Kolik Američanů chce u nás prezidentovat?
Je známé, že zvažovaný prezidentský kandidát Jan Švejnar má vedle našeho i občanství USA a dvojí občanství má i Karel Schwarzenberg (vedle našeho se uvádí i švýcarské). Nicméně i další prezidentský uchazeč Jiří Dienstbier se roku 1969 narodil v hlavním městě USA. Podle 14. dodatku k americké ústavě je každý, kdo se narodil v USA, americkým občanem. Výjimkou jsou jen děti osob nepodléhajících americké moci, což jsou diplomaté. Otec Jiřího Dienstbiera byl zpravodajem Československého rozhlasu ve Spojených státech. Novináři běžně nebývají součástí diplomatických sborů. Pokud tedy otec či matka Jiřího Dienstbiera nebyli diplomaty či neměli obdobné postavení, získal Jiří Dienstbier americké občanství narozením.
Právní pomoc nebo dojení státu?
Česká televize v Událostech 6. 5. 2012 uvedla, že advokátka Hana Marvanová zastupuje Ministerstvo spravedlnosti před soudem ve věci odvolání pražského vrchního státního zástupce z funkce. I státní orgány mohou být zastoupeny advokátem, ale je v rozporu se zásadou ekonomičnosti správy, aby státní orgány platily za právní zastoupení ve věcech, pro které jsou ze zákona zřízeny a které jsou již jednou placeny ze státního rozpočtu formou hrazení materiálních a mzdových nákladů státního orgánu. Je rozdílné, když státní orgán bude vést spor např. o legálnosti užívaných počítačových programů, protože to není jeho zákonnou činností a je jen spotřebitelem. Zde je zastoupení specializovaným advokátem pochopitelné. Jiná situace je, pokud si advokáta najímá pro výkon své správní působnosti v oblasti, pro kterou byl zřízen. Státní orgán by měl být schopen osobně výkonu své zákonné působnosti, včetně jejího případného soudního přezkumu. Tento přístup je i v judikatuře soudů, když není přiznána náhradu nákladů právního zastoupení státním úřadům, jež se nechají zastoupit advokátem v oblasti, která je jejich zákonnou působností, byť jsou ve sporu úspěšní. Vždyť by bylo komické, kdyby si policie najímala advokáta pro udělování blokových pokut při dopravních kontrolách.
Hvížďala a novinářský šunt 2
Karel Hvížďala ve své odpovědi mé osobě zveřejněné v Českém rozhlase 6 a na Aktualne.cz opět na mne útočí. Přesto, že jsem jej vyzval, aby uvedl, kterým mým rozhodnutí jsem jako náměstek pro legislativu nejvyšší státní zástupkyně způsobil jim tvrzené „ohrožení funkčnosti státního zastupitelství, zejména při vyšetřování nejzávažnějších korupčních a hospodářských kauz“ (Karel Hvížďala: Senát versus prezident Klaus 2:0), žádné konkrétní rozhodnutí neuvádí. Uvádí jen seznam kauz, jejich vyšetřování nebylo nikdy na Nejvyšším státním zastupitelství dozorováno, protože Nejvyšší státní zastupitelství takovou pravomoc nemá. Navíc trestní odbory nepatřily na Nejvyšším státním zastupitelství do mé působnosti. Pro mediální báchorky je typická kauza Mostecké úhelné. Tato kauza byla od konce 90. let 20. st. do roku 2010 dozorována státními zástupci v severních Čechách, kde byla třikrát věc skončena odložením. Teprve v roce 2010 ji převzalo Vrchní státní zastupitelství v Praze a v roce 2012 Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Je pravdou, že k tomuto převzetí dalo souhlas Nejvyšší státní zastupitelství. Nicméně nevidím v něm nic nezákonného, když dlouholetý dozor státními zástupci v severních Čechách končil vždy odložením věci. Pro novinářský šunt je typické, jak se údajný „neúspěch“, tedy že nebyl nikdo obviněn, hází na Vrchní státní zastupitelství v Praze, když podstatnou část doby byla věc dozorována v severních Čechách, kde působí i představitelé Unie státních zástupců. Ale chápu, že se tyto údaje nehodí do mediální pohádky o hodných státních zástupcích v Unii státních zástupců a zlých státních zástupcích na Vrchním státním zastupitelství v Praze.
Právo nebo „ústavní zájem“?
Jiří Přibáň v textu Státní zájem zvítězil (Lidové noviny 27. 4. 2012, s. 12) vyjadřuje některé své pozice k levici i právu. Na rozdíl od Přibáně budoucnost levice nespatřuji v přebírání módních názorů salonních intelektuálů na politiku. Jsem zastáncem klasického politického systému založeného na soupeření politických stran a tradiční sociální demokracie, která se má opírat o lidi práce, odbory, ale i církev. Výzvou pro sociální demokracii je najít pozitivní vztah k církvi založený na společně sdílených hodnotách úcty k člověku. Není třeba se přizpůsobovat tzv. nové levici, za kterou se schovávají ti, kteří chtějí řídit stát, ale nechtějí se účastnit volebního boje.
Hvížďala a novinářský šunt
K. Hvížďala v textu Senát versus prezident Klaus: 2:0 uvádí několik tvrzení. Chci se k nim vyjádřit, aby lidé mohli sami posoudit, zda je Hvížďalův text novinářský šunt či ne.
Právo jsou obecná pravidla
Petr Uhl mne v Právu 26. 4. 2012 s odkazem na senátora M. Antla mimo jiné kritizuje za podporu změny volebního systému, který byl vypracován v roce 2000. Zamlčel ovšem, že za sociální demokracii byli členy komise pro změnu volebního systému i tehdejší místopředsedové vlády Vladimír Špidla a Pavel Rychetský, který je dnes předsedou Ústavního soudu, a vůči kterým jsem kritiku nezaznamenal. Reforma voleb byla předložena jako vládní návrh zákona. Stále jsem podporovatel změny volebního systému. Jestliže se někomu nelíbí fungování politického systému u nás a chce zůstat na půdě parlamentní republiky, musí navrhnout změnu volebního systému, která povede k utváření stabilních vládních většin. Poměrný systém není demokratičtější než systém většinový, je jen jiný. Pokud někdo nechce měnit volební systém, což je legitimní názor, nemůže se divit, že se politický systém bude chovat jako dosud. Od roku 1992 se u nás vystřídalo 11 vlád a jen dvě vládly celé čtyři roky, jak předpokládá ústava (první Klausova a Zemanova). Průměrné vládnutí trvá rok a několik měsíců. Tuto nestabilitu lze změnit jen reformou volebního systému.
Nestabilita nebo změna voleb
Petr Pithart v Lidových novinách 24. 4. 2012 mne mimo jiné označuje za tvář opoziční smlouvy z důvodu účasti na přípravě změny volebního systému. Zamlčel ovšem, že za sociální demokracii byli členy komise pro změnu volebního systému i tehdejší místopředsedové vlády Vladimír Špidla a Pavel Rychetský, který je dnes předsedou Ústavního soudu, a vůči kterým jsem kritiku nezaznamenal. Pithart ani neuvádí, že jsme byli spolu s Lubomírem Zaorálkem jedinými poslanci sociální demokracie, kteří 28. 1. 2000 hlasovali proti návrhu změny ústavy, která vznikla po domluvě ODS a ČSSD. U mne to bylo z důvodu, že jsem považoval za nesprávné oslabovat pravomoci prezidenta. K ústavním institucím totiž nepřistupuji podle toho, zda je drží Václav Havel či Václav Klaus, ale podle textu ústavy.
Lidové noviny: výmysly a pravda
Dne 18. 4. 2012 otiskly Lidové noviny text, kde se mimo jiné tvrdí, že jsem v Právu 23. 10. 2010 ve vztahu k nálezu hrobu Němců zabitých roku 1945 na Jihlavsku „dovozoval, že osoby, které tento hrůzný čin spáchaly, nelze trestně stíhat…“. Ovšem já jsem napsal, že náš zákon neamnestoval jakékoli útoky na Němce, ale jen ty, které souvisely s bojem za svobodu nebo byly projevem spravedlivé odplaty. Jinak je nutné hodnotit útok člověka, kterému okupační německá moc zabila někoho z rodiny a on se pomstil udavači, a jinak je nutno hodnotit útoky osob, jež za války nebyly postiženy, motivované sadismem útočníků či touhou po německém majetku. Pokud tyto útoky nebyly stíhány, bylo to pro faktickou nechuť stíhat protiněmecké násilí a ne proto, že to zákon vyloučil. V Lidových novinách je dále uvedeno tvrzení jejich autora: „Potrestání tedy brání promlčení, nikoliv zmiňovaný zákon“. (Myslí se zákon z 8. 5. 1946, který se vedle svého dlouhého názvu běžně označuje jako amnestijní.) Na rozdíl od textu v Lidových novinách je pravda jiná. Promlčení se nevztahuje na zločiny proti lidskosti. Pokud poválečné činy budou posouzeny jako zločiny proti lidskosti a ne jako činy spravedlivé odplaty, je jejich trestání možné. Autor článku v Lidových novinách se prezentuje jako právník, pokud však neví, které zločiny se promlčují a které ne, je to jeho chyba.
Zákaz činnosti a volební právo
Vyskytly se případy, kdy soud uložil zákaz činnosti člena zastupitelstva obce a poslance. Toto rozhodnutí má ústavní rozměr. Zákaz činnosti výkonu volené funkce se dotýká pasivního volebního práva (práva být volen), které je upraveno ústavními normami a teprve dále rozvedeno v obyčejných zákonech. Jde o faktické zbavení pasivního volebního práva.
Lež Václava Moravce a šunt Lidových novin
Václav Moravec v Otázkách VM 4. 3. 2012 na ČT24 mimo jiné uvedl, že jsem zařídil přesun Justiční akademie do svého volebního regionu. To je lež. Vzdělaný člověk by měl znát zařazení okresů do samosprávných krajů. Byl jsem vždy brněnský poslanec v kraji Jihomoravském. Justiční akademie sídlí v Kroměříži v kraji Zlínském. Tvrzení, že Kroměříž je ve volebním kraji Jihomoravském, je lež. Vznikla iniciativa demagog.cz, která má ověřovat pravdivost výroků v Otázkách Václava Moravce. Byl jsem ji kontaktován, abych jako právník posoudil pravdivost výroků Vojtěcha Filipa ve věci Nejvyššího kontrolního úřadu. Mluvil pravdu, upozornil jsem však na výše uvedenou lež Václava Moravce s dotazem, zda také ověřují pravdivost jeho tvrzení. Odpověděli NE. Tudíž ve stejném pořadu jedni budou kontrolováni, zda mluví pravdu, ale novináři mohou lhát.
