmě velice odlišná od té křesťanské. Zatímco na křesťanském Západě lidé věřili na duchy a strašidla, většina z nich je nijak neuctívala především kvůli církevnímu zapovězení kacířských praktik. V Číně však neexistovalo žádné dominantní náboženství, které by mohlo kontrolovat náboženské praktiky obyvatel stejným způsobem, jako křesťanství na Západě. Světská moc zasahovala v případech, kdy se náboženské skupiny začínaly militarizovat, nebo když sbírky na náboženské festivaly a stavbu chrámů konkurovaly vybírání státních daní. Obecně byly náboženské aktivity velice různorodé.
Samotný koncept uctívání představuje východiska odlišná od křesťanských. Vzývání nějakého boha neznamená, že jej dotyčný považuje za dokonalý morální příklad, jako například Ježíše. Místo toho je to znamením, že věřící onoho boha považuje za vlastníka neobyčejné (a často hrozivé) moci. Jeho uctívání pak znamená “starání se o něho”, tlumení jeho bujné energie a bránění mu tak v porušení cosmologické rovnováhy.
V Číně je několik chrámů, které jsou zasvěceny bývalím císařům. Proto, i když je Mao považován za “zakládajícího císaře Lidové republiky”, stále to není dost na to, aby jej lidé začali uctívat. Kult Maa je ve své podstatě vyjádřením vědomí Maovy neskutečné, hrozivé moci v moderní Číně. Nikdo by nedokázal učinit to, co dělal on. To mu propůjčilo nad-lidské postavení. Jeho duch potřebuje být zklidněn. (pokračování příště...)
Tradičně je i v současné době uctíváno mnoho božstev různého původu, někdy dokonce ve společných prostorách jednoho chrámu. Jedni jsou bódhisattvové, druzí příslušejí k Taoistickému panteónu, další jsou slavní konfuciáni, jiní jsou historické postavy – udatní generálové, loajální ministři, lokální hrdinové – jejichž životní energie byla natolik mocná, že nedošli klidu ani po své (často násilné) smrti. Stali se z nich duchové/strašidla/bozi, kteří svou mocí budou narušovat harmonii v okolí a ubližovat lidem, pokud ovšem nebude postaven chrám a nebudou jim přinášeny oběti.
Tato náboženské perspektiva je samozřejmě velice odlišná od té křesťanské. Zatímco na křesťanském Západě lidé věřili na duchy a strašidla, většina z nich je nijak neuctívala především kvůli církevnímu zapovězení kacířských praktik. V Číně však neexistovalo žádné dominantní náboženství, které by mohlo kontrolovat náboženské praktiky obyvatel stejným způsobem, jako křesťanství na Západě. Světská moc zasahovala v případech, kdy se náboženské skupiny začínaly militarizovat, nebo když sbírky na náboženské festivaly a stavbu chrámů konkurovaly vybírání státních daní. Obecně byly náboženské aktivity velice různorodé.
Samotný koncept uctívání představuje východiska odlišná od křesťanských. Vzývání nějakého boha neznamená, že jej dotyčný považuje za dokonalý morální příklad, jako například Ježíše. Místo toho je to znamením, že věřící onoho boha považuje za vlastníka neobyčejné (a často hrozivé) moci. Jeho uctívání pak znamená “starání se o něho”, tlumení jeho bujné energie a bránění mu tak v porušení cosmologické rovnováhy.
V Číně je několik chrámů, které jsou zasvěceny bývalím císařům. Proto, i když je Mao považován za “zakládajícího císaře Lidové republiky”, stále to není dost na to, aby jej lidé začali uctívat. Kult Maa je ve své podstatě vyjádřením vědomí Maovy neskutečné, hrozivé moci v moderní Číně. Nikdo by nedokázal učinit to, co dělal on. To mu propůjčilo nad-lidské postavení. Jeho duch potřebuje být zklidněn. (pokračování příště...)