Velký příběh matek a dětí dostal několik zákeřných ran
Případ z Širokého Dolu se hluboce dotýká každé milující matky.
Kanárek v dole
Když před 62 lety vystoupil v Paříži francouzský ministr zahraničí Robert Schuman s deklarací v níž vyzval Francii, Německo a další země, aby vytvořily první konkrétní základ evropské federace, byl to pět let po skončení druhé světové války velmi odvážný krok. Dnes vidíme, že se Schumanovu ideu ale podařilo v mnoha směrech naplnit v podobě současné Evropské unie.
Mimóza a jeho blahorodí blahovičník
Pamatuji si, že v lepších květinářstvích v předválečné republice byly vždy těsně před vánocemi k dostání ratolesti exotické žlutě kvetoucí mimózy. Dívali jsme se na ně do výkladů, tušili jsme jejich cizokrajnost a dálky. V květinářství přecházely krásné slečny, které jemnými dotyky upravovaly noblesní kytice a balily je do nafialovělých hedvábných archů. Když jsem se v dětství na tyto větvičky dívával přes sklo výkladů, ani mne nenapadlo, že strom, který je nese, se jmenuje akácie, česky kapinice. Jsou to tropické suchomilné stromy nebo keře, je jich přes tisíc pět set druhů a polovina z nich je domovem v Austrálii, kde kvete vegetace po celý rok, každý rod a druh jindy.
K čemu jsou dějiny
Už ve škole obvykle děti slýchají od učitelů dějepisu okřídlené Ciceronovo rčení Historia magistra vitae. Je to skutečně tak, jenže ve skutečnosti málokdo tuší, co si pod touhle formulí představit. Vždycky jsem měl rád dějepis, ale připadal jsem si tak trochu méněcenný, jelikož pro matematiku a fyziku bylo zapotřebí logické myšlení a pro jazyky nadání, kdežto dějepis většina vnímala jako souhrn nějakých dat, které je třeba se holt nabiflovat. A to dokáže s trochou snahy každý. Až později jsem si uvědomil, že pochopit dějiny je něco mnohem složitějšího a že existuje řada technicky nadaných lidí, kteří jsou však v jistém smyslu omezení. A taky jsem pochopil, co že vlastně znamená onen výrok o tom, že historie je učitelkou života.
Jak se pan Bendl dobývá do otevřených dveří
Dne 27. dubna jsem se na internetovém portálu Aktuálně.cz dočetla o kampani Státního zemědělského a intervenčního fondu, spadající pod ministerstvo zemědělství, vedené Petrem Bendlem. Nestačila jsem valit oči. Kampaň má za cíl přesvědčit Čechy, aby kupovali české potraviny. Nic proti tomu, ale nemohu se zbavit dojmu, že budou přesvědčovat přesvědčené. V době, kdy se každou chvíli dozvídáme o nekvalitních potravinách dovážených ze zahraničí by každý velmi rád dal přednost potravinám domácím. Svědčí o tom například i stoupající oblíbenost farmářských trhů.
Tlustokožci na pokračování
V blogu dne 16.04.12 jsem psal o asijských slonech. Na článek reagoval/a MA-FA nespokojeností o španělském králi, že se zranil v Botswaně při lovu afrických slonů. Juan Carlos se stal terčem dalších nespokojenců, že jeho výlet na slony stál španělské poplatníky 20 tisíc euro a navíc že král je honorárním prezidentem World Wildlife Fund Espana, organizace, která zhání peníze pro ochranu divoce žijících zvířat.. A Španělsko se topí ve finančních problémech. Tím se ale nebudu zabývat. Ve veterinární službě Botswany jsem působil dva roky, vyslal mne tam australský úřad pro podporu rozvojových zemí. Moje tamnější pracoviště bylo vzdáleno od hlavního města Gabarone celodenní jízdou teréním autem ve výmolech hlubokého písku, se silnicí to mělo málo společného. Veřejná doprava tam neexistovala.
Sloní dilema
Praze vydávaného časopisu o národním parku v Thájsku a zmínce o slonech, jsem si vzpoměl na mého prvního sloního pacienta. Před mým odchodem z republiky jsem působil na veterinárním středisku jednoho severočeského okresu, hostující cirkus požádal o intervenci k nemocnému slonu. Šlo o zánět na šlapadle, dopadlo to dobře pro slona i pro mne a principál mně dal volňáska na gala představení pro celou rodinu. Slon mne tam při defilé poznal, zastavil , obrátil se ke mne, zvedl chobot a zatroubil. Co si může zvěrolékař více přát? Moje snaha pracovat v české zoologické zahradě byla marná, stranickým hroznýšům a hyenám jsem nevyhovoval.
Solární revoluce? Proč ne, ale…
Dne 11.4.2012 vyšel článek pana exministra Ondřeje Lišky s názvem Německá solární revoluce. Kdy u nás? V článku pan exministr obhajuje OZE(obnovitelné zdroje energie), ale přitom zapomíná zmínit některá důležitá fakta, bez nichž může neinformovaný člověk dojít k závěru, že OZE jsou skvělým a bezchybným řešením budoucnosti.
Čeština na scestí
Karel Čapek ve své Chvále české řeči říká, že český jazyk je „z nejtěžších mezi všemi“, ale i „z nejbohatších všemi významy a odstíny“. V povídce Případ s dítětěm se představuje jako duchaplný znalec mateřštiny. Paní Landová hledá za přispění drsných policistů svoje ztracené robátko. „Na jaké jméno slyší vaše dítě“ ptá se komisař.“My jí říkáme Růženka“ vzlyká maminka. „Dudenka, Dydydy, bobeček, cácorka, košiláček, andílek, pusinka, lulánek, brouček, bábina, ptáček, zlato ---“ a na to všechno slyší, ptá se udivený policista? Ona všemu rozumí, ujišťovala maminka v pláči a směje se, když jí říkáme hafkaf, bububu, tydlimydli, tititi. To Čapek psal, když dámy nosily klobouky se závojíčky a pánové psí dečky. A nyní dochází k odklonu nejen od této módy, ale i od naší jazykové kultury.
Omne vivum ex ovo
Každý snad zná tu prastarou hádanku, spíše hlavolam: co bylo dříve, slepice nebo vejce? Jakýsi vtipálek prohlásil „ jistě slepice, pánbůh by nevypadal dobře, kdyby seděl na vejcích“ i když uvedené latinské diktum tvrdí správně, jestliže má na mysli celou živočišnou říši, že vše živé pochází z vajíčka, pokud je oplozené. Soudobá paleontologie ale tuto záhadu vyřešila, nemusíme si již lámat hlavu. První nebyla ani slepice ani vejce, ale pravěký ještěr, dinosaurus, z kterého se všichni ptáci včetně kura domácího, tedy slepice a kohou-ti, vyvinuli. Až budete mít pečené či smažené kuře nebo paprikáš na talíři, nezapomeňte si uvědomit, že stvoření uspokojující váš hlad i chuťové buňky je vzdálený příbuzný obludy zvané Tyranosaurus rex.
