29. 03.

Nekorektně o korektnosti

Jana Šilerová Přečteno 5264 krát

Korektnost. Čím dál citovanější pojem, který je v pomalu do extrému posouvaném smyslu toho slova pokládán za důvod všeho chaosu kolem nás. Prostě: ztráta smyslu pro proporce. Dle slovníku naučného „korektnost“ znamená „správný, přesný, poctivý, společensky bezvadný, uhlazený, jazykově vybroušený“. Nenapadá vás, že takový by mohl být i ďábel? Korektnost přehnaná ovšem znamená, že se věci nenazývají pravými jmény, posouvá a uhlazuje se skutečnost. Žádné „ano, ano – ne, ne“. Říká se jen to, co se chce slyšet, aby se neurazilo a nedotklo.

Více »

28. 03.

Je přebaarováno?

Jana Šilerová Přečteno 4648 krát

Prvorepublikový bonmot praví, že Adina Mandlová měla oči barové a Lída Baarová oči mandlové. Zejména Baarová pak nepřestává fascinovat i po své smrti. Už Škvorecký v emigraci, stejně jako novináři po 89. roce usilovali o rozhovory s ní, čtenáři pak bádali, které z jejích vzpomínek jsou věrohodné, a režiséři se léta prali, kdo o ní natočí film. Teď ho konečně máme. A je ho všude plno.

Více »

02. 04.

Zpráva stará naštěstí dva tisíce let

Jana Šilerová Přečteno 5740 krát

Zprávy a informace o světě se v paměti lidstva uchovávaly od ústních vyprávění příběhů přes tesání do kamene, psaní po papyru, přes knihtisk, radiové vlny, televizi - od "audia" po "video". Počítače, mobily, internet, ale taky odposlechy, létající drony... Není kam utéct, jdou po nás. A tak si představme:

Jak by si bulvár smlsnul už jen na Ježíšově podezřelém původu a ještě podezřelejší multi-kulti emigraci do Egypta. Kolik spekulací by se vyrojilo ohledně učedníků, tak nepochopitelně vybraných ze sprostého plebsu. I na tu poušť by za Ježíšem lezli paparazzi! Kázání na hoře by dávalo různým neumětelským pisálkům důvod detailně rozšifrovávat Ježíšovo evangelium a dokazovat na něm Ježíšovu naivitu. Kolik planých televizních debat o nosnosti Ježíšových sociálních utopií by bylo pohnojeno internetovým kalem! Jistě by se vyhlásila soutěž, kdo nejdřív odhalí za všemi Ježíšovými zázraky kouzelnické triky.

Vztah k penězoměncům by byl definován jako nebezpečně extrémistický. Zato vztah k ženám (obzvlášť cizoložným) by byl krajně podezřelý (nějakou přece mít musí!), nemluvě pak o Ježíšově vztahu k "miláčkovi Páně". Prohlášení o Božím synovství by bylo označeno za velikášské a paranoidní. Ježíše na oslíku cestou do Jeruzaléma by média nazvala excentrickým hippíkem. Zatimco v davu by se dozajista našli takoví, co by protestovali proti oškubávání palem.

Zákulisní praktiky velerady a Piláta by vytvářely nepřeberné konspirační teorie. Jidášova korupce by byla odhalena z blíže nejmenovaných zdrojů a ani jeho polibek by nebyl nutný, všechny tváře by byly dostatečně "provařeny" na novinových stáncích.

Kamery by v přímém přenosu s rozkoší sledovaly Ježíšovo bičování, neboť není lépe placené komodity než utrpení na živo - live. Pro větší tržní efekt by se pořádaly na Golgotu hromadné zájezdy. V touze být viděn v televizi by se lidé mohli přetrhnout v ochotě nést Ježíšův kříž. A ještě by přitom stihli do kamery zamávat příbuzným. Lotři by si užívali svých patnáct minut slávy. Jistě by ani matka Maria neunikla otázce - Jak se cítíte? Zaslíbení věčného života by pak moderátor v hysterické hlasové kadenci definoval jako blábol pomatence. Místo kopí s houbou namočenou v octě by reportéři strkali Ježíši mikrofony s kardinálně nejpitomější novinářskou otázkou - Jak vnímáte rozsudek? Jste nevinný? - Celý ten spektákl by pak byl proložen reklamou na smeták, pivo či spořitelnu, kterou máme mít rádi, abychom stihli WC, oběd či kafe, než to všechno skončí.

Jedině snad odpolední tma, kdy Ježíš vydechl naposled, by mohla souviset s přerušením elektrického proudu. Ale vytrvalci u obrazovek by ještě stihli snímání s kříže, reklamu na balzamovací mast a ... "vidíte, na těch ženských bylo něco šprochu, když ho tak ošetřují!" a "jenom té mámy je tak nějak líto" a "vojáci jistě ten hrob ohlídají"... Ostatně, co chtěl, to má, vždyť to byl blázen, tak co? Hlavně rychle přepnout na seriál, veselohru - nebo thriller? Na blbosti přece nemáme čas! Jenom se nezastavit, neztišit a nemyslet! Ve spěchu světa úspěchu není kdy se zastavit a přemýšlet o Neúspěšném... V čase výkonu je nějaká láska přepychem a Bůh stejně není...

Uprostřed mediálního mumraje - nepřeslechli jsme prosbu toho, jenž je tichý a pokorného srdce?
"Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí..."

01. 04.

A koho to zajímá?

Jana Šilerová Přečteno 5656 krát

Umíte si představit, že přijdete do restaurace na večeři, vyberete si stůl a z jídelního lístku jídlo… a přijde šéfkuchař a bude vám vykládat, jak a z čeho se to jídlo dělá, jak vypadá a jak chutná? A pak vám je teprve možná přinese.

Asi tak nějak je to s teologickým výkladem Večeře Páně, který absurdně předchází vašemu pozvání ke stolu a vaší osobní zkušenosti se společenstvím Ježíše Krista. Ale na Zelený čtvrtek to přece bylo jinak! Ježíš Kristus docela spontánně pozval své učedníky ke stolu a společné večeři. A nad chlebem a vínem říká – mé tělo se láme za vás, má krev se za vás vylévá; to čiňte na mou památku. Prostě to, co známe z kostela. Učedníci patrně dobře nasyceni pak v Getsemanské zahradě usnou a Ježíš v nejtěžší chvíli zůstává sám. Po jeho zatčení se ještě k tomu všemu ze strachu rozutečou a Ježíš je zase sám. A sám je až do posledního výdechu na kříži na Velký pátek. Snad byl pod křížem nejmladší učedník Jan.

Po Kristově vzkříšení se učedníci loudají do Emauz, potkají nějakého muže, líčí mu, co se v Jeruzalémě stalo, a diví se, jak to, že o ničem neví. V celém tom laskavém a trochu ironickém příběhu onen mladý muž jakoby s humorem nedává najevo, kdo je. Protože k večeru se chýlí den a už se připozdívá, poprosí ho, aby s nimi zůstal. Všichni usednou ke stolu ke společné večeři a Ježíš Kristus bere do rukou chléb a víno, láme a rozlívá a jim to dojde. Poznají ho. Nejdřív tedy bylo pozvání ke společnému stolování, pak osobní prožitá zkušenost Kristovy přítomnost. Až pak vysvětlení.

„Ve Večeři Páně a Eucharistii dochází nejprve ke zkušenosti přítomnosti Kristovy a až potom k teorii. Nejprve přichází jídlo a pití u Kristova stolu a pak přichází porozumění teologie. Kdyby se rozdělené církve chtěly sjednotit nejprve na společné teologii o Večeři Páně, nepřišly by prakticky nikdy společně ke stolu Páně. Jak by tomu bylo, kdybychom se dali obrácenou cestou? Konec konců v Eucharistii a při Večeři Páně neslavíme svou katolickou a evangelickou nauku, ale živou a životodárnou přítomnost Kristovu! Kdybychom pak po společném jídle zůstali u Kristova stolu sedět a prohovořili své rozdílné představy a teologie, tak bychom se mohli brzy sjednotit nebo se učit ocenit a své rozdílnosti. Mluvili bychom pak spolu v Kristově přítomnosti a ta by bylo pravým místem pro znění našich rozdílných teologických tradic. Dělení církví začala exkomunikacemi z hostiny Kristovy. Společenství Kristovo začíná jejich zrušením a společným poslechnutím pozvání Krista ukřižovaného za nás.“ (Jürgen Moltmann, týdeník Christ in der Gegenwart, 4/2003 , překl. Zd. Svoboda)

Kristus ukřižovaný za nás za všechny! Dokonce nejen za křesťany. Kněží ani teologové nemohou dělat selekci! Ani v přístupu k Večeři Páně, ani ve spáse. Hostitelem i Spasitelem je Ježíš Kristus. A ten neklade žádné podmínky – Kristova láska je bezpodmínečná: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, já vám dám spočinout.

Před lety jsem v Hamburku sloužila ekumenické bohoslužby s Dorothee Sölle. Ve svém kázání řekla, že obecný lid Boží – laios laici (jak nepřiměřené a ponižující označení stále užíváme!) důvody odděleného stolu stejně už ani nechápe a neumí je vysvětlit. Odděleným stolem se svátostí Večeře Páně, který je hanbou církve, se dnes zabývají jen římskokatoličtí teologové a biskupové.

A koho to ještě zajímá?

31. 03.

Co si přát?

Jana Šilerová Přečteno 4117 krát

K Vánocům a Velikonocům si přejeme „šťastné a veselé“. Kdo bere svátky jako náboženské, tak i „požehnané“. V tom, co si pod tím představujeme, se asi moc nelišíme. Jenomže i nad našimi nejušlechtilejšími touhami visí Damoklův meč lidské smrtelnosti. Navíc nevíme, kdy a jak zemřeme. To není strašení, ale realita. Filosof Heidegger dokonce definuje život jako „bytí k smrti“. A tak se nedivíme, že nad všemi našimi přáními se klene základní otázka po smyslu toho všeho. K čemu tu jsem, proč a o co jde? Nač se pachtit, když je všechno stejně marnost, se ptal už biblický Kazatel před třemi tisíci lety. Jistě od úsvitu lidských dějin si člověk uvědomuje, že při vědomí vlastní smrtelnosti život probíhá v napětí mezi tázáním se a hledáním odpovědi.

„…je osudný omyl, že nějaký důmyslný a obecně použitelný výrobek – a co jiného je doktrína nebo ideologie než pouhý lidský výrobek? – může sejmout s lidských beder břímě neustálých, vždy jedinečných a bytostně nepřenosných otázek, ba přímo proměnit člověka z „bytí v otázce“ v jakési „jsoucno odpovědi“; že může drásavý, nekončící a nenaplánovaný dialog se svědomím či Bohem nahradit přehledností brožury; že je prostě schopen – na způsob nějakého kladkostroje, zbavujícího nás fyzické námahy – zbavit člověka tíhy jeho osobní odpovědnosti a jeho odvěkého hoře.“ (Václav Havel, Do různých stran, Praha 1990)

Jenomže, když je člověk vystaven tváří v tvář smrtelnosti, která zpětně problematizuje smysl lidského života, tak se nechce jen ptát, ale chce i jistotu nějaké odpovědi. A že jich už bylo! Kolik jsme si jich vybrali, vyměnili, odložili!

Jeřáby a bagry na fyzickou práci máme. Ale na duchovní dřinu, na šťastný bezbolestný život bez osobní odpovědnosti není žádný kladkostroj, zaručený recept ani brožura. Tak proč se pořád a stále ptáme a hledáme? Není to proto, že tušíme, že přece jen někde je někdo (něco), kdo odpověď zná a někdy odpovídá?

Pro nás křesťany je to Bůh v Ježíši Kristu. No jo – a není to taky jen další brožura a ideologický výrobek církve? Bohužel to tak nejen vypadá, ale často i je. Ze živého, osobního Ježíše Krista evangelií se přežvýkávanými teologickými dogmaty stal ideologický předmět uctívání, daleko spíš než následování.

Víra – důvěra v Boží odpovědi – leží přece v první řadě v osobní zkušenosti s Kristem, a ne v přitakávání předkládaným lidským výrobkům dogmat. Důvěra Bohu spočívá nejen v osobním kladení otázek, ale i v pochybnostech (snad abychom lépe rozuměli nevěřícím?). Čtěme Kázání na hoře. Na nic není Ježíš tak alergický jako na předem daná dogmata („Bylo vám říkáno…!“) a ideologické nálepkování. Všimněte si, že jeho odpovědi neukončují naše hledání, ale vybízejí k němu. Vždyť v důvěře Bohu jde v posledku přece o poslední tajemství.

Kdosi přirovnal důvěru Bohu k avignonskému mostu. Stála jsem na něm. V půli končí. Na břeh nedosáhne. Ale ten břeh tam je. Zkusme takto stát před křížem. V čase, kdy každé hoře jde vytěsnit pilulkou a každou touhu lze rychle ukojit, je to silný kalibr. Přesto je kříž odpovědí na stěžejní otázky po smyslu oběti, odříkání a bolesti. Učí nás neutíkat před břemeny života, ale pomáhat je nést druhým. Učí nás být připraven na mezní situace lidské existence: nemoci, stáří a smrt. Kříž nás učí nést ten často „drásavý, nekončící a nenaplánovaný dialog se svědomím či Bohem“. A unést ho.

Přejme si raději unést s Boží pomocí všechno, co přijde. Ať už šťastné a veselé, nebo ne. Požehnané to bude určitě.

27. 12.

Čekám!

Jana Šilerová Přečteno 5228 krát

Advent pryč, jsou Vánoce a hnedle Nový rok a o mně nikde ani ťuk! Ještěže bude brzo březen. To se aspoň všichni toho jména opijí. Kdože to jsem? No přece Josef! Dokonce svatý Josef! No přece ten od Marie a od Ježíška! Adventně – vánočně proslulá postava. Aspoň vy, Pepíci, byste měli vědět, co to jméno znamená. Že to nevíte? Vždyť Josef je staré židovské jméno „Hospodin přidá“. No, mně Hospodin nadělil, ale lidi mi pak ubrali. Někteří. Ale abych jen nebrblal... Vždyť já mám ve svém rodokmenu takové esa jako Abraham, Izák, Jákob, král David (sice záletník, ale zase porazil Goliáše) a taky moudrý Šalamoun je můj předek! No, Josefové, kdo to má?!?

Více »

20. 10.

"Co jste vy, byli jsme i my,

Jana Šilerová Přečteno 5164 krát

co jsme my, budete i vy..."

Od "Hosanna" k "Ukřižuj" je jenom krůček, protože změna není proměna.

Více »

05. 07.

Génius, na kterého jsme měli zapomenout

Jana Šilerová Přečteno 7931 krát

Ne, nemám na mysli tichého básníka z Vysočiny – Bohuslava Reynka – kterého by jistě vyděsily obrovské billboardy podél dálnice s marketingově zvládnutou pozvánkou na jeho (jak jinak v Čechách) posmrtnou výstavu. Ono to platí i o M. Janu Husovi.

Více »

30. 06.

ÚSTR – ÚPN – Babiš etc.

Jana Šilerová Přečteno 6435 krát

Čím dál víc to u nás vypadá jak v „Hoří, má panenko!“ Kdeco je rozkradeno, ale nikdo nic neukradl. Kdekdo „práskal“ – od domovnic, které hlásily, kdo na 1.máje nepověsil sovětské vlajky, až po… A přece nikdo neudával. A to nemluvím o vybrakovaných spisech hned po listopadu ´89 nebo v čase do založení ÚSTR. A tak jaké „štěstí“, když se navíc každý nařčený z udávání může dovolávat svědectví samotných estébáků, kteří levou zadní popřou sebe sama. To už není fraška. To je čirý smutek nad námi všemi. Nevzpomínám si totiž, že by se někdo – nalezen ve věrohodných spisech ÚSTRu jako udavač různé úrovně – mužně přiznal: ANO, bál jsem se. Chtěl jsem to někam dotáhnout. Snažil jsem se aspoň neubližovat.

Více »

14. 01.

K Palachovu výročí

Jana Šilerová Přečteno 12876 krát

Jan Palach studoval na FF UK, kde přednášel filosof Jan Patočka, který považoval za nejtragičtější rys naší doby neochotu k oběti. Každý člověk má mít ve svém životě něco, za co je ochoten život položit. Před touto základní existenciální otázkou stojí každá generace. Na věku nezáleží. O ochotě obětovat se (ne být obětí!) nelze ani při sebelepším dobrém úmyslu intelektuálně tlachat, analyzovat a interpretovat obětavost druhých. To si musí každý sám v sobě v noci pod peřinou přiznat a ujasnit. Až se život „zeptá“, tak vydat ovoce. Co vedlo české parašutisty k výsadku do týlu nepřítele, je totéž, co vedlo Husa do předem prohrané Kostnice nebo Kolbeho místo otce rodiny do plynové komory… Ochota nasadit sebe, statečnost, odvaha vzít na sebe riziko nepochopení s důsledkem často osudovým… Ne tragickým! Tragické není obětovat se! Tragické je být obětí! Palach se obětoval, abychom my nebyli obětí svého pozvolného přitakávání egyptským hrncům zhoubné „normalizace“. Už ten pojem „normalizace“ mi přišel absurdní. Copak je normální nechat se okupovat cizí armádou, ponižovat ostnatým drátem hranic, nesmět vycestovat, žít ve strachu, v nesvobodě názorů, přitakávat lžím a učit děti „držet hubu a krok“?

Více »

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy