Probíhající kritika Národní galerie v Praze (dále NG) je zaměřena na koncepční problémy a mezinárodní izolaci této instituce. Přesto její generální ředitel Milan Knížák neustále odbornou diskusi sráží do čistě osobní roviny – pro věcnou diskusi mu ostatně chybějí argumenty – a smyšlenými konstrukcemi se snaží sám sebe oslavovat jako velkého spasitele. Proto také vytvořil mediální obraz zničené a rozkradené instituce, do jejíhož vedení se – na základě nevyhraného výběrového řízení a jen díky politickým konexím – v červenci 1999 dostal. Protože se v centru Knížákových útoků objevuji sám, považuji za nezbytné na jeho nepravdivá tvrzení uveřejněná v České televizi (30.4.2008) a při tiskové konferenci NG (6.5.2008) reagovat:
Zahájení provozu Bodemusea se stalo v roce 2006 vrcholem kulturní sezóny v Berlíně. Slavnostní vernisáže se zúčastnila elita světového muzejnictví, o mimořádné kolekci sochařství a uměleckého řemesla doplněné ukázkami malířství referovala všechna média, a to jak německá tak zahraniční, lidé stály dlouhé fronty. Výsledkem je k dnešnímu dni ohromujících jeden a půl miliónu spokojených návštěvníků.