Byty někdejší OKD: Česko v malém
Konečně! Obvodní soud pro Prahu 1 zakázal předběžným opatřením společnosti RPG Byty, v níž má podíl také Zdeněk Bakala, dočasně nakládat s 44 tisíci byty, jež dříve patřily OKD.
Konečně nikoli kvůli výsledku. Konečně proto, že se spor mezi RPG, ministerstvem financí, nájemníky a Lubomírem Zaorálkem dostane na půdu, kam patří: před nezávislého arbitra. Soud snad nedopustí, aby „kauza byty OKD“ byla i nadále českou populistickou samoobsluhou.
Ve jménu nájemníků, kteří se domáhají odprodání bytů do soukromého vlastnictví v kurzu 1 byt = 40 000 Kč, který jim podle jednoho z právních výkladů zajišťuje smlouva z roku 2004, se již ohnula řada demokratických zásad. Naposledy v Poslanecké sněmovně na počátku prosince. Poslanec ČSSD Lubomír Zaorálek tenkrát prořídlé dolní komoře navrhl, aby přijala následující usnesení:
„Poslanecká sněmovna konstatuje, že rozdělením společnosti OKD, a.s., a vyčleněním bytového fondu do realitní společnosti RPG Byty, s.r.o., došlo k porušení smluvních závazků a Sněmovna žádá, aby Ministerstvo financí uplatnilo veškeré smluvní sankce.“
Cyniky to nepřekvapí; ve jménu „politického“ vítězství se zde zákonodárná moc plete do řemesla moci soudní. Co – plete. Ona ji prostě nahrazuje! Jestliže existuje důvodné podezření, že ono hlasování je neústavní, z hlediska politické kultury je určitě nebezpečné. Stenografický záznam z onoho dne cituje i reakci poslance Radima Chytky:
„Vážené dámy a pánové, já … si nedovedu představit, že bychom hlasovali o usnesení předneseném panem místopředsedou Zaorálkem, že Poslanecká sněmovna konstatuje, že byla porušena smlouva. Proboha, to může jedině soud, tak neblázněme! Jestli začneme motat moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, tak s touto Poslaneckou sněmovnou to dopadne opravdu velice špatně. Vznáším námitku o nehlasovatelnosti takového usnesení.“
A o slovo se přihlásil také ministr financí ČR Eduard Janota:
„Já chci jen konstatovat, že mám v ruce toliko auditní zprávu a ta o něčem hovoří. Takže já v dané chvíli nemohu souhlasit s tím, že Ministerstvo financí má udělit jakési sankce, když z auditní zprávy nevyplývá jednoznačně, že mám důvod k tomu, abych někoho sankcionoval. Takže v tomto smyslu já nemohu toto stanovisko doporučit…“
Námitka poslance Chytky přijata nebyla, poslanci si na soud zahráli - a Lubomír Zaorálek své hlasování vyhrál. Kdo prohrál, jsme my všichni ostatní, včetně natěšených nájemníků „sporných“ bytů. I kdyby se nakonec u soudů domohli potenciálních majetků, skutky některých jejich zastánců vedou k otázce: ve jménu čeho zneužijí (třeba i jiní) politici svého postavení příště? Kam až lze dojít ve snaze o „mimosoudní“, politické vítězství?
Ptám se po onom hlasování každého právníka, kterého potkám: bylo to v pořádku?
Nenašel jsem jediného, který by postup sněmovny hájil.
Tak proč něco veřejně neřeknete?
„Prosím vás, vždyť i poslanci vědí, že je to jen marketingový humbuk. Určitě i pan Zaorálek ví, že to usnesení je k ničemu.“
Hle, demokratická fáze mediální doby: parlamentní hlasování jako marketing. Přehnané? Vždyť marketingově vypadala i dělostřelecká příprava ČSSD před parlamentními volbami (které nakonec nebyly):
Jiří Paroubek a Lubomír Zaorálek stvrdili svými podpisy na placených inzerátech slib, že po vyhraných volbách „donutí uhlobarona Bakalu prodat byty bývalé OKD“, patřící soukromé společnosti RPG Real Estate, nájemníkům. A když Jiří Paroubek dorazil do Ostravy na předvolební mítink, na Prokešově náměstí volal: „Pane uhlobarone Bakalo, začněte plnit své sliby! Jinak vás k tomu ČSSD donutí!“
Je dobře, že se kauza přestěhuje, kam patří. Spor o výklad a dodržení či nedodržení smlouvy nemá co dělat s politikou. Ale jak já těm arbitrům jejich úkol nezávidím! Příliš mnoho lidí vložilo do sporu svou politickou tvář. Příliš mnoho lidí doufá, že konečný verdikt bude z kategorie těch, co vyhrávají nebo prohrávají volby. Krásný protimluv.
Konečně nikoli kvůli výsledku. Konečně proto, že se spor mezi RPG, ministerstvem financí, nájemníky a Lubomírem Zaorálkem dostane na půdu, kam patří: před nezávislého arbitra. Soud snad nedopustí, aby „kauza byty OKD“ byla i nadále českou populistickou samoobsluhou.
Ve jménu nájemníků, kteří se domáhají odprodání bytů do soukromého vlastnictví v kurzu 1 byt = 40 000 Kč, který jim podle jednoho z právních výkladů zajišťuje smlouva z roku 2004, se již ohnula řada demokratických zásad. Naposledy v Poslanecké sněmovně na počátku prosince. Poslanec ČSSD Lubomír Zaorálek tenkrát prořídlé dolní komoře navrhl, aby přijala následující usnesení:
„Poslanecká sněmovna konstatuje, že rozdělením společnosti OKD, a.s., a vyčleněním bytového fondu do realitní společnosti RPG Byty, s.r.o., došlo k porušení smluvních závazků a Sněmovna žádá, aby Ministerstvo financí uplatnilo veškeré smluvní sankce.“
Cyniky to nepřekvapí; ve jménu „politického“ vítězství se zde zákonodárná moc plete do řemesla moci soudní. Co – plete. Ona ji prostě nahrazuje! Jestliže existuje důvodné podezření, že ono hlasování je neústavní, z hlediska politické kultury je určitě nebezpečné. Stenografický záznam z onoho dne cituje i reakci poslance Radima Chytky:
„Vážené dámy a pánové, já … si nedovedu představit, že bychom hlasovali o usnesení předneseném panem místopředsedou Zaorálkem, že Poslanecká sněmovna konstatuje, že byla porušena smlouva. Proboha, to může jedině soud, tak neblázněme! Jestli začneme motat moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, tak s touto Poslaneckou sněmovnou to dopadne opravdu velice špatně. Vznáším námitku o nehlasovatelnosti takového usnesení.“
A o slovo se přihlásil také ministr financí ČR Eduard Janota:
„Já chci jen konstatovat, že mám v ruce toliko auditní zprávu a ta o něčem hovoří. Takže já v dané chvíli nemohu souhlasit s tím, že Ministerstvo financí má udělit jakési sankce, když z auditní zprávy nevyplývá jednoznačně, že mám důvod k tomu, abych někoho sankcionoval. Takže v tomto smyslu já nemohu toto stanovisko doporučit…“
Námitka poslance Chytky přijata nebyla, poslanci si na soud zahráli - a Lubomír Zaorálek své hlasování vyhrál. Kdo prohrál, jsme my všichni ostatní, včetně natěšených nájemníků „sporných“ bytů. I kdyby se nakonec u soudů domohli potenciálních majetků, skutky některých jejich zastánců vedou k otázce: ve jménu čeho zneužijí (třeba i jiní) politici svého postavení příště? Kam až lze dojít ve snaze o „mimosoudní“, politické vítězství?
Ptám se po onom hlasování každého právníka, kterého potkám: bylo to v pořádku?
Nenašel jsem jediného, který by postup sněmovny hájil.
Tak proč něco veřejně neřeknete?
„Prosím vás, vždyť i poslanci vědí, že je to jen marketingový humbuk. Určitě i pan Zaorálek ví, že to usnesení je k ničemu.“
Hle, demokratická fáze mediální doby: parlamentní hlasování jako marketing. Přehnané? Vždyť marketingově vypadala i dělostřelecká příprava ČSSD před parlamentními volbami (které nakonec nebyly):
Jiří Paroubek a Lubomír Zaorálek stvrdili svými podpisy na placených inzerátech slib, že po vyhraných volbách „donutí uhlobarona Bakalu prodat byty bývalé OKD“, patřící soukromé společnosti RPG Real Estate, nájemníkům. A když Jiří Paroubek dorazil do Ostravy na předvolební mítink, na Prokešově náměstí volal: „Pane uhlobarone Bakalo, začněte plnit své sliby! Jinak vás k tomu ČSSD donutí!“
Je dobře, že se kauza přestěhuje, kam patří. Spor o výklad a dodržení či nedodržení smlouvy nemá co dělat s politikou. Ale jak já těm arbitrům jejich úkol nezávidím! Příliš mnoho lidí vložilo do sporu svou politickou tvář. Příliš mnoho lidí doufá, že konečný verdikt bude z kategorie těch, co vyhrávají nebo prohrávají volby. Krásný protimluv.