Mirek Topolánek má ambici stát se ředitelem Mezinárodní energetické agentury. OECD by na tom ale bylo opravdu špatně, kdyby si do čela své organizace zvolilo zlobovaného a neinformovaného křupana.

Česká média počátkem prosince informovala o tom, že „Topolánkovy šance na křeslo šéfa Mezinárodní energetické agentury se snížily“. Setkání energetických ministrů států EU bohužel nedospělo k dohodě na společném kandidátovi. Ze zemí EU se totiž do čela agentury chtějí dostat dva zájemci, vedle Mirka Topolánka také bývalá nizozemská ministryně hospodářství Maria van der Hoevenová.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) byla zřízena roku 1974 jako nezávislá mezivládní instituce v rámci OECD. Důvodem jejího založení byly obavy z ropné krize, proto zprvu dostala na starost opatření proti přerušovaným dodávkám ropy – od členských států například vyžaduje, aby měly zásobníky s rezervami ropy odpovídající devadesátidennímu objemu jejího dovozu. Agentura později svoje působení rozšířila na vypracovávání statistik a prognóz energetiky celkově, přičemž aktivně prosazuje opatření směřující k vyšší energetické bezpečnosti, průmyslovému rozvoji a ochraně životního prostředí (hlavně z hlediska dopadů energetiky na světové podnebí).

Každoročně vydává publikaci „World Energy Outlook“, která je odborníky, vládami i průmyslem považována za hlavní autoritu, pokud jde o informace o energetice. Ob jeden rok pak vydává studii „Energy Technology Perspectives“, která mapuje stav a možný dlouhodobý vývoj jednotlivých technologií. Tyto a další dokumenty mají velký vliv na energetické koncepce jednotlivých zemí a nepřímo – prostřednictvím souvisejících politických rozhodnutí a legislativního prostředí – i na trh a byznys v tomto oboru.

Za pozoruhodný považuji fakt, že zatímco nám sdělovací prostředky přinášejí zprávy o tom, jak si stojí Topolánkovy šance, nikdo se nezabývá otázkou, jakou má náš bývalý premiér pro tuto funkci kvalifikaci a zda se vůbec na takové místo hodí. Není to nepodobné tomu, když se nyní novináři zabývají kauzou ministra Drobila a úplně vynechávají ten hlavní důvod, proč by neměl svoji funkci zastávat – totiž totální nekompetentnost a okázalé hlásání zájmů právě protichůdných k tomu, proč vůbec existuje ministerstvo životního prostředí.

Internetový vyhledávač mi z poslední doby našel na téma Topolánek a Mezinárodní energetická agentura pouze jeden komentář, a to od Daniela Anýže z Hospodářských novin. Ten se ovšem pod titulkem „Bez cíle, bez boje, česky“ zabývá pouze tím, že naříká nad tím, jak Evropská unie ani Česká republika nedokáží dostatečně razantně hájit svoje zájmy (v tomto případě prosadit Topolánka na diskutovanou funkci).

Říkám to tedy aspoň za sebe a tady: OECD by na tom bylo opravdu špatně, kdyby si do čela své strategicky důležité organizace zvolilo zlobovaného a neinformovaného křupana.

Pokud někomu připadá můj soud příkrý, doporučuji podívat se na prezentaci Mirka Topolánka, s níž vystoupil druhého listopadu – tedy měsíc před jednáním evropských ministrů energetiky – na konferenci „Fungování energetických trhů v EU a v ČR“. Jedenáct snímků jeho prezentace najdete ke stažení hned jako první položku na webové stránce organizátorů.

Pokud jde o obsah, prakticky se jen naváží do obnovitelných zdrojů energie a pak také do Energetického regulačního úřadu (za to, že vůbec jejich rozvoj umožnil, i za desítky předpisů a novel energetického zákona). Ještě zajímavější je ovšem styl, kvůli kterému stojí za to zde publikovat náhled snímků číslo jedna, devět a deset:







Topolánek si patrně myslí, že je kvalifikovaný vést prestižní energetickou instituci jen proto, že se kamarádí s Martinem Romanem a podporuje impérium ČEZ v jeho nestoudných rejdech. Možná se cítil na koni i proto, že zmíněná konference (pochopitelně sponzorovaná ČEZem) proběhla v Martinickém paláci, což je přímo naproti paláci Toskánskému.

Nám ostatním ale svítá naděje, že toskánské způsoby sice bohužel fungují v naší republice, ale pro většinu vyspělých zemí OECD je to přece jen silné kafe.


Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.

Tento text byl napsán pro Deník referendum dne 20. 12. 2010.