Prodám elixír života
Bude srovnatelný snad jen s živou vodou. Něco šťávy z mrkve, celeru, pár kapek z citronu, nektar z červené řepy taky musí být, na podzim zvláštní řada s černou ředkví a nakonec má originální ingredience – pouhé dvě kapky toho kapalného zázraku. Mimořádné účinky, cena 1500 Kč za decku.
Obchod po internetu mi pokvete, pak si najmu prodejce, ti budou chodit dům od domu, později začnu pořádat reklamní akce a neuvěřitelně zbohatnu. Nebezpečí tu je, ale pouze když se najde někdo, kdo mě udá, že jde o podvod. I když pravděpodobnost takového podrazu je malá, přeci jen existuje a musím s tím jako podnikatelským rizikem počítat. Ale nebojím se, dokážu, že všechno, co je v mém elixíru, je zdravé a nikomu – ani soudu se nepodaří prokázat, že jsem se dopustila něčeho tak morálně odpudivého, jako je podvod.
Vycházím ze zkušenosti – když jsme v SOS tvrdili, že deky proti elektrosmogu jsou podvodem na spotřebitelích, protože žádný elektrosmog neexistuje – podpořili nás jako fyzici, tak hygienici. Elektrosmog je nesmysl, strašák na lidi, prostě bublina a lákadlo na důvěřivce, kteří jsou ochotni dát deset tisíc za deku v hodnotě pár stovek.
Jenomže policie – ani po naší stížnosti na státní zastupitelství - neprokázala, že by někdo chtěl nedej bože někoho oklamat. Řečeno mluvou úřední neprokázal se úmysl společností podvést poškozené předkládáním neexistujících funkcí ložních souprav a způsobení škody kupujícím. Ani samotní obchodní zástupci prý nejednali s podobným úmyslem, když na uzavřených prezentacích sdělovali klamavé informace o nabízených výrobcích.
Takže hurá, zase máme několik podnikatelů bohatších, stovky lidí chudších a minimálně stejný počet těch, kterým to vnuklo myšlenku na podnikání takového typu.
Ano, prokazovat úmysl je problém, ale že se nepodařilo prokázat poškozování spotřebitele, nad tím mi opravdu zůstává rozum stát. Jistě, za hloupost se platí, nikdo ty lidi nenutil deky kupovat. Jenže v pokročilejším věku (a na seniory se prodejci zaměřili především) se už mnohem snáz podléhá psychologickému působení speciálně školených prodejců, kteří používají praktiky, v civilizované Evropě vyloučené. Ale u nás mají zatím zelenou. Takže poškození se musí obracet na soud každý individuálně a pokusit se vysoudit náhradu škody. Což znamená další investici s nejistým výsledkem… Komu z nich se do toho bude chtít?
Představitelé oné společnosti prý nevěděli vůbec nic o neúčinnosti dek proti zuřícímu elektrosmogu. A protože já také nemám nejmenší tušení o neúčinnosti svého elixíru života, nabízím vám to nezištně jako podnikatelský záměr. Někdo na to holt žaludek má, někdo ne…
Obchod po internetu mi pokvete, pak si najmu prodejce, ti budou chodit dům od domu, později začnu pořádat reklamní akce a neuvěřitelně zbohatnu. Nebezpečí tu je, ale pouze když se najde někdo, kdo mě udá, že jde o podvod. I když pravděpodobnost takového podrazu je malá, přeci jen existuje a musím s tím jako podnikatelským rizikem počítat. Ale nebojím se, dokážu, že všechno, co je v mém elixíru, je zdravé a nikomu – ani soudu se nepodaří prokázat, že jsem se dopustila něčeho tak morálně odpudivého, jako je podvod.
Vycházím ze zkušenosti – když jsme v SOS tvrdili, že deky proti elektrosmogu jsou podvodem na spotřebitelích, protože žádný elektrosmog neexistuje – podpořili nás jako fyzici, tak hygienici. Elektrosmog je nesmysl, strašák na lidi, prostě bublina a lákadlo na důvěřivce, kteří jsou ochotni dát deset tisíc za deku v hodnotě pár stovek.
Jenomže policie – ani po naší stížnosti na státní zastupitelství - neprokázala, že by někdo chtěl nedej bože někoho oklamat. Řečeno mluvou úřední neprokázal se úmysl společností podvést poškozené předkládáním neexistujících funkcí ložních souprav a způsobení škody kupujícím. Ani samotní obchodní zástupci prý nejednali s podobným úmyslem, když na uzavřených prezentacích sdělovali klamavé informace o nabízených výrobcích.
Takže hurá, zase máme několik podnikatelů bohatších, stovky lidí chudších a minimálně stejný počet těch, kterým to vnuklo myšlenku na podnikání takového typu.
Ano, prokazovat úmysl je problém, ale že se nepodařilo prokázat poškozování spotřebitele, nad tím mi opravdu zůstává rozum stát. Jistě, za hloupost se platí, nikdo ty lidi nenutil deky kupovat. Jenže v pokročilejším věku (a na seniory se prodejci zaměřili především) se už mnohem snáz podléhá psychologickému působení speciálně školených prodejců, kteří používají praktiky, v civilizované Evropě vyloučené. Ale u nás mají zatím zelenou. Takže poškození se musí obracet na soud každý individuálně a pokusit se vysoudit náhradu škody. Což znamená další investici s nejistým výsledkem… Komu z nich se do toho bude chtít?
Představitelé oné společnosti prý nevěděli vůbec nic o neúčinnosti dek proti zuřícímu elektrosmogu. A protože já také nemám nejmenší tušení o neúčinnosti svého elixíru života, nabízím vám to nezištně jako podnikatelský záměr. Někdo na to holt žaludek má, někdo ne…