Zakusil to každý, kdo o něčem, co zažil, posléze četl v novinách: pocit, že novinář byl asi někde jinde, nedával pozor, nebo z nějakého záhadného důvodu popsal cosi nezávislého na mém prožitku. Média jsou tak samozřejmě součástí našeho života, že je vnímáme jako bezproblémový obraz reality.
Je to pochopitelně klam. Reportérova a editorova práce vyžaduje několik zásadních voleb, a ty se pak promítají do výsledné podoby článku.
Jaký tón volit?
Co zdůraznit a potlačit?
Komu dát slovo?
Jaké fotky vybrat?
Čím začít a skončit?
A hlavně, jak se vyjádřit poutavě, neobvykle, tak, aby čtenář vůbec začal číst a neusnul?
Byli jsme první postmoderní generací
Rozhovor pro Novinky.cz, 16. 11. 2009
Tento rozhovor vznikl před několika týdny. Redaktorka Práva mě oslovila jako jednoho z účastníků studentských aktivit v roce 1989.
Sametová revoluce očima Tomáše Klvani
Pět poznámek o docela obyčejných narozeninách
1.
Většinu devadesátých letech jsem strávil za hranicemi a mým jediným kontaktem s domovem byly občasné návštěvy v čase, kdy se v dobrém i zlém formovala dnešní podoba České republiky. Během každé tehdejší návštěvy mě nadchly viditelné změny. Čistší, barevnější ulice, zlepšující se kvalita života i životního prostředí, dokonce se mi zdálo, že se k sobě lidi chovají lépe – viděno v ostrých střizích filmu přerušovaného mnohaměsíčním odloučením. Skepsi přátel, kteří v Česku žili, jsem odečetl jako automatický národní pesimismus. Američan vidí poloplnou sklenici, a tu samou považuje Němec za poloprázdnou, zatímco Čech dumá, jestli mu ji soused neotrávil.
Kapitalismus, rok poté
V nedělním magazínu The Sunday Times odpovídá Lloyd Blankfein na otázku, jestli je možné vydělávat příliš mnoho. Blankfein, šéf investičního domu Goldman Sachs, čelí kritice kvůli miliardovým odměnám, jež si mezi sebou zaměstnanci na konci rušného a pro GS úspěšného roku rozdělí.
Baracku, na čí straně vlastně stojíte?
Obamaland neexistuje, Obamova bublina změnila skupenství. Uplynulých pár týdnů přineslo mnohým překvapivou zprávu: Barack Obama, jehož zvolení sledoval před rokem celý svět (i autor tohoto povídání si ve Phoenixu pobrečel dojetím) není Gándhí, Nelson Mandela ani Václav Havel. Jinak řečeno, není kouzelník-filozofů král, který pohledem rozdělí oceán, mrknutím zboří Zeď a uvede na scénu Éru ér. Občas sice vytáhne z klobouku tu zajíce, tam Nobelovku za (ještě pořád) Nic, ale úterní, především guvernérské volby ve Virgínii a New Jersey ukončily mýtus o jeho zázračnosti.