Druhá zpáva z Měsíce /autorského čtení/
Ostrava vypadala o prodlouženém víkendu jako opuštěné mayské město, na náměstí mezi KFC a Muzeem ani noha, dokonce i mnohá casina držela volno za věrozvěsty a Mistra Jana.
Seděl jsem v baru ve Staré Aréně a s obavami jsem sledoval čas: jestlipak v metropoli vůbec zůstal někdo, komu se bude chtít na autorské čtení ve francouzštině? Claude Mouchard měl ale nad očekávání skvělou návštěvu, a tak si říkám, že už je tradice založena, na Francouze se prostě chodí.
Publikum se například dozvědělo, že pan profesor Mouchard sice překládá z korejštiny nebo z japonštiny, ale že ani jeden z těchto jazyků neovládá, že má pouze výtečnou francouzštinu. Vzpomněli jsme při té příležitosti Alberta Moravii, který sice překládal ruské a sovětské autory do italštiny, ale když se za ním přijela delegace z velké země, nedokázal jim rusky říci ani Dobrý den… Myslím také, že setkání právě s Claudem Mouchardem bylo velmi poučné pro české publikum – jeho tvrdá kritika francouzské imigrační politiky a jeho osobní příklad v péči o ilegální uprchlíky z Afriky mnohé z nás přinutily zamyslet se nad vlastní xenofobií a rasismem…
Od počátku celé akce jsem záviděl čtoucím autorů, a to českým i francouzským. Říkal jsem si, že je sice pěkné večer co večer jako divák se zúčastnit čtení a potom jako tlumočník debaty mezi autorem a publikem, ale že mnohem víc by se mi líbilo mít po tu hodinku a půl publikum jenom pro sebe. Aniž bych chtěl přivolávat potíže na celý projetk, přece jsem se dočkal – neděle 11.7. byla moje! Jednoho z nenadále absentujících autorů /Francouzi už jsou takoví…/ nahradily písničky Jacquese Brela a Georgese Brassense zčásti v originále a zčásti v mých překladech.
Závist není pěkná vlastnost, jsem vděčný okolnostem, že mi pomohly se s ní trošku vyrovnat, a už se opět těším na další čtení. Váš Jiří Dědeček
Seděl jsem v baru ve Staré Aréně a s obavami jsem sledoval čas: jestlipak v metropoli vůbec zůstal někdo, komu se bude chtít na autorské čtení ve francouzštině? Claude Mouchard měl ale nad očekávání skvělou návštěvu, a tak si říkám, že už je tradice založena, na Francouze se prostě chodí.
Publikum se například dozvědělo, že pan profesor Mouchard sice překládá z korejštiny nebo z japonštiny, ale že ani jeden z těchto jazyků neovládá, že má pouze výtečnou francouzštinu. Vzpomněli jsme při té příležitosti Alberta Moravii, který sice překládal ruské a sovětské autory do italštiny, ale když se za ním přijela delegace z velké země, nedokázal jim rusky říci ani Dobrý den… Myslím také, že setkání právě s Claudem Mouchardem bylo velmi poučné pro české publikum – jeho tvrdá kritika francouzské imigrační politiky a jeho osobní příklad v péči o ilegální uprchlíky z Afriky mnohé z nás přinutily zamyslet se nad vlastní xenofobií a rasismem…
Od počátku celé akce jsem záviděl čtoucím autorů, a to českým i francouzským. Říkal jsem si, že je sice pěkné večer co večer jako divák se zúčastnit čtení a potom jako tlumočník debaty mezi autorem a publikem, ale že mnohem víc by se mi líbilo mít po tu hodinku a půl publikum jenom pro sebe. Aniž bych chtěl přivolávat potíže na celý projetk, přece jsem se dočkal – neděle 11.7. byla moje! Jednoho z nenadále absentujících autorů /Francouzi už jsou takoví…/ nahradily písničky Jacquese Brela a Georgese Brassense zčásti v originále a zčásti v mých překladech.
Závist není pěkná vlastnost, jsem vděčný okolnostem, že mi pomohly se s ní trošku vyrovnat, a už se opět těším na další čtení. Váš Jiří Dědeček