Co nám chtěl Václav Havel vlastně říci?
Stane-li se člověk slavným, nevíte, koho máte před sebou. To řekl kdysi klasik a jeho výrok se stal nadčasovým. Po Havlově smrti jsme zavaleni takovou lavinou informací o něm a jeho životě – a to dokonce ve všech světových masmédiích, že ztrácíme přehled. Člověk se prostě přestává orientovat, co je historickou pravdou, co legendou a co dokonce líbivou mystifikací. Začíná éra, kdy nebožtíka mnozí politikové na celé zeměkouli budou sice citovat, ale rozhodně se podle něho nebudou řídit. Nenáviděl totiž intriky a korupci. Tedy dva základní a neodmyslitelné nosné sloupy současné vládní a světové politiky…
Postrádám počmárané veřejné záchodky…
Někdy upadám do nostalgických nálad. Naše starší generace ještě pamatuje plně počmárané veřejné záchodky všemi možnými vzkazy, upozorněními, básničkami, výzvami a umělecky ztvárněnými kundičkami, připomínající dámské přirození v karikatuře… Nic takového již neexistuje.
Už jste někdy slyšeli: „jdi do hajzlu, ty grázle jeden!“ ?
Kolikrát registrujeme vulgární nadávky, aniž bychom si uvědomovali jejich historické pozadí. Jaký význam měli ve skutečnosti slova „hajzl“ a „grázl“ a na co, resp. na koho se vztahovaly? Důkladná expedice do minulosti nám dá přesné vysvětlení.
Proti Argentině jsem “válčil“ pouze jeden den - coby „Švejk“!
Mnoho čtenářů - a to nejen na Aktuálně.cz - se mě všemi možnými způsoby dnešní techniky vyptávají na mojí službu v britské armádě v době studené války 1981 - 1989 na území Západního Berlína, včetně mé bojové účasti ve válce proti Argentině. Obdržel jsem e-mailem dokonce i tento pozoruhodný dotaz: “To jste si při vašem vzdělání nemohl najít nějakou slušnější práci, než se nechat v kasárnách od Angličanů kopat do prdele? Někde jsem četl, že vás dokonce 1982 poslali do války proti Argentině na Falklandské ostrovy. Že jste se jim na tu vojenskou magořinu Bukvaji nevysral.“
Onan - falešný patron honimírů
Ještě před několika stoletími platila onanie za smrtelný hřích. Alespoň tak to interpretovala křesťanská církev. Ovšem neprávem. Ježíš Kristus se o dané problematice v Bibli (Nový zákon) nezmiňuje ani slovem. Ve Starém zákoně najdete pouze pasáž o Onanovi (Genesis, kap. 38, 8-10), ten však nikdy neonanoval – alespoň bible o tom nic neříká.
Není cikán, jako cikán…
Kdysi podobnou parafrázi použil Klement Gottwald výrokem: „Není Němec, jako Němec!“, a tím se chtěl patrně distancovat od Benešovy „teorie kolektivní viny“ vůči sudetským Němcům. Já se nehodlám výrokem „Není Cikán, jako Cikán!“ od ničeho distancovat, nýbrž mám v úmyslu srovnávat.
Odvaha bratří Mašínů: teror, nebo hrdinství?
Ježíš Kristus nás nabádá: Milujte své nepřátele (Matouš, 5.43 – 48). Naproti tomu sv. Tomáš Akvinský praví: „Zabít tyrana, není hříchem.“ Jde o zdánlivý protiklad. Tyran totiž nemusí být vždy nepřítelem. Celá řada tyranů byla přesto likvidována svými přáteli, a nebo se o to alespoň pokusili. Jejich oběti, např. Caesar, Hitler, Trocký, Slánský…
Za devastaci Barrandovských teras nejsou zodpovědní komunisté, nýbrž bratři Havlové
Většina rakouských finančních prostředků ze zahraničí pochází z turistického ruchu. Rakušané vybudovali z návštěvnosti své země doslova turistický průmysl – a nežijí z toho špatně. Je dokonce řeč o tzv. „rakouském hospodářském zázraku“. Kdyby se chovali ke svým památkám tak, jako to děláme mi v Česku, už dávno by patrně umřeli hlady…
Podnikatel Václav M. Havel se otáčí v hrobě rychlostí hostinského větráku…
Václav Havel byl naším nejlepším presidentem. O tom nemůže být pochyb. Jeho podnikatelské schopnosti se však rovnají nule. Moje dcera, Bc. Christiane Berwidová-Buquoyová je velikou obdivovatelkou jeho publicistického díla. O autorových literárních výkonech dokonce napsala na Humboldtově universitě v Berlíně svoji bakalářskou práci. Dílo se nachází i v „Knihovně Václava Havla“ v Praze.
Zavařil mi to Gagarin aneb Rozzuřil jsem celé Rusko…
Mimo mých tradičních problémů s německou úřednickou demokraturou, k tomu přibyly nyní problémy i s ruskými patrioty. Jakmile se někdo z nás stane angažovaným publicistou, přestává žít klidně. To patří již, dalo by se říci, k riziku zvoleného povolání. Zatím na tom ještě nejsem tak extrémně bídně, jako svého času Salman Rushdie se svými „Satanskými verši“, ale zdá se, že Gagarin je v Rusku posvátnou ikonou. To jsem nevěděl. Není radno se o něm kriticky zmiňovat, jinak se vklidu nevyspíte (viz též můj článek „Spím se samopalem u postele a s pistolí pod hlavou, píše Jan Berwid-Buquoy“, blog Reflex.cz, 17. 06. 2011).
