Prvního ze čtyř hostů, kteří přijali pozvání na páté – a v této divadelní sezóně poslední - Interpelace, jsme již představili. Po Barboře Tachecí dnes dáváme prostor Vladimíru Poštulkovi (kdy se tentokrát sejdeme a s kým, proč ve Voršilské zahradě a co je důvodem, že se budeme bavit o grilování, se dozvíte ZDE).

Nejprve několik základních informací o panu Poštulkovi, po nich následují odpovědi na otázky, které jsme položili všem hostům:

Spisovatel, autor textů k mnoha populárním písničkám, ale také asi nejznámější český hodnotitel jídla nebo-li gurmet-kritik.

Z rodné Ostravy odešel po maturitě do Prahy, kde vystřídal řadu zaměstnání, publikoval své básně v časopisech, potom absolvoval FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, jeho profesory byli Milan Kundera a Vladimír Bor. V roce 1968 začal psát texty k písničkám, především pro divadlo Apollo (Petr Spálený, Yvonne Přenosilová) a brněnské nebo ostravské zpěváky (Jiří Štědroň, sourozenci Ulrychovi, Marta a Tena Elefteriadu, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Marie Rottrová), později pro zpěváky divadla Semafor (Pavel Bobek, Naďa Urbánková, Jana Robbová, Valérie Čižmárová, Miluše Voborníková) a některé další interprety, především pro Helenu Vondráčkovou a Martu Kubišovou.

Mezi nejznámější písně s jeho texty patří Sladké mámení, Veď mě dál cesto má, Nedělní ráno, Nechoď do kláštera, Bludička Julie, Gwendolýna, Měli jsme se potkat dřív, S tím bláznem si nic nezačínej, Táňo nashledanou, Pojď stoupat jak dým, Pojď dál a zpívej, Muž na konci světa, Léta letí, Sopka, Proč přicházíš tak pozdě lásko.

Je autorem divadelních her (Děti noci, Dynamit, O princezně loupežnici), filmových scénářů (Evžen mezi námi, Všechno nebo nic, AEIOU) a publikace Dějiny pornografie v datech. Jako spisovatel debutoval v roce 1979 novelou Nemluvme o tom. V roce 2004 vydal román Půdorys harému a o čtyři roky román Blues pro Stalina.

Jako publicista působil nejprve v týdeníku Story, který společně s Halinou Pawlowskou založil. Potom společně s Magdalenou Dietlovou založil měsíčník Xantypa.

Od roku 1991 se profesionálně věnuje kulinářské publicistice. V roce 1997 založil a řídil měsíčník Labužník, moderoval televizní cyklus Vaříme česky a v rozhlase pak Labužníkův lexikon. Napsal knihy Labužníkův lexikon a 100 nejslavnějších receptů světa, jako spoluautor pak Jak hubne labužník. Do řady českých periodik píše hodnocení restaurací, od roku 2006 je též externím hodnotitelem německého prestižního gurmet-magazinu Der Feinschmecker.

Dá se nějak obecně rozlišit (definovat) mezi věcnou oprávněnou otázkou „na tělo“ a vlezlostí či snahou získat senzaci za každou cenu? Nebo jde vždy jen o subjektivní pocit?

Rozlišuju otázky, které vycházejí ze zvědavosti tazatele, ty jsou v pořádku – a otázky, na které tazatel už předem zná odpověď, a chce pouze potvrdit svou domněnku. Takové otázky lze považovat za vlezlé, protože tazatel chce slyšet odpověď jednoduchou (ano, ne), kdežto podobné otázky většinou vyžadují složitou a rozsáhlou vysvětlující odpověď, nic není jen černé nebo bílé.

Co děláte, když Vám někdo začne klást pro Vás nepříjemné dotazy?

Naštěstí se mi to nestává často. Ale stalo-li se to někdy, odpověděl jsem raději po pravdě, protože pravda je vždy jednodušší než lež, ta přináší mnohé další komplikace.

Má občan právo dozvědět se vše o politicích, vysokých státních úřednících a dalších, kdo rozhodují o věcech veřejných a jsou placeni z daní? Jinými slovy: co je to informace ve veřejném zájmu?

Informace ve veřejném zájmu je vše, co by v případě utajení mohlo být využito k vydírání dotyčné veřejné osoby.

Co (koho) grilujete nejraději?

Nejsem příliš velký milovník grilování, raději mám jídla pomalu a dlouho pečená nebo dušená. Grilování mi připadá příliš uspěchané – a to se týká i grilování v přeneseném slova smyslu. Chtěl bych však připomenout, že každé grilování je podmíněno kvalitním marinováním. Jedině surovina kvalitně marinovaná (tedy odborně předpřipravená) může být pak vložena na gril a ve výsledku může být chutná a poživatelná. Stává se bohužel příliš často, že lidé (například čeští novináři) grilují, aniž by věnovali dostatek času marinování.



Interpelace mají svojí internetovou stránku v rámci Aktuálně.cz, kde se dozvíte termíny, témata či jména hostů a najdete i další zajímavé informace (texty Tomáše Sedláčka, Štěpána Kubišty, výtvarníků, dramaturgů i některých panelistů). Najdete nás i na facebooku a twitteru.

Interpelací se můžete zúčastnit i bez toho, abyste dorazili na Novou scénu Národního divadla. V aktuálním čase ji najdete jako stream na Aktuálně.cz. I zde budete moci v debatě pokládat své on-line otázky, které se mohou dostat k panelistům. Česká televize vysílá Interpelace v přímém přenosu na programu ČT 2.