O autorovi
Senátorka, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a místopředsedkyně soudu ústavního. Po ukončení desetiletého mandátu ústavní soudkyně v březnu 2012 ohlásila svou kandidaturu nezávislé kandidátky podporované Stranou zelených do senátních voleb.
Studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ukončila v roce 1974. Chvíli pracovala jako podniková právnička, neboť ji normalizující se pražská advokacie odmítala přijmout a poté pracovala v advokacii. V r. 1982 odešla do exilu, nejprve do SRN, kde převážně pracovala jako žurnalistka a poradkyně pro čs. právo. Pár měsíců před listopadovou revolucí se provdala do Kanady za Arnošta Wagnera, exilového žurnalistu. V r. 1993 se vrátila do ČR a stala se asistentkou soudce Ústavního soudu. Od r. 1996, kdy byla jmenována soudkyní, působila na Nejvyšším soudu ČR. V r. 1998 byla jmenována prezidentem Václavem Havlem předsedkyní tohoto soudu. V březnu 2002 byla prezidentem republiky Václavem Havlem jmenována soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu. Od r. 1994 vyučovala ústavní srovnávací právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a později totéž přednášela na FSS MU v Brně. V r. 1996 získala na FF MU v Brně vědecko-akademický titul Ph.D. v oboru politologie. V odborné práci se především věnuje otázkám ústavního práva v komparativním pohledu, zejména postavení soudnictví v ústavním systému, ústavnímu soudnictví a otázkám základních práv. V naznačených oblastech publikovala odborné stati doma i v zahraničí, je autorkou či spoluautorkou několika knižních publikací, naposledy byl z její iniciativy vydán Komentář k Listině základních práv a svobod.
Studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ukončila v roce 1974. Chvíli pracovala jako podniková právnička, neboť ji normalizující se pražská advokacie odmítala přijmout a poté pracovala v advokacii. V r. 1982 odešla do exilu, nejprve do SRN, kde převážně pracovala jako žurnalistka a poradkyně pro čs. právo. Pár měsíců před listopadovou revolucí se provdala do Kanady za Arnošta Wagnera, exilového žurnalistu. V r. 1993 se vrátila do ČR a stala se asistentkou soudce Ústavního soudu. Od r. 1996, kdy byla jmenována soudkyní, působila na Nejvyšším soudu ČR. V r. 1998 byla jmenována prezidentem Václavem Havlem předsedkyní tohoto soudu. V březnu 2002 byla prezidentem republiky Václavem Havlem jmenována soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu. Od r. 1994 vyučovala ústavní srovnávací právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a později totéž přednášela na FSS MU v Brně. V r. 1996 získala na FF MU v Brně vědecko-akademický titul Ph.D. v oboru politologie. V odborné práci se především věnuje otázkám ústavního práva v komparativním pohledu, zejména postavení soudnictví v ústavním systému, ústavnímu soudnictví a otázkám základních práv. V naznačených oblastech publikovala odborné stati doma i v zahraničí, je autorkou či spoluautorkou několika knižních publikací, naposledy byl z její iniciativy vydán Komentář k Listině základních práv a svobod.