Vážený pane šefredaktore, vážená redakce, lhal bych, kdybych tvrdil, že ve mně nehrklo při pohledu na titulní stránku Reflexu ze 7. ledna 2010. Transplantace prasečího rypáku nepolichotí žádnému obličeji, ale budiž. Reflex měl vždy originální způsoby, jak čtenáře přilákat.

Tak jsem se tentokrát stal tím magnetem, který má zaujmout oko pátrající v regálech trafiky, já a má nepovedená plastika nosu. Trochu mě zarazil titulek o chrochtání. Na svém rétorickém projevu bych možná měl co zlepšovat, jsem si ale prakticky jist, že se v něm zvířecí zvuky, chrochtání obzvláště, neobjevují. Potud jsem byl - i když trošku trpce - zatím v podstatě pobaven.

Svíčková a špek

Pak jsem ale časopis otevřel a nalistoval reportáž o skandálních, odsouzeníhodných poměrech v hlavním městě a mém nemalém přínosu k tomu, aby z krásného, starobylého, magického města byl co nevidět hnijící kompost. Bylo by asi házením hrachu na zeď, kdybych postotisící prvé vyvracel nesmysly, místy i faktické chyby, kterými je článek prošpikován jak svíčková špekem. Jsem politik a musím mít snížený práh bolesti z obvinění, polopravd, spekulací, subjektivních podezření Když nebudete chtít naslouchat, prostě k protiargumentům ohluchnete. I když mne to nevýslovně popouzí, už jsem si na to více méně zvykl. Prostě to patří k mé funkci a povolání. Nicméně bych ještě jednou a zároveň naposledy zopakoval to, že Roman Janoušek nikdy nic ve spojitosti s pražským magistrátem neorganizoval, nikdy mi neradil a už vůbec nefinancoval volební kampaň pražské ODS.

Jsou to lži, pomluvy a pseudoaféry. V tomto případě neplatí ono rčení, že tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou. V tomto případě se nestane pravdou ani na chvíli.

Camorristické představy

Nic z těch camorristických představ o dokonalé sítí či systému se nezakládá na konkrétních důkazech, pouze na tvrzení jednoho jediného a zaručeně pravdivého zdroje, jenž do údajné sítě nikdy nepronikl, ale ví o ní úplně vše. Jsou to absurdní tvrzení a já je odmítám a zaráží mě, že časopis, který se tváří seriózně, je schopen naslouchat jednomu zdroji, jenž je určitě "čistý" jako padlý sníh, "neposkvrněný" a v zájmu cti a pravdy poskytuje podobné bludy. Přece pokud je schopen svá tvrzení vyřknout, musí je být schopen také doložit, a měl by se tedy obrátit na příslušné orgány. Pokud nic z toho není schopen dokázat a vše je založeno na domněnkách, měl by raději mlčet.

Má původní profese je ale psychiatrie. Stále mám své pacienty, stále učím na fakultě, stále se věnuji své specializaci a tou je léčba závislostí a protidrogová prevence. Dělám to dvacet let a dělám to rád. Při vší skromnosti se domnívám, že jsem řadě lidí pomohl zbavit se zla, jakým narkomanie či alkoholismus je. Málokdo si umí představit, čím procházejí ti, které závislost pohltila.

Konzumace drog?

Fotomontáž ve Vašem týdeníku je zesměšňující, proč konečně ne, nejsem přecitlivělý na to, aby si ze mě někdo dělal legraci. Jenže Vy jste zašli moc daleko. Naznačujete, že já sám jsem konzumentem drog. Už slyším Vaše argumenty: nikde není psáno, že jsou na obrázku drogy, nedej Bože, že je Pavel Bém skutečně konzumuje. Koneckonců nikde není psáno, že je to vůbec Pavel Bém.

Je to jen nevinná fotomontáž, legitimní obrazový doplněk textu. Tak to ale, pane šéfredaktore, není. Mnoho lidí si v časopisech jen prohlédne obrázky a ten, o němž mluvím, zanechá jen jeden, zcela jednoznačný dojem - Pavel Bém má něco s nosem a chystá se do něj nasát cosi bílého. Neříkám, že se to stalo nebo stane, ale podobné podezření by mohlo psychoterapeutovi velmi ublížit, nalomit důvěru, kterou v něj jeho pacienti mají.

Omluvy nechci

Takže, pane šéfredaktore, něco mi říká, že Vy sám také víte, jakou trýzeň mohou způsobit psychické problémy. Poškodíte-li mne jako lékaře, odnesou to moji klienti a to mi na rozdíl od jalových útoků na mé politické působení opravdu vadí. Nechci po Vás žádné omluvy, nechystám se Vás žalovat, jen Vás prosím, abyste v sobě našel svědomí a nadřadil ho snaze prodat co nejvíce výtisků.

Bylo publikováno 21, ledna v časopise Reflex