Veřejné stanovisko prezidenta republiky o velezradě většiny československých Němců, jež učinil před státní návštěvou Rakouska, vyvolalo očekávané reakce. Rakouský kancléř se s českým prezidentem nesetkal a u nás spustila bubnová palba morálně domněle zcela čistokrevné party, překládající myšlenkové výkony sudetoněmeckého landsmanšaftu z němčiny do češtiny. Prý je to jednoduché: Češi se po válce dopustili genocidy, tedy národního vyhlazování, jako Němci za války.
Přirozené právo (fysei dikaion, ius naturale) vytváří legitimitu, tedy ospravedlňuje existenci práva pozitivního, to znamená jednotlivých konkrétních zákonů. Je mravním odůvodněním a účelem práva pozitivního. Proto jsou přirozenoprávní části práva ústavního, tedy zejména textů ústav, jejich vlastním základem. Konkrétně jde o části označované jako preambule a listiny práv a svobod.
Státní vlajka je symbolem státu, a znamená stát svrchovaný. Je běžné a správné, že se vyvěšuje na státních budovách i místech samosprávy. Je-li občan na příslušnost ke státu hrdý, může si důstojným způsobem vyvěsit státní vlajku.. Ve svobodných státech je to běžné. U nás kvůli nacistickému a brzy následujícímu komunistickému období totalitní nesvobody ne. O svobodnou státnost jsme tehdy a i za rakouské nadvlády přišli. Formálně někdy ještě existující stát nebyl naším státem, ale územím nadvlády někoho jiného. Proto na státních budovách visely cizí prapory, aby každý viděl, kdo je tu pánem. Černožluté rakouské, záhy po svobodném dvacetiletí rudý německý s hákovým křížem, a od komunistického puče rudé prapory říše sovětské se srpem a kladivem, anebo vlajky komunisticko rudé, což bylo vlastně totéž.
Kdysi jí byla ODS. Snažila se propojit svobodu jednotlivce a státu s jejich tradicí a načas to nejen znělo přesvědčivě. Zejména dnešní vládní ODS se ale svými rozhodnutími skandálně odklonila od pravicového programu a své někdejší politiky. Navíc její propojení s polomafiánskými parazitními strukturami postupně bylo a je čím dál patrnější a převažující skutečností.Výsledkem je dnešní absurdní stav, kdy slušnější lidé v čele ODS ve skutečnosti nereprezentují realitu strany jako takovou. Levicová ČSSD je na tom v daném ohledu zhruba stejně s tím rozdílem, že levicová, pro společnost ověřitelně zničující rovnostářská demagogie v nynější situaci Evropskou unií způsobeného hospodářského poklesu stále ještě zabírá. Tak tomu zřejmě bude do té doby, než příští, pravděpodobně levicová vláda své zoufalé voliče citelně a snad již nezapomenutelně vyvede z omylu.