Heliodor Píka, vlastenec a hrdina
Heliodor Píka byl jako osmnáctiletý mladík odvelen do Rakousko uherské armády a odeslán na haličskou frontu. Tam se po roce nechal zajmout Ruskou armádou a přešel k českým legiím. V roce 1918 byl nasazen do bojů na alsaské frontě, kde získal za bojové zásluhy vyznamenání. Počátkem roku 1919 se vrátil do vznikajícího Československa a ihned byl nasazen v boji proti polské armádě ve sporu o Těšínsko. V létě 1919 byl převelen na slovenskou frontu, z níž byl brzy vyslán na studia na vojenskou akademii v Saint-Cyr ve Francii. Studia ukončil v roce 1920 a stal se učitelem na vojenské akademii v Hranicích.
V roce 1921 se oženil s Marií Sehnalovou a o rok později se jim narodil syn Milan. Roku 1923 byl v hodnosti kapitána povolán na hlavní štáb Československé branné moci v Praze. V letech 1926-28 absolvoval jako jeden ze tří československých důstojníků Vysokou školu vojenskou v Paříži.
V roce 1932 se stal vojenským atašé v Bukurešti, tento post byl strategicky velmi významný, protože Rumunsko bylo členem Malé dohody a bylo považováno za oporu proti rostoucímu německému a maďarskému tlaku. V této pozici působil až do roku 1937, kdy byl převelen na ministerstvo obrany.
Před německou okupací utekl na Západ a v roce 1941 se stal vojenským atašé a velitelem československé vojenské mise v Sovětském svazu. Jako uznávaný vojenský expert významně zasáhl do dějin druhé světové války, protože jeho hlášení o vojenské připravenosti Sovětského svazu značnou měrou přispěla k rozhodnutí Velké Británie a Spojených států posílat vojenskou pomoc Rudé armádě. V prvních měsících po napadení Sovětského svazu hitlerovským Německem totiž na Západě panovala představa, že Sovětský svaz je vojensky slabý a stane se snadnou kořistí Hitlera. Bylo otázkou, zda má vůbec cenu Sovětskému svazu pomáhat. Hlášení Píky, které Beneš předával Churchilovi, věrohodně dokazovala, že Sovětský svaz je daleko silnější.
V roce 1942 začal Píka v Buzuluku formovat jednotku československé armády z československých vojáků v sovětských zajateckých táborech. Po celou dobu existence první samostatné československé brigády dokázal uhájit princip nestranickosti v armádě, přičemž musel čelit mimořádnému tlaku komunistů v čele s Klementem Gottwaldem. Komunisté mu to také nikdy nezapomněli a po Únoru šel na šibenici jako první. V září 1943 se 1. čs. samostatná brigáda přesunula na frontu do oblasti Kyjeva a v listopadu se Píka účastnil slavnostního podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy.
Po válce se tehdy již divizní generál Píka stal náměstkem náčelníka generálního štábu. Po únorovém puči ho přátelé a jeho syn přemlouvali, aby utekl na Západ. Píka to odmítl s tím, že z boje se neutíká a on svojí čest chce hájit právě zde. Přitom velmi dobře věděl, že na čestný proces nemá u komunistů šanci. Jeho proces vedl vojenský prokurátor Karel Vaš, který byl vyšetřovatelem, prokurátorem a soudcem současně. Při jeho procesu byla přečtena násilím vynucená svědectví, která měla dosvědčit, že pracoval pro Brity a Američany. Našli se ale i tací, kteří i v ohrožení života takové svědectví odmítli. Svědectví obhajoby nebyly připuštěny. Syn Milan s přáteli plánoval jeho osvobození, ale plán byl prozrazen a Milan putoval do téhož vězení, kde jeho otec čekal na rozsudek. Po jeho popravě si Milan umínil, že památku svého otce očistí. To se stalo jeho celoživotním cílem a krédem. V roce 1968 byl generál Píka plně rehabilitován. Prokurátor Vaš byl komunistickou justicí shledán vinným z hrubého porušení zákonů a šel na několik let do vězení. V demokratickém režimu po sametové revoluci měl větší štěstí: ačkoliv byl odsouzen jako vrah Heliodora Píky na osm let do vězení, vrchní soud následně rozhodl, že jeho činy jsou promlčeny. A to na základě jakýchsi zákonů z poloviny devatenáctého století, které upravovaly právní poměry pro rakousko uherské vojáky. Opravdu se pánové z vrchního soudu hodně snažili, aby snad náhodou nebyl vrah Píky odsouzen.
Roku 1991 udělil Heliodorovi Píkovi prezident Václav Havel in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války, byl mu odhalen památník v Plzni i v rodné Štítině. Po Píkovi je pojmenováno i středisko Armády České republiky v Opavě. Každý rok si jeho mučednickou smrt připomene Armáda České republiky pietním aktem u pomníku vojáků a důstojníků popravených v politických procesech v padesátých letech. Jen škoda, že dnešní veřejnost nemá o generálovi Píkovi větší povědomí, protože lidí, kteří tak mnoho udělali pro tuto zem za cenu nejvyšší oběti, tolik nemáme.