Kuchyň není pavlač aneb Malé zamyšlení před sjezdem Strany zelených
Ve Straně zelených se v předsjezdovém období rozmohl zvyk ventilovat „domácí“ spory na veřejnosti. Lze ale zaslechnout i názory, že je to důkazem naší vnitřní demokracie a otevřenosti vůči voličům - nestraníkům. To je ovšem - řečeno s klasikem - hluboké nedorozumění.
Zelení v celé Evropě si skutečně vždy zakládali na tom, že jsou nejotevřenějším politickým proudem s velice uvolněným a pozitivním vztahem k občanské společnosti, médiím a vůbec každému, kdo chce nahlédnout do stranické „kuchyně“. Nemusíte se nám upsat a stát se naším „abonentem“, a přesto můžete ovlivnit, jaké se u nás připravují politické „pokrmy“. A to nejen svým výběrem (jako je tomu v ostatních politických restauracích a vývařovnách), ale i aktivní spoluúčastí při přípravě jídel.
Někdo možná namítne, že v restauraci si chce každý zákazník jen vybrat a v klidu se najíst, ne radit kuchaři. Jistě, ve snobských podnicích pro horních deset tisíc by s vámi asi pěkně vyběhli. A v putyce čtvrté cenové skupiny člověka zase rychle přejde chuť do kuchyně byť jen nahlížet.
Jenže evropští zelení nikdy nebyli jen tak obyčejná restaurace. S trochou nadsázky se dá říci, že jsme se (my v České republice až v posledních letech) pokoušeli vytvořit pro své hosty určitou rodinnou atmosféru. Protože nejlépe uvaříte tomu, jehož apetit dobře znáte. A jen ten, komu bylo příjemné „pobejt“, se bude zase vracet. Otevřený výhled do kuchyně může přispět k tomu, že se nový zákazník cítí bezpečně a nebojí se, že se pod lákavým menu skrývá něco velmi nepěkného.
Kuchyň ale není pavlač. Je samozřejmé, že v každém pracovním kolektivu, byť by byl sebesehranější, občas vzniká napětí. Pokud se ale ventiluje před hosty, nepřispívá to k jejich spokojenosti. Oni totiž nepřišli na hádky a křik v přímém přenosu, ale na dobré jídlo. Svými spory je rušíme, nehledě na to, že napjatá atmosféra v kuchyni se časem nutně musí odrazit na kvalitě pokrmů. Těží z toho konkurence.
Podobně škodlivý je i fenomén pracovníka restaurace, který sice nikdy nepřispěl ani k přípravě jídel, ani k obsluze, ani k čemukoliv jinému, ale nesmírně rád se producíruje mezi hosty a snaží se budit zdání důležitosti. Něco jako doktor Cvach, ale to bych musel použít úplně jiné přirovnání než restauraci.
A víte, že by to taky šlo?
Zelení v celé Evropě si skutečně vždy zakládali na tom, že jsou nejotevřenějším politickým proudem s velice uvolněným a pozitivním vztahem k občanské společnosti, médiím a vůbec každému, kdo chce nahlédnout do stranické „kuchyně“. Nemusíte se nám upsat a stát se naším „abonentem“, a přesto můžete ovlivnit, jaké se u nás připravují politické „pokrmy“. A to nejen svým výběrem (jako je tomu v ostatních politických restauracích a vývařovnách), ale i aktivní spoluúčastí při přípravě jídel.
Někdo možná namítne, že v restauraci si chce každý zákazník jen vybrat a v klidu se najíst, ne radit kuchaři. Jistě, ve snobských podnicích pro horních deset tisíc by s vámi asi pěkně vyběhli. A v putyce čtvrté cenové skupiny člověka zase rychle přejde chuť do kuchyně byť jen nahlížet.
Jenže evropští zelení nikdy nebyli jen tak obyčejná restaurace. S trochou nadsázky se dá říci, že jsme se (my v České republice až v posledních letech) pokoušeli vytvořit pro své hosty určitou rodinnou atmosféru. Protože nejlépe uvaříte tomu, jehož apetit dobře znáte. A jen ten, komu bylo příjemné „pobejt“, se bude zase vracet. Otevřený výhled do kuchyně může přispět k tomu, že se nový zákazník cítí bezpečně a nebojí se, že se pod lákavým menu skrývá něco velmi nepěkného.
Kuchyň ale není pavlač. Je samozřejmé, že v každém pracovním kolektivu, byť by byl sebesehranější, občas vzniká napětí. Pokud se ale ventiluje před hosty, nepřispívá to k jejich spokojenosti. Oni totiž nepřišli na hádky a křik v přímém přenosu, ale na dobré jídlo. Svými spory je rušíme, nehledě na to, že napjatá atmosféra v kuchyni se časem nutně musí odrazit na kvalitě pokrmů. Těží z toho konkurence.
Podobně škodlivý je i fenomén pracovníka restaurace, který sice nikdy nepřispěl ani k přípravě jídel, ani k obsluze, ani k čemukoliv jinému, ale nesmírně rád se producíruje mezi hosty a snaží se budit zdání důležitosti. Něco jako doktor Cvach, ale to bych musel použít úplně jiné přirovnání než restauraci.
A víte, že by to taky šlo?