Bydlel jsem tehdy v Západním Berlíně. Jezdit do ČSSR a pracovat pro nějakou západní zpravodajskou službu, znamenalo být jednou nohou v hrobě a druhou na šibenici. Byl jsem však pouze zatčen, 5 hodin vyslýchán a vypovězen z ČSSR.

Ing. Jaroslav MAŠEK byl v době totality politickým důstojníkem (politruk), takže praktiky komunistické rozvědky a StB tehdejší ČSSR dobře zná...

Buquoy: „Pane majore, dne 03. listopadu 1982 jsem byl zatčen orgány StB a 5 hodin vyslýchán 3 důstojníky StB až do úplného psychického vyčerpání. Generál GORDON, vrchní velitel britských ozbrojených sil v Západním Berlíně, mě upozornil, kdybych byl zatčen, abych se přiznal k tomu, že pracuji pro britskou výzvědnou službu BIC, neboť to prý ze mne stejně vymlátí a mohli by mě u toho zabít. Nikdo ovšem na mě ruku nevztáhl, takže jsem se nemusel k ničemu přiznávat. Co si o tom myslíte?“

Mašek: „Pane doktore, informace generála GORDONA je mylná. Při politických výsleších bylo od roku 1962 fyzické násilí přísně zakázáno. Ovšem psychickému teroru a zastrašování jste mohl být vystaven, to ano.“

Buquoy: „Během těch pěti vyčerpávajících hodin, jsem nesměl nic jíst ani pít. V kapse u kabátu jsem měl zabalenou housku s paštikou. Tu mi okamžitě odebrali a někam jí odnesli. Dokonce mě nepustili ani na záchod, takže jsem si i částečně namočil do kalhot. To přeci lze vykládat jako fyzické mučení.“

Mašek: „Na první pohled ano, ale nikdo Vás tím nechtěl mučit. Jednalo se o bezpečnostní opatření, abyste se při výslechu neotrávil. Proto housku odnesli pryč na průzkum do laboratoře. Na záchod Vás nechtěli pustit, abyste nevyskočil z okna. Kdybyste během výslechu spáchal sebevraždu, byl by to až neuvěřitelný průser a celá věc by musela být postoupena dokonce Moskvě. V té době jste již nebyl státním občanem ČSSR, nýbrž pouze SRN. Za žádných okolností jste nesměl při výslechu zemřít. Kdyby se navíc zjistilo, že jste britsko-německým agentem a zemřel jste při výslechu, ten průser si vůbec nedovedu představit. Již tehdá se dělalo vše pro to, aby se vztahy se západem uvolňovaly a teď tohle? Hrůza!“

Buquoy: „Ostatně housku s paštikou už mi nevrátili. To, co mě udivovalo, byla skutečnost, že mi neprohledávali kapsy, nýbrž soustavně osahávali límec mého kabátu. Snad mysleli, že tam mám zašité nějaké tajné zprávy?“

Mašek: „To v žádném případě. Pátrali pouze po tom, zdali v límci nemáte zašitou kapsli s cyankáli. Za žádných okolností jste nesměl při výslechu zemřít. I co se týká psychického teroru, určitě byl ve vedlejší místnosti připraven lékařský personál. Kdybyste omdlel, okamžitě by Vás převezli do nemocnice. Prostě při výslechu jste jim zemřít nesměl. Nevšiml jste si, zdali venku neparkuje sanitka?“

Buquoy: „Při odchodu z budovy jsem si všiml, že tam sanitky byly, a to dokonce dvě. Ostatně, proč mě pět hodin vyslýchali kvůli odboji proti komunistickému režimu a nikoli za špionáž, aby mohli zjistit pro kterou západní zpravodajskou službu pracuji. Ve smyslu pokynu generála GORDONA bych se ke všemu přiznal.“

Mašek: „Oni sice určitě tušili, že byste mohl být západním vyzvědačem, ale neměli pro to žádné důkazy, neboť jste nebyl při žádné špionážní činnosti přistižen. Nikdy u vás celníci žádné veřejnosti nepřístupné materiály neobjevili, ačkoliv jste byl na hranicích vždy velmi důkladně profilcován. Na fotokopie materiálů z archívů ČSSR Vám podplukovník NEČACKÝ zařídil vývozní povolení a vyvážet veřejný regionální tisk nebylo zakázáno.“

Buquoy: „No dobře, ale vše jsem vyvážel v obrovském množství. I toho nejblbější celníka mohlo napadnout, že tady něco nehraje.“

Mašek: „Nenapadlo ho vůbec nic. Oni od kontrarozvědky ČSSR dostali rozkaz, nalézt něco, co by Vás usvědčovalo ze špionáže, a ne o něčem přemýšlet. Když nic nenašli hlásili to do Prahy. Pro vyzvědačství zde nebyl důkazní materiál. Museli Vás tedy odsoudit za něco, pro co důkazy měli.“

Buquoy: „A to bylo co? V průběhu výslechu mě vyhrožovali deseti lety a potom to zkrátili na pět let zákazu vstupu na území ČSSR. Jak si tom mám vysvětlovat?“

Mašek: „Oni Vás odsoudili za aktivní odboj proti socialismu, a to nejen v ČSSR, ale dokonce celosvětově. Dostával se Vám sice do rukou legální tisk a archivní materiál ale, coby novinář, jste ho zneužíval k odboji proti socialismu. To byl jediný důkaz, který měli a podle toho jednali. Proč Vám zkrátili lhůtu zákazu vstupu do ČSSR z deseti let na pět let, to nevím.“

Buquoy: „Pane majore napadá Vás ještě něco důležitého?“

Mašek: „Napadá mě pouze záhadná skutečnost, že ačkoliv kontrarozvědka ČSSR a StB o Vašem protisocialistickém odboji již od roku 1974 přesně a detailně věděla, proč došlo k Vašemu zatčení až v listopadu 1982? Podle mých zkušeností Vás měli zatknout již nejpozději v roce 1976, když jste psal pro britský vysílač SFB. Nejenže, to neudělali, nýbrž Vám pravidelně udělovali víza ke vstupu do ČSSR, a dokonce Vám umožňovali přístup do archívů, ačkoli věděli, že to vše bude použito k odboji proti socialismu. Nějaká významná osobnost za Vámi musela stát, která měla zájem na zhroucení socialismu v ČSSR. K Vašemu zatčení došlo až po výměně protichůdných politických názorů na Jaroslava HAŠKA se sovětským spisovatelem Alexandrem DUNAJEVSKÝM, toho času v Praze. Určitě Vaše protisovětské postoje v Moskvě nahlásil a k Vašemu zatčení v listopadu 1982 vydala příkaz sovětská výzvědná služba KGB.“