Komunisté nerozumí hospodářství. Kdyby mu rozuměli, nebyli by komunisté. Karel Marx napsal 4 svazkovou publikaci zvanou „Kapitál“, ale žádný neměl. Komunismus od samého počátku znamená: Konec svobodných voleb a nastolení totalitní diktatury bez ohledu na zdánlivou nebo skutečnou životní úroveň.

Předpokladem hospodářského blahobytu, tak jako konzumní společnosti je nedotknutelnost lidské důstojnosti, soukromého majetku a svobodné volby. To vše umožňuje maximální využití, kreativitu a produktivitu lidské osobnosti.

Masa a společný majetek, tak jak si to představují komunisté, jsou kontraproduktivní. Když všechno patří všem, nikdo nemá nic!

Pojmy, jako „zestátnění“, „znárodnění“, „združstevnění“ atd. jsou pouze krycími hesly pro nehorázné krádeže ve velkém. To vše je provázeno maximálním násilím vůči jednotlivci, který se staví proti. Lidská důstojnost neexistuje!

Právo a spravedlnost přestává existovat a jsou nahrazeny ideologickými frázemi jako „třídní nepřítel“, „zrádce dělnické třídy“, „kontrarevolucionář“ atd. Jedná se o jakýsi novodobý „hon na čarodějnice“. Následek? Pomocí těchto bezvýznamných frází, bylo v SSSR, Číně a ostatních komunistických zemích, uvězněno a popravováno milióny opozičních, ale jinak naprosto nevinných občanů...

Nejpozději koncem 60. let, dospěli komunističtí diktátoři ke zjištění, že vybudování komunismu je nereálná utopie a pojmenovali své režimy „reálně existující socialismus“. Co se skrývalo za tímto pojmem?

Jednalo se o zkrachovalé národní hospodářství, nedostatečné zásobování zbožím denní potřeby, silný úpadek oficiální ideologie, svalovaný na tzv. „kult osobnosti“ (Stalin) a extrémně neuspokojivá produktivita práce...

Přesto bylo vyhlášeno nedomyšlené a agresivní mezinárodní heslo: „Socialismus zvítězí na celém světě!“

Protože výrok postrádal jakoukoliv logiku, domnívaly se západní demokracie, že komunističtí diktátoři chtějí řešit svou ekonomickou nestabilitu válečným konfliktem, podobně jako Hitler v letech 1938–1945. Tím pádem nastalo dosud nevídané horečné zbrojení – Západ se připravoval na to nejhorší!

Záhadným a nevysvětlitelným fenoménem, byla okolnost, že někteří z vůdců tzv. „reálně existujícího socialismu“ se stali komunističtí funkcionáři, kteří byli v 50. letech původně označeni jako „nepřátelští revizionisté“ a vlastní komunistickou stranou nezřídka odsouzení na doživotní vězení...

Například:

János Kádár (Maďarsko). 1952 odsouzen na doživotí. Při výslechu nelidsky mučen: vyšetřovatelé mu típali zapálené cigarety o obličej...

Wladyslaw Gomulka (Polsko). 1951 vyloučen ze strany a odsouzen. Po smrti Stalina byl 1954 rehabilitován. Při výslechu bestiálně mučen: vyšetřovatelé mu drtili varlata...

Gustáv Husák (ČSSR). 1951 zatčen a odsouzen na doživotí až v roce 1954. Ve vyšetřovací vazbě pravidelně mučen, ale svá přiznání neustále odvolával...

Přes veškeré nelidské utrpení zůstávali tito lidé věrni svému komunistickému přesvědčení. Neuvěřitelný, chorobný fanatismus!

Při této příležitosti bych chtěl citovat svého tehdejšího šéfa vysílače „Svobodná Evropa“, studio Vídeň, Tibora Zlochu: „Komunista zůstane komunistou, kdyby trakaře padaly!“ Přítrž tomu všemu udělal Michael Gorbačov s „Glasností a Perestrojkou“. Marxismus-leninismus zmizel v SSSR v propadlišti dějin. Po Gorbačovovi nastoupil Jelcin a ten dokonce rozpustil i celý Sovětský svaz.

Nastaly dalekosáhlé hospodářské reformy. Tyto reformy však nebyly opatřením moderního kapitalismu ve smyslu „sociálního tržního hospodářství“, nýbrž představovaly jakousi formu „ekonomického neokomunismu“, vycházející z modelu „Třetí cesty“ Oty Šika a jugoslavského hospodářského fungování. Touto cestou se vydala i komunistická Čína.

Ekonomicky nepřipouští tento systém navrácení majetku odcizený původním majitelům, nýbrž při osamostatněním podniků a výrobních prostředků se stávají z původních ředitelů oligarchové. Z politického hlediska osobní svobody a svobodné volby buďto neexistují nebo byly zrušeny. Opozice je permanentně zatýkána a vězněna. Ilegální oligarchové jsou majitelé něčeho, co jim vůbec nepatří. Tím vznikají v Rusku i v Číně milionáři, miliardáři a zbohatlíci všeho druhu na které byl převeden majetek státu, jenž byl uloupen původním legálním majitelům. Novodobí zbohatlíci jsou v Čině výhradně komunisté a v Rusku bývalí komunisté...

Onen systém začal fungovat v Jugoslávii již v 60. letech, hlavně v oblastech cestovního ruchu, kde se koncentroval zahraniční kapitál. Vedlo to k rozdělení společnosti na „bohaté a chudé“ a po pádu komunismu byla vzniklá situace jedna z příčin občanské války.

Této cestě se „zuby nehty“ brání komunismus na Kubě a ve Vietnamu. Rovněž z obav z destabilizace jejich režimu. Kdyby měl v roce 1968 Ota Šik možnost uskutečnit svojí „Třetí cestu“, skončilo by Československo, tam, kde je dnes Rusko a Čína – socialistickou oligarchií.

Ohrožení sociální stability v Rusku a Číně je pouze otázkou času, neboť režim založený na pohádkovém bohatství jedněch a chudoby většiny druhých, nemá v žádném případě věčného trvání!

Buďto svobodné volby a kapitalismus s „lidskou tváří“ nebo komunistická egoistická oligarchie. Žádné „poloviční těhotenství“ neexistuje!