Alternativou je demokracie
V poslední Orientaci se Pavel Barša zamyslel nad tím, jaké jsou vyhlídky arabských zemí na demokracii. Zmínil všeobecně přijímaný protiklad akomodace islamismu a demokracie na jedné straně, a teokracie na druhé. Podíváme-li se však blížeji na dynamiku islamistické sféry, je zřejmé, že teokracie je passé, a alternativou je pouze nějaký druh demokracie.
Ironie oslav revolučního výročí
25. ledna Tahrír naplnilo ještě více lidí, než před rokem. Někteří slavili, jiní se snažili revoluci oživit. „Revoluci“ si již dávno každý přivlastnil a po svém vyložil: často docela protichůdně.
Paradoxy egyptských voleb
První svobodné volby v Egyptě se uskutečňují podle plánu, ovšem sotva za příznivých podmínek.
Tahrír a volby: existuje řešení?
Egyptský podzim 2. Několik poznámek k událostem v Egyptě. Jaká je logika násilí? Jaké jsou požadavky protestů? Jaké jsou důsledky pro volby?
Tahrír v plynovém oblaku
Egyptský podzim 1: Na Tahríru eskalují protesty proti vládě armády. Po krvavém zásahu u státní televize před měsícem se politická scéna sjednocuje v odporu proti vojenskému režimu
Koho budeš volit?
V neděli v Tunisku skončí devítiměsíční porevoluční přechodná fáze vhozením poukázek na moc do nevyzpytatelných volebních uren. Nejčastější otázkou na ulici je: koho budeš volit?
Mohou povstalci vládnout Libyi?
Povstalci ujímají vlády nad Libyí s explicitním cílem. Nechtějí dopustit, aby se Libye „irakizovala“,
tedy dopadla jako Irák po pádu Saddáma: s vyprázdněnými státními institucemi, v občanské válce a
v nekonečných sporech o příjmy z ropy. Skutečnost, že Libyjci dobyli Tripolis téměř sami, je jejich
velkou výhodou, ale skrývá se v ní i značné riziko.
Alavitský faktor v Sýrii
Když Qaddáfí v březnu poslal tanky na „osvobozené“ Bengází a OSN dalo souhlas k intervenci, v Líbyi v té době zemřelo tisíc lidí. Prezident Asad poslal koncem července tanky dovnitř obklíčeného Hamá, ze kterého se po velkých červencových demonstracích vojsko stáhlo, a později do Homsu, Deir ez-Zoru a Latakíje. Jsou to města podobně velká či větší, než Bengází a v Sýrii zemřelo tehdy na dva tisíce lidí. Jak je možné, že prezident sofistikované Sýrie jedná ještě hůř, než kmenový náčelník Qaddáfí, a ne jako prezidenti Egypta a Tuniska?
Arabské jaro 1: půl roku egyptské revoluce (červenec 2011)
Pět měsíců po pádu prezidenta Mubáraka se egyptský přechod k novému zřízení posouvá do nové fáze: první parlamentní volby, plánované na září, byly v polovině července pod tlakem veřejnosti a spojené politické scény odsunuty dále na podzim. O úspěchu „revoluce“ však ještě zdaleka není rozhodnuto.
