Ve stínu zdi/Im Schatten der Mauer
Počátkem srpna 1961 jsem se s rodiči vracel z dovolené u Baltického moře. Zastavili jsme se v Berlíně, a když jsme urazili tramvají a metrem několik stanic, byli jsme ve čtvrti Gesundbrunnen, v západní části města. Můj otec tam měl sestřenici. Bylo mi právě osm, v pokoji jsem si pouštěl desky ze Západu, zatímco dospělí vášnivě diskutovali v obývacím pokoji o politice nad kávou, koňakem a třešňovým koláčem se šlehačkou. V těch dnech cosi viselo ve vzduchu, každý to cítil. Co to ale bylo, nikdo pořádně netušil. Když jsme se loučili, netušili jsme, že se vidíme naposledy. Třináctého srpna byla v Berlíně postavena zeď.
Díky, Praho!/Danke, Prag!
Na světě je sotva jiné místo, které by pro Němce bylo z historického hlediska důležitější, než je kouzelný barokní palác na pražské Malé Straně, jenž dříve patřil rodině Lobkoviců. Třicáté září 1989 je s tímto místem jednou pro vždy spojeno jako významné dějinné datum na cestě německého znovusjednocení.
Trochu jiná výjimečnost
Věci veřejné přinesly do české politiky opravdu cosi „mimořádného“. I v současné krizi ale Česku nejvíce škodí jeho sebestřednost
Pravice může propást svou šanci/Bürgerliche verspielen Chance
Někdy se ptám, proč Češi přebírají a učí se od Němců vždy to špatné. Nemám teď na mysli ony neuvěřitelně špatné seriály, které kupují české televize od soukromých německých kanálů, jako je RTL či Sat1. I když se člověk musí ptát, co Čechy u všech čertů vede k tomu, že vydávají peníze za takový brak.
Jan Zahradil v ideologickém zimním spánku/Jan Zahradil im ideologischen Winterschlaf
Blogy Jana Zahradila čtu vždy rád, neboť má na rozdíl ode mne diametrálně odlišný názor na Evropskou unii a česko-německé vztahy. Tření (rozuměj: ideové třenice), produkují teplo, to jsme se učili ve škole v hodinách fyziky. A o výroky europoslance ODS je navíc možné se dobře otřít.
