Eutanázie či testament - ano, či ne?
Otázka, kterou se chystá na podzim řešit parlament. Člověk by si sám mohl zvolit, zda ho lékaři mají uměle udržovat naživu, když nemá naději na uzdravení.
Otázka, která však stejně jako všechno u nás, zůstává na povrchu problému. Právě zdravotnictví jich má nepřehledně. Onehdy se řešil problém s co nejrychlejším dojezdem záchranné služby. Bude opět více stanic záchranné služby, aby se pacient dostal do nemocnice během pár minut.
Sanitky houkají, řítí se ulicemi, překonávají rekordy, pak předají pacienta zdravotnickému zařízení. Tím rychlost končí, pacient leží třeba dvě hodiny v čekárně, nikdo si ho nevšímá, zdravotnický personál včetně lékařů se rychlostí při záchraně života nevzrušuje. Za ty peníze... Pacient je ušetřen rozhodování, zda chce zemřít nebo ne. Nikdo se ho neptá ani jestli chce přežít či ne.
Podle statistik stoupá počet seniorů, jak se říká přestárlých lidí. Už ten termín – přestárlí – zní divně, kdo určil hranici mezi starým a přestárlým? Ovoce je zralé nebo přezrálé, přezrálé se hodí maximálně na pálenku. Přestárlý člověk na spálení? Kandidát eutanázie?
Manžela jedné mojí známé postihla kromě leukemie ještě mozková mrtvice. Paní už není tak silná, aby ho mohla zvedat, obracet, umývat. Našla mu místo v LDN. Hned při příchodu ji požádali o balík jednorázových plen. Ochotně koupila, dodala, nabídla, že dodá další. Když druhý den dopoledne navštívila manžela, potřeboval přebalit. „Sestro, potřeboval by..“ – Přebalujeme až večer,“ dověděla se.
Eutanázie či testament – jak se má člověk rozhodnout? Požádat o své dobrovolné utracení raději dřív než bude přestárlý, nebo až bude potřebovat lékařskou pomoc?
Nebo že by se naši zákonodárci spíš zabývali celkovým zlepšením péče a humanizací zdravotnictví?
Humanizací života v tomto státě?
P.s.: Kolega má v práci na nástěnce heslo: Předcházej nemocem - umři včas!