Zákeřně se to tváří jako moderní technika, která má lidem ulehčit život. A ve skutečnosti?

Elektronické kartě Pražana, "moderně" nazvané opencard, už kritici vyčítali ledacos. Pražský magistrát za ni ostatně dostal i Cenu Velkého bratra (Big Brother Award) jako největší úřední slídil po soukromí lidí.

Nejpozoruhodnější však na ní možná bude to, že život spíše komplikuje a přitom je vlastně zbytečná.

Vše, co slibuje, by se totiž dalo zařídit i jinak, jednodušeji a pro uživatele pohodlněji. Stačilo, aby to dělal někdo, kdo umí informační technologie racionálně využívat, jako třeba banky nebo provozovatelé mobilních telefonů.

Horší než s papírem
Kartička s čipem má v Praze sloužit jako průkazka do Městské knihovny, prostředek k placení parkování, a protože to nikoho moc nezajímalo, tak magistrát z moci úřední rozhodl, že to bude i povinná předplatní jízdenka na veřejnou dopravu. Teď nahrazuje roční tramvajenku, pak i ty ostatní.

Upřímně řečeno, myšlenka, že člověk nemusí nikam chodit, ale objedná si u počítače časovou jízdenku, přes internet ji zaplatí a ona mu přijde třeba poštou, by nebyla zas tak špatná.

Ale nic takového ta prapodivná opencard nenabízí. Uživatel stejně nejdřív musí odstát frontu u přepážky, aby podal žádost. Pak musí čekat (i týdny) na vystavení karty. Poté si sice může zaplatit jízdenku přes internet, ale vyřízení platby bankovním převodem trvá přes týden (!). Platební karta to "zrychlí" na tři dny.

Ovšem zákazník si ještě musí jet kartu "nabít" k automatu, kterých je po celé Praze jen pár. Ale bůhvíproč to musí udělat ještě před datem platnosti jízdenky...

Prostě, celý systém nejenže cestujícím neušetří žádný čas, ale naopak je stojí víc námahy než pořízení dřívějšího papírového kupónu.

Kdo to potřebuje?
Pozoruhodné však je, že tato karta klopotně a amatérsky nabízí něco, co vlastně nikdo nepotřebuje.

Iniciátoři karty slibují, že může sloužit jako "elektronická peněženka". Na co, když už existují platební karty vydávané bankami? Jsou osvědčené a ani si je člověk nemusí nikam jezdit "dobíjet".

Jednorázové jízdenky na hromadnou dopravu se už dnes dají koupit prostřednictvím mobilního telefonu, a revizorovi se cestující prokazuje speciální zprávou SMS. Obdobná SMS by přitom mohla fungovat i jako časová jízdenka, zaplacená v pohodlí domova třeba pomocí elektronického bankovnictví.

Protože dnes má prakticky každý člověk svůj vlastní mobil, bylo by i zajištěno, že SMS jízdenku používá jeden konkrétní člověk.

Žádná opencard by nebyla zapotřebí. Nebylo by nutné je vyrábět, pořizovat zcela nové čtecí přístroje, platit za ně...

Nepotřebná ani jinde
Ale ona není užitečná ani jinde.

Pokud řidič nechce platit za parkování mincemi v automatu, bude stejně moci využít jinou možnost: opět platit pomocí SMS. Praha tento systém placení začíná stejně zavádět. Bez opencard se tedy i řidič obejde.

Iniciátoři projektu opencard slibují, že díky ní bude možné komunikovat s úřady. A proč, proboha? Na potvrzení totožnosti stačí občanský průkaz, který ostatně má i zónu pro čtení strojem. A jinak už existuje elektronický podpis, případně se pro jednoduché případy dá využít systém hesel.

Žádnou opencard k tomu nikdo nepotřebuje.

Drahá průkazka do knihovny
A co opencard jako průkazka do knihovny?

Kvůli tomu snad není nutné, aby magistrát, řízený primátorem Pavlem Bémem, vnucoval opencard téměř všem obyvatelům města. A ještě za to ročně platil desítky až stovky milionů korun.

Jaký tohle asi tak může dávat smysl?