„Nejsem si jist, zda je vůbec legitimní říct, že bude bojovat s médii“, soudí o inauguračním projevu prezidenta politolog T. Lebeda v sobotních LN („Chci bojovat s mafiemi, neonacisty. A s médii“ LN, 9. 3. 2013).

Já si však zase vůbec nejsem jist, zda slova, kterými prezident označil za „ostrov negativní deviace“ tu část médií, „… která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáže a na manipulaci veřejným míněním“, je možné označit za záměr „bojovat s médií“. Sotva. Části médií se tato charakteristika snad netýká? Nebo ano?
Většina lidí nemá žádné osobní zkušenosti s tvorbou politiky. Nejsou členy politických stran, neúčastní se vůbec nebo jen ve zcela nepatrném počtu veřejných schůzí nebo setkání s politiky a kandidáty. Jediným zdrojem informací pro ně jsou pak média. Samozřejmě média nemohou za to, že lidé citují titulky z novin a jsou přesvědčeni, že přednášejí své vlastní názory. Ale bezpochyby nesou část odpovědnosti za to, jak lidé na základě „informací z médií“ reálnou situaci u nás, a především politiku, vnímají. Pro příklad jsme nemuseli chodit daleko.
V již zmíněních sobotních LN byly na privilegovaném místě druhé strany vydání uveřejněna jednak modlitba, kterou M. Zeman zakončil svůj projev, a hned pod ní pak toto sdělení: “Hanba, zaznělo do ticha, když nový prezident pokládal květiny k soše TGM na Hradčanském náměstí.“ Tuto významnou „událost“ pak ještě autoři článku rozvíjejí v textu o tom, jak onen „osamělý rebel“ vypadal, jak s ním „okolostojící“ a „jeden z důchodců“ polemizovali. Nakonec pak onen, tentokráte již „Schwarzenbergův volič,“ všechny usadil sdělením, že „mají špatně uvázanou kravatu“. Byl jsem v době kladení věnce přímo u pomníku přítomen a nic z toho, co je popisováno, jsem neslyšel ani neviděl. Ale i kdyby: je to stěžejní událost pátečního dopoledne, jak to při čtení sobotních LN vypadá?
To však není vše. Důchodcům, okřikujícího rebela, se však, podle LN, nedostalo zadostiučinění. Autoři opět na privilegovaném místě stránky píší: „Ostatním příznivcům Miloše Zemana to však už bylo jedno. Někteří z nich hlasitě slavili u stánku s občerstvením a naříkali, že slivovice došla tak brzo“. A to, že „slivovice brzy došla“, se dostalo jako hlavní událost i do titulku celé druhé strany LN nad reportáží o volbě prezidenta! Nevím jak politolog T. Lebeda, ale jistě by se našlo pár lidí, kteří by takovéto psaní o této události právem označili za vymývání mozků a manipulaci s veřejným míněním. Byl opravdu ten potlesk při „nelegitimních“ slovech prezidenta tak zcela mimo rozumnou realitu?
Nejde však zcela jistě jen o jednu aktuální událost. Není snad nutné v těchto souvislostech znovu připomínat účast médií na destrukci druhé části prezidentské volební kampaně, která měla - jak se snad již dnes obecně uznává - zcela jiný výsledek, než který byl zamýšlen: uškodila tomu, komu měla prospět a zvýšila citlivost lidí na mediální kampaně ve smyslu obecného poznatku, že čeho je moc, toho je příliš.
Ale jinak: lze dnes ve veřejném prostoru vůbec zcela věcně diskutovat např. o amnestii bývalého prezidenta? Nebo již bylo vše řečeno a o téměř zločinnosti tohoto počinu není žádných pochyb? Lze se ještě vůbec ptát, proč v té jednotné novinářsko - senátorské vřavě silněji nezazněl dotaz, zda ona amnestie, ať si o ní myslíme cokoliv, neukázala na daleko hlubší problém, totiž zjevnou neschopnost státu zajistit průchod spravedlnosti v reálném čase? Stačilo by zeptat se třeba soudce K. Kydalky, zda namísto připojení se k senátorské žalobě na prezidenta, náhodou nezmeškal příležitost mlčet, když on sám v trestní věci F. Chvalovského jako soudce celkem třikrát (!) vrátil žalobu státnímu zástupci a policii zpět k došetření, teprve napotřetí vynesl rozsudek, který ovšem vrchní soud musel zrušit pro vážná pochybení a sám tak bezpečně dokázal, že tu vážný problém státu s nalézáním práva existuje. Pak by z mediální masáže nikdo nikoho nemohl podezřívat…

(Psáno pro Lidové noviny 13. 3. 2013)