Proč by sportovci na olympiádě nemohli demonstrovat?
Zkusil jsem si tu situaci představit:
Na Náměstí nebeského klidu se početná delegace sportovců z České republiky na několik minut mlčky zastaví a pak položí květiny na dlažbu ve vzpomínce na oběti tamního masakru.
Případný olympijský vítěz nebo medailista z České republiky se druhý den po svém úspěchu v doprovodu zástupců médií projde po Pekingu s obrázkem tibetského dalajlámy v ruce.
Naši medailisté v kolektivních sportech (budou-li nějací) na cestě do olympijské vesnice z autobusu vyvěsí tibetskou vlajku. A dalo by se pokračovat …
Tohle všechno samozřejmě mohou udělat i všichni ostatní zúčastnění sportovci, kteří na medaile nedosáhnou. A já, prostý občan České republiky, budu mít důvod k hrdosti.
Nevím sice, co vedlo Mezinárodní olympijský výbor k závěrům, podle kterých nelze na sportovištích projevovat politické názory, já sám takový příkaz hodnotím jako zákaz svobody projevu, ale budiž. Pro mne by ovšem projev podpory dodržování lidských práv v Tibetu ze strany našich sportovců byl podobným zdrojem radosti, jako zisk medaile.
Ladislav Vrchovský,
předseda Společnosti pro kulturu a umění v Ostravě