Koncem června uzavřelo ministerstvo financí veřejnou diskusi k návrhu reformy daňového systému, který by měl začít platit od ledna 2010. Hlavním cílem této reformy mají být technické změny: „snížení administrativní zátěže“, „zjednodušení správy daní“, „snižování počtu daní a odvodů“. Reformátoři, spíše vědomě než z neznalosti, naopak naprosto opomíjejí dvě klíčové funkce daní: vytvořit dostatek zdrojů ve veřejných rozpočtech v rozsahu potřebném pro řešení veřejných úloh, a udržovat příjmové nerovnosti na snesitelné úrovni, což kapitalistické společnosti zachovává potřebnou politickou stabilitu.

Návrh reformy daňového systému z Kalouskovy dílny směřuje k „zestátnění“ systémů zdravotního a sociálního pojištění a přesunuje tíhu daňové zátěže jen na jednotlivce – „daně a odvody platí zaměstnanec“. Obsahuje i explicitní návrh na úplné zrušení systému sociálního pojištění a o jeho nahrazení dvěma sazbami daně z příjmů.

Po zrušení progrese daně z příjmů, platné od začátku letošního roku, by od ledna 2010 měla být zrušena i daň dědická a darovací a zrušeno i zdanění kapitálu – dividend a kapitálových zisků. Spolu s dalším přesunem důrazu z přímých na nepřímé daně se tak má ještě více „přilepšit“ bohatým a dále „utáhnout uzdu“ chudým. Nepřekvapuje, že si za danou agendu odpovědný náměstek ministra financí pan Peter Chrenko v rozhovoru pro Právo dne 11.7. pochvaluje nepřímé daně jako jedny z nejspravedlivějších, neboť každý si mírou své spotřeby rozhoduje o tom, kolik státu na daních zaplatí! Já už vidím toho důchodce, který se rozhodne svůj skromný důchod alokovat do nákupu akcií, neboť nebude muset platit daň z budoucích dividend, a úměrně tomu sníží svoji spotřebu potravin, osobních služeb či energií.

Návrhu nelze upřít (byť veřejně nedeklarovanou) vnitřní konzistenci, motivovanou ve světě naštěstí již odepsanou neoliberální doktrínou Washingtonského konsensu z počátku 90. let minulého století. Tato logika nemá chybu. Cituji znovu z interview pana náměstka Chrenka: „..začíná se vždy u optimálního (daňového) systému, poté následují politické kompromisy a nakonec je to o tom, kde se vezmou chybějící peníze“. Takže: dokonalý nástroj je důležitější, než co s ním vyprodukujeme.


Není obtížně předvídat důsledky případné realizace této reformy v Česku - vždyť už nyní jsou zřejmé dopady její první etapy:

- další chátrání a rostoucí finanční podvyživenost veřejného sektoru: zdravotnictví, školství, sociálních služeb (kde jsou už dnes ostudně nízké platy), výzkumu a vývoje, dopravní infrastruktury, kultury a bezpečnosti;

- další rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, nahrávající především radikálním populistickým živlům.

Návrhu lze vytknout, že není důsledný. Nejčistší by přece bylo – daně zrušit docela. Konečně by byl každý jednotlivec odpovědný sám za sebe, nezdržován vyplňováním daňových formulářů a nerozmazlován rozhazovačným státem!