Lékaři vyrazili do boje proti přesčasům, nakonec však lobovali především za své příjmy, které už dnes jsou nadprůměrné. Jde o hamižnost na úkor jiných skupiny ? Jako úlet už působil požadavek na výsluhy jako u ozbrojených složek. Jaký smysl měla celá protestní akce a povede to k nápravě poměrů v českém zdravotnictví a i ve prospěch pacientů?


Na přelomu listopadu a prosince proběhla vlna protestů za navýšení platů ve zdravotnictví. Vše začalo, když poslanecká sněmovna svým usnesením navýšila přesčasové hodiny u zdravotníků na dvojnásobek. Hrozba omezení lékařské péče byla politicky třaskavá už tím, že si vlastně bere pacienty jako rukojmí. Usnesení sněmovny k přesčasům v rámci zákoníku práce se sice urychleně ruší, počet přesčasů se však zatím příliš nesníží. Lékaři však situace využili k svým mzdovým požadavkům.
Vláda nakonec už nemusí šáhnout do již schváleného rozpočtu. Slíbených 10 miliard do mezd slíbil premiér Fiala najít v sektoru zdravotních pojišťoven pomocí dodatku k úhradové vyhlášce, která vyšla koncem října. Protože ale úhradová vyhláška slouží jen k proplácení výkonů, není propojena s platy, tak nepůjde do stále neujasněné změny legislativy o systémové opatřeni. Jde jen o mimořádné navýšení peněz ad hoc, mimo změnu tarifů a systém odměňování. Peníze v systému již byly, jen měly být přesměrovány.
Zdravotnictví nyní peníze nezíská. Za peníze z rezerv vyždímané navíc od zdravotních pojišťoven se tak jen hasí vzpoura. Objem poskytované péče nebude omezen výpověďmi z přesčasů. Lékaři si budou moci nyní ke svým nadprůměrným platům připsat dalších 15 tisíc korun. Ale co bude v roce 2025 a dál? Novely zákonů mohou platit nejdříve od této doby. Není to jen věc přesčasů a zákoníku práce. V celém resortu je dnes více jak půl bilionu korun. Mají snad ale být určovány státní platy i v nestátních zařízeních?
To by byl absurdní hybridní systém. Buď se respektuje samostatnost zdravotních pojišťoven i statut nestátních zdravotních zařízení anebo se vrátíme k postátněnému zdravotnictví. Na obzoru ale není jakákoliv změna v organizaci zdravotní péče. Očekávat postátnění zdravotní léče od politické sféry, kde nyní dominuje poltické pravice, opravdu nelze. Úvahy o výsluhách lékařů jako mají ozbrojené složky státu už jsou fantasmagorií, která může už jen naštvat veřejnost.
Klíčovou otázkou je způsob dalšího fungování zdravotního pojištění. Do řešení požadovaného navýšení platů se nyní nezapojí celý sektor pojišťoven. Onu mimořádnou bonifikaci dle medií zatím slíbilo hradit jen dominantní VZP, ostatní pojišťovny nikoliv. Na tom je zřejmě shoda a je to v podstatě přiznání, že VZP čerpá mimořádné výhody z přerozdělování pojistného. Část správní rady VZP ale toto rozhodnutí vnímá jako nespravedlivé. Zjevně nejsou vydiskutovány další souvislosti budoucnosti financování zdravotní péče.
Lze tušit že za vstřícnost VZP požadavku premiéra asi přijde politický tlak na posílení dominantní role VZP. Pokud by musely přispět i menší pojišťovny, ty na rozdíl od VZP na to nemají tolik prostředků (rezervní fondy těchto pojišťoven jsou ve výši, která by nestačila ani na měsíc úhrad). Má se tedy ještě více posílit asymetrické přerozdělování zdrojů mezi pojišťovnami? Vyvrcholí to konkurenčním převzetím menších pojišťoven bez jasné představy budoucnosti systému jako celku ? Skutečné změny ve zdravotnictví máme stále před sebou.