Trh s ekonomy jak ho neznáme

17. 01. 2009 | 23:49
Přečteno 9757 krát
První lednový týden proběhla v americkém San Francisku každoroční konference Americké ekonomické asociace. Každoročně jde o obrovskou akci s mnoha tisíci účastníky, takže se v USA najde jen několik velkých měst, která disponují dostatečnou kapacitu hotelů soustředěnou na jednom místě. Není asi náhodou, že se akce koná hned první, turisticky jalové dny po novém roce. Během konferenčních přednášek a řady doprovodných akcí probíhá pro evropského pozorovatele druhá fáze unikátního trh práce s novými absolventy ekonomie s titulem Ph.D.. Jde o obrovský, na jedno místě koncentrovaný a na vlastní oči viditelný akademický trh práce. Před několika lety jsem na těchto trzích v New Yorku, Chicagu, San Diegu a Washingtonu DC pomáhal vybírat mladé a nadějné akademické ekonomy pro CERGE-EI v Praze. Můj současný kolega Libor Dušek z CERGE-EI před léty takovým trhem jako absolvent University of Chicago na vlastní kůži prošel. Českým čtenářům teď vše od A do Z můžeme přiblížit.


Začíná to v listopadu
Konec listopadu je každým rokem velmi nervózním obdobím pro končící doktorandy, kteří by rádi získali dobrou práci v USA, ale někteří i v západní Evropě. Pročítají inzeráty, pilují disertaci, rozesílají desítky obálek s přihláškami o pracovní místa na školách. Začíná akademický trh práce tzv. job market. Jde o velmi pozoruhodný trh s dost netradiční „komoditou" - čerstvými absolventy Ph.D. programů. Poptávajícími jsou zejména univerzity, a dále soukromé či nadnárodní firmy, které do svých pozic vysloveně vyžadují znalosti na úrovni „amerického" titulu Ph.D.1) To, co zde popisujeme, se týká ekonomické profese. Právníci, historici či genetici mají svůj vlastní trh se svými specifiky, nicméně fungují na stejném principu.

Inzeráty JOE
Během podzimu zaměstnavatelé dají inzeráty na webovou stránku zvanou JOE - Job Openings for Economists. Doktorand na vybraná místa zašle svůj balíček-přihlášku, která kromě obligátního životopisu (CV) obsahuje zejména disertaci či jiný článek, se kterým jde doslova s kůží na trh. V zalepených obálkách jdou dále doporučující dopisy od jeho školitelů. Inzerátů je samozřejmě spousta a nelze obeslat všechny. Výběr doktoranda formují do jisté míry jeho preference (například místo profesora na univerzitě v Bahrainu běžného středoevropana nezaujme), částečně realistická očekávání, na jak dobré místo má reálnou šanci se dostat. Školitelé jsou v tomto většinou upřímní a na rovinu člověku řeknou „…při troše štěstí se můžete dostat na univerzitu v top 30, ale spíš to vidím na 40-70…" a to samé studentovi nemilosrdně napíšou do doporučujícího dopisu. Takto ocejchovaný doktorand potom samozřejmě přihláškou neobtěžuje špičkové školy typu MIT, ani skoro neznámé školy lokální.

Tváří v tvář
Univerzity si došlé přihlášky pečlivě pročtou a sestaví seznam uchazečů, se kterými chtějí udělat interview. V té chvíli trh vstupuje do hektické fáze interview tváří v tvář během výroční konference, jak již bylo uvedeno v úvodu. Interview probíhá tak, že dva až tři profesoři z univerzity sedí buď ve svém hotelovém pokoji nebo v obrovském sále u jednoho ze stovky kulatých stolů a přichází jeden uchazeč o práci za druhým. Interview jedou podle šablony: řekněte nám nejprve něco o vaší disertaci a uchazeč se rozpovídá, načež vždy následují otázky a připomínky; jaký výzkum hodláte dělat v budoucnu, jaké kursy můžete učit, a máte již vůbec nějakou zkušenost s učením, a uchazeč se opět rozpovídá a potí se; a teď vám řekneme něco my o naší univerzitě a katedře; následují poslední dotazy na cokoli z jedné či z druhé strany a za půl hodiny je hotovo, těšilo nás, možná od nás ještě uslyšíte, na shledanou, další prosím. Uchazeči se střídají jako apoštolové na orloji. Ke konci konference už jsou viditelně unavení z pobíhání mezi interview.

Po interview zůstávají ve hře pouze finalisté, které univerzita pozve na návštěvu, v naší hantýrce tzv. fly-out. Uchazeč finalista prostě přiletí na univerzitu, během dne absolvuje neformální schůzky s potenciálními kolegy, prezentuje svůj výzkum na semináři a je pozván na dobrou večeři, kde se dále intenzivně neformálně diskutuje. Druhý den letí domů. Vše proběhne na náklady zvoucí univerzity. Při semináři již jde o všechno. Výkon na semináři je zkrátka rozhodující. Když se seminář nepovede je konec a na vysněné místo na univerzitě může uchazeč zapomenout. Stačí, když publikum zahrne uchazeče natolik kritickými komentáři, že nad průběhem semináře ztratí kontrolu.

Jak je těžké dát ruku do rukávu
Když se univerzita rozhodne někoho z finalistou přijmout, dá mu závaznou nabídku zaměstnání, tzv. offer. Když ten do určité lhůty kývne, je ruka v rukávě. Dát nabídku a kývnout na ni ale není vůbec snadné. Uchazeč má totiž většinou nabídek více. Musí si tedy vybrat. Může konkurenční nabídku využít jako tlak na vyšší plat či výhodnější pracovní podmínky. Někdy se však musí rozhodnout dříve, než bude vědět o nabídce jiné školy, kde by pracoval raději.

Univerzita to také nemá snadné. Může dávat finalistům nabídky jednu po druhé. Tím ale riskuje, že někteří z uchazečů kývnou jiné škole než na ně přijde řada. Rozdat víc nabídek najednou je ale pro univerzitu také riskantní – kdyby kývli všichni uchazeči, neměla by na ně škola peníze a pro ně práci. Ve finále je prostě hodně strategie a žonglování.

Ilustrativní je oblíbená historka Jana Švejnara o tom, jak mu kdysi Cornell University nabídla nižší plat než konkurence, protože lidé na Cornellu správně odhadli, že Švejnar přijme i horší nabídku, protože na Cornellu již působí jeho (tehdy ještě budoucí) žena.

Výsledek stojí za to
Nakonec skoro každá univerzita i uchazeč najdou druhu stranu. Cesta k tomu má svou neúprosnou ekonomickou logiku: každý uchazeč by chtěl pracovat na Harvardu a každá univerzita by ráda ulovila budoucího nositele Nobelovy ceny.

Top-10 univerzity mají výhodu prvního tahu. Na tzv. fly-outy zvou okamžitě po interview a nabídky rozdávají taktéž velmi rychle. Ostatní školy vyčkávají, až se trh „tam nahoře" vyčistí, a pak si začnou rozebírat uchazeče, kteří na špičkových školách neuspěli. Opačně by to nefungovalo - univerzity z druhé ligy by totiž nebyly s to získat souhlas od uchazečů, kteří mají šance otevřené jak v první, tak ve druhé lize. Takto trh postupuje směrem dolů k méně atraktivním zaměstnáním (a k méně atraktivním uchazečům), až koncem března je v podstatě hotovo.

V každé fázi projde sítem trhu zhruba jedna třetina: typický uchazeč rozešle 60-90 žádostí-přihlášek, absolvuje 20-30 interview, dostane pozvání na 7-10 fly-outů, nakonec dostane nabídky od 2-3 škol. A platí jedna důležitá věc: nepěstuje se „inbreeding". Žádná univerzita z principu nenajímá vlastní absolventy. A pokud se to stane, tak velice výjimečně. Brání to protekcím a především nová krev odjinud školy navzájem intelektuálně obohacuje a žene kupředu. Naopak v Česku je najímání vlastních absolventů univerzitami poměrně běžný úkaz.

Americký trh s čerstvými doktory ekonomie je úžasnou ukázkou toho, jak dobře trhy fungují. Obchodují se velmi nestandardizované „komodity“ – absolventi a pracovní pozice na školách. Obchoduje se na centralizovaném, strukturovaném trhu s jasnými pravidly. Trh funguje efektivně - ti nejlepší absolventi z nejlepších univerzit končí zase na nejlepších univerzitách. Ti, kterým jde víc o peníze, končí v pozicích, kde se více platí. Kdo chce z osobních důvodů pracovat v Itálii, skončí v Itálii, přestože všichni rozesílali žádosti-přihlášky po celém světě.

Střední a východní Evropa není Amerika
V postkomunistických zemích je jen velmi málo institucí, které zaměstnávají absolventy Ph.D. najímané na popsaném mezinárodním trhu. Dokonce i pobočky nadnárodních konzultačních firem najímají ve střední Evropě lokálními kanálky, zatímco jejich sesterské pobočky v USA či Anglii jdou přes tento mezinárodní trh. Na mezinárodním akademickém trhu v USA hledá akademické ekonomy jen několik málo škol založených po roce 1989 podle „západního" vzoru. Jde o CERGE-EI v Praze, Sorosovu Central European University (CEU) v Budapešti, New Economic School v Moskvě, Kiev School of Economics (KSE) a International School of Economics (ISET) v Tbilisi. Mezi právnickými fakultami takto v našem regionu funguje asi jen CEU. Rádi se od čtenářů Aktuálně.cz dozvíme, jak to chodí a vypadá v dalších oborech společenských věd.

Libor Dušek a Daniel Münich, CERGE-EI

Poznámky
1] jsou to např. Světová banka či právnické firmy, které poskytují tzv. litigation consulting)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy