Přestože je v současné době končícího předsednictví ČR v EU a končícího kalendářního roku tématem (nejen) v zemědělství zejména bilance tohoto období, je z podnikatelského i z environmentálního pohledu spíše důležitější výhled na rok příští. V něm se bude tuzemské zemědělství poprvé řídit schváleným Strategickým plánem SZP (SP), který mění toky evropských i národních dotací, pravidla zemědělského hospodaření ve vztahu k přírodě i s tím související podmínky pro produkci potravin.

Ačkoli se diskuse o podobě SP většinou soustředila na dopady redistribuce (zvýšené platby na prvních 150 hektarů) v rámci plateb na plochu, ovlivní podmínky zemědělského hospodaření spíše upravené zásady „Dobrého zemědělského a environmentálního stavu“ (DZES), které u řady zemědělců vzbuzovaly nemalé obavy. Ty se však oproti původním představám v některých případech nemálo změnily, v jiných o rok odložily a v dalších se ještě s určitými úpravami počítá. To vše v praxi znamená, že výsledná podoba DZES by měla být pro většinu zemědělců přijatelná a splnitelná.

Asi největší změnou jsou pravidla týkající se původně plánovaného zákazu podzimní orby, což po ČR požadovala EU. To se ale v poslední a platné verzi SP zásadně změnilo, a v praxi tak platí, že regulace podzimní orby se vztahuje jen na období do 31.října kalendářního roku, přičemž od 1.11. je využití orby v zásadě neomezené. Přesto je třeba zdůraznit, že podzimní orba a orba jako taková přestane být zřejmě pro zemědělce environmentálně i ekonomicky výhodná, neboť celá řada polních pokusů prokázala, že prostřednictvím orby se v půdě snižuje množství ukládaného uhlíku. Stále častěji tak budou využívány bezorební technologie, pěstování meziplodin a snaha o celoroční vegetační pokryv pozemků, který mimo jiné snižuje riziko eroze, zvyšuje schopnost půd zadržovat vodu, a také zvyšuje schopnost půd absorbovat uhlík. Při polních pokusech v rámci takzvaného regenerativního zemědělství se zvýšil obsah uhlíku v půdě o 1,5 t/ha, potenciál jsou údajně až 3t/ha.

Další změnou jsou dvě zatím dočasné výjimky, které pro rok 2023 povolila Evropská Komise ve standardech DZES 7 a 8. To znamená, že se v roce 2023 nebude vyžadovat pěstování odlišné plodiny než v předchozím roce na stejných pozemcích, a kromě toho bude možné využít takzvané úhory, vyčleněné jako neprodukční plochy, k pěstování hospodářských plodin, kromě kukuřice, sóji nebo rychlerostoucích dřevin k energetickým účelům. Zemědělci nicméně nebudou smět pěstovat jednu plodinu na ploše větší než 10 hektarů na erozí nejvíce ohrožených pozemcích, od roku 2024 se ale plocha takových pozemků rozšíří více než čtyřnásobně, zhruba na 17 procent zemědělské půdy. To může v některých oblastech zásadně omezit rostlinnou produkci, a proto – a to je další ze změn, která se aktuálně připravuje, vytváří Ministerstvo zemědělství v systému elektronické evidence půdy (LPIS) novou mezivrstvu erozí ohrožených pozemků, kde bude možné pěstovat některé plodiny (například brambory) tam, kde to současná podoba LPIS neumožňuje.

K omezení zemědělské produkce ale dojde v ochranných pásech kolem vodních toků, které mají být minimálně 6 metrů široké, což je ale žádoucí, kvůli snížení rizika chemické kontaminace zdrojů vody. Původně se přitom diskutovalo o ještě větší ploše takových ochranných pásem, nakonec ale půjde o dobrovolné rozšíření na 12 a více metrů, a tato újma bude zemědělcům kompenzována vyšší sazbou dotace. Zemědělci, kteří budou hospodařit k přírodě nadstandardně bližším způsobem, budou moci čerpat podpory prostřednictvím takzvané ekoplatby, a ti, kteří budou hospodařit ve znevýhodněných podmínkách, což jsou zejména horské a podhorské oblasti, získají za toto znevýhodnění finanční kompenzace.

Z uvedeného, zdaleka ne úplného výčtu příkladů vyplývá, že aktuální podoba SP představuje vyšší než dosavadní ochranu krajiny a biodiverzity, ale zároveň umožňuje zemědělcům konkurenceschopně a bez nadměrných regulací hospodařit. Také nastavení finančních toků se zdá být vyvážené, neboť menší a střední zemědělci získají prostřednictvím redistribuce více peněz, větší průmyslové podniky ale budou mít k dispozici více peněz vzhledem k tomu, že se míra spolufinancování peněz z EU zvýší v takzvaném Pilíři II (investice, rozvoj venkova, ekologie) na 65 procent, oproti dosavadním 35 procentům. K žádoucímu zvýšení podílu vlastnického hospodaření pak přispěje (staro)nový dotační program, který má počátkem roku 2023 spustit Podpůrný a garanční rolnický a lesnický (PRGLF), jehož cílem je podpora nákupu zemědělské půdy s tím, že Fond by měl mít na tyto účely k dispozici 2 miliardy korun.

I když samotná praxe pravděpodobně odhalí, že SP bude nutné v některých detailech modifikovat (a to je možné podle EU učinit již po roce), lze v obecné rovině konstatovat, že jde o dokument mnohem povedenější, než by se mohlo z množství kritických připomínek k němu vznášených zdát.

Petr Havel