Většina zákonů v Česku vzniká poměrně primitivním způsobem. Po právní stránce to snad ještě ujde, ale po stránce smysluplnosti a funkčnosti je to často bída s nouzí. A nejde jen o staré známé poslanecké kutilství. O podrobnostech z praxe přípravy zákonů ale napíši někdy jindy. Dnes se nemohu nevyjádřit k novému nadělení, které přinesl zákon o přímé volbě prezidenta.

Koutkem oka sleduji co se děje kolem volby prezidenta. Aniž bych znal detaily, stačilo mi přečíst si pravidla (viz. dole) pro namátkové kontroly petičních podpisů, abych seznal, že i tento zákon byl spíchnutý horkou jehlou. Ostatně jako řada dalších. Statistik a matematik nad takto sepsanými pravidly musí zaplakat. Pravidla kontrol šlo napsat s polovičním počtem slov a přitom jednoznačným způsobem, který nenabízí různé interpretace. Že mezi možnými interpretacemi úředníci Ministerstva vnitra zvolili tu statisticky nesmyslnou, je už jen příznakem obecného stavu státní správy.

Přiznávám otevřeně, že o záležitosti mnoho dalšího nevím. Možná mi něco důležitého uniká, ale mám pocit, že existovala řada jiných, mnohem méně problematických způsobů, jak registrovat petiční hlasy občanů. V ČR se člověk stále musí musí legitimovat všude možně. Proč by se petiční hlasy nemohly registrovat stejně tak. Zde je pár nápadů:

* Stát provozuje systém Czech-Pointů. Nemohli by tam petičníci stvrzovat po perlustraci svou podporu kandidátovi?

* Na každé poště lze na občanku osobně vyzvednout zásilku do vlastních rukou. Proč by to nešlo dělat obráceně a na poště po lustraci poslat petiční hlas dopisem poštou?

* Proč by nemohly petiční podpisy sbírat obecní úřady, kam mají lidé blízko?

* Banka člověka při výběru peněz z účtu nebo při zasílání větší částky perlustruje. Nešlo by petičně hlasovat pro prezidentského kandidáta perlustrovaným zasláním symbolické koruny z některé velké banky na určený účet?

* Nešlo by petiční podpis ověřit u notářů?

Je pravda, že nahnat lidi na nějakou přepážku by bylo o něco těžší než z nich vymámit podpis na ulici. Ale o to průkaznějším dokladem zájmu by podpisy petičníků byly. Možná by potom těch podpisů nemuselo být 50 tisíc, ale stačila by jich polovina nebo dokonce méně. A pokud by se někdo bál, že lidi odradí poštovní/check-point/bankovní poplatek, mohl by poplatky stát hradit poště sám (tedy sám sobě, protože pošta je stále ještě státní podnik).

PRAVIDLA, PODLE KTERÝCH SE PODPISY MĚLY OVĚŘOVAT
* U každého z kandidátů, kteří mají ze zákona povinnost předložit petici podepsanou nejméně 50 000 občany, se prověřuje správnost údajů uvedených u jednotlivých archů. Kontrola probíhá namátkově na náhodně vybraném vzorku 8,5 tisíce občanů podepsaných na každé petici.
*V případě, že budou nalezena méně než 3 % nesprávných údajů u podepsaných osob, nezapočítá je do celkového počtu občanů podepsaných na petici.
*Když bude chybovost 3 % nebo více než 3 %, provede kontrolu u dalších 8,5 tisíce podpisů.
*Pokud bude zjištěno, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u méně než 3 % občanů podepsaných na petici, nezapočítá ministerstvo podpisy z obou kontrolních vzorků do celkového počtu občanů podepsaných na petici.
*Bude-li druhý kontrolní vzorek vykazovat chybovost u 3 % nebo více než 3 % občanů podepsaných na petici, odečte ministerstvo počet podpisů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích.