Demokracie versus přirozenost
Demokracie není lidskou přirozeností a zjevně není ani přirozeností islámu. Leč vyplývá z toho, že se jedno a druhé musejí navzájem vylučovat? Znalost arabských a islámských dějin může absenci demokracie v arabském světě jen osvětlovat, nikoliv z ní činit fatalitu.
Sebestředná věda neobstojí
Dělat vědu je dnes méně náročné, než na ni najít peníze. Většina současných badatelů musí věnovat nemalou část svého pracovního času shánění finančních prostředků.
Nezměnitelný korán v měnícím se světě
Muslimové nedají dopustit na svůj korán a přistupují k němu s velkou vážností a úctou. Z koránu se poslední desetiletí stává citlivé téma, přesahující rámec racionální debaty o náboženství a kultuře.
Revoluce středních tříd
Převraty v arabsko-muslimském světě a smrt Ibn Ládina uzavřely historický cyklus zahájený 11. zářím 2001. Leč nejsou to jen tyto silné události, kterými nás minulý rok dosud provokuje a nutí k zamyšlení.
Orientální specifika
Dějiny vztahů Západu s Orientem se nesou ve znamení otázky, zda existují nějaké specifické hodnoty orientální, odlišné od hodnot západních. V koloniální éře panovalo přesvědčení, že demokracie jako výtvor západních dějin se nedá zavést všude, protože asijské a africké národy, které byly kolonizovány, jsou jiné než národy světového Západu. Takový názor podpíraly různé pojmy a koncepce, například orientální despotismus či asijský výrobní způsob.
Islámská předměstí francouzské republiky
Kulturní reislamizace přistěhovalců z muslimských zemí neprospívá společenské soudržnosti Francie. Sociolog islámu hledá příčiny a navrhuje, jak francouzské muslimy smířit s republikou a přivést k integraci.
Islám a muslimové: rovnocenné zápolení?
Spory o islám nepřestávají zaplňovat veřejný prostor Evropy. Jako by se však přitom valně nedbalo rozlišovat, o čem se to vlastně mluví. O konkrétních muslimech nebo o abstraktním islámu? Nevyjadřuje toto sice ne vždy přiznané, ale přesto přijaté rovnítko stavěné mezi islámem a muslimy naší alergii na problematizování a neochotu vidět více než vlastní aspiraci?
Deset let poté: vyhraná bitva a prohraná válka
11. září 2001. New York. Z dvojvěží Světového obchodního centra WTC na Manhattanu se valí hustý černý dým. Diváci u televizních obrazovek na celém světě sledují téměř bez dechu v přímém přenosu hrůzné divadlo. Šílencům se jménem Alláha na rtech se podařilo zasáhnout newyorské srdce Ameriky. Proč právě New York a s tak pekelnou pompou?
Když horlivost vyprchá
Po ztroskotání komunismu nezmizela touha mít nějaký monoteismus. Rozpad komunistického hnutí, které je svým způsobem historicky čtvrtou podobou jednobožského universalismu, však přece jen přinesl jistou změnu. Pozornost se obrací od hledání nového náboženství zpět k monoteismům historickým. Takový posun optiky nabídl starým universalismům novou šanci. Není divu, že začaly více či méně nenápadně využívat příznivé chvíle pro obnovu ztraceného vlivu.
Politika a moc podle zákona božího nebo lidského?
Nadřazovat boží zákon je v demokracii nepřípustné. Prosazení této premisy moderní politiky předcházela dlouhá historie nesnadného oddělování náboženského a světského. Pokud judaismus a křesťanství našly východisko a osvojily si, jak smiřovat zákony božské a lidské, stál islám od svých počátků vždy obrácen zády k otázce odpojení božího zákona od světské politiky. Nemá-li touha po demokracii, která je leitmotivem "jara arabských národů", zůstat pouhým snem, budou se muset i v islámu věci božské a věci lidské osvobodit ze vzájemného dusivého sevření.
