Soumrak diktátorů
Vždy mě fascinuje reakce diktátorů, když po dekádách vlády tvrdé ruky najednou zjistí, že jejich pozice je dále neúnosná a nikdo je už nechce.
Statisíce protestujících se nenechají rozehnat, vracejí se den po dni, tajná policie už nezvládá a armáda buď píská rovinu, anebo už milovaného vůdce a jeho režim tajně odpískala. Sliby reforem a ústupků jsou už "příliš málo a příliš pozdě". V té chvíli otec národa konečně prozře a... propustí premiéra a vládu. Když ani tohle symbolické gesto nefunguje - a ono nikdy nefunguje - zbývá již jen 'Plán aeroplán' (zde nemíním naznačit, že Beneše považuji za diktátora) a exil v nějaké více či méně příjemné zemi s nakradenými miliardami dolarů. Alternativou je scénář rumunský
(italský) atd., kdy autokrat proti sobě dlouhodobě nahromadí tak mocný rezervoár zášti a nenávisti, že skončí u zdi, na oprátce nebo lynčován davem jako nebožtík Mussolini. Jejich osud se často, ne vždy, odvíjí od toho, a je přímo úměrný tomu, jak dlouho se drželi u moci, jak tvrdá byla pěst státu a jak brutální metody jejich tajné policie. Jak pravil klasik: "He who lives by the sword..."
Ve srovnání s Mubarakovým Muchabaratem, Ceausescovou Securitate nebo Savakem byly taková STB nebo i Stasi a pozdní KGB spolkem bodrých strýců (i když mně se to říká, že ano). Ovšem i proto mohl takový Honecker v klidu odjet za dcerou do Chile a dědka Milouše dnes uvidíte, jak jde na Dejvické nakupovat s taškou od Alberta.
Rád se přiznám k tomu, že si podle mého názoru Mubarak klidné a luxusní dožití někde na pláži, jakého si třeba užívali řezník Idi Amin nebo haitský masový vrah Papa Doc, ani náhodou nezaslouží, což nutně neznamená, že mu přeji osud Saddámův.
Též doufám, že se naplní osud a dojde i na ostatní: Assad, Chavez, Castro, Mugabe, Lukašenko atd. atd., seznam by byl dlouhý. Zároveň nemám iluze o tom, že k tomu ve většině případů skutečně dojde. Jednou věcí jsem si ale jist: naše dobrá vůle a sympatie by měly být stoprocentně s těmi na náměstích a v ulicích, a ne v zájmu nějaké pofidérní stability a strachu z budoucnosti s těmi, kdo na ně střílejí ze střech a posílají placené gaunery s železnými tyčemi.
Historické povědomí by nám o tom snad mohlo něco napovědět...
Statisíce protestujících se nenechají rozehnat, vracejí se den po dni, tajná policie už nezvládá a armáda buď píská rovinu, anebo už milovaného vůdce a jeho režim tajně odpískala. Sliby reforem a ústupků jsou už "příliš málo a příliš pozdě". V té chvíli otec národa konečně prozře a... propustí premiéra a vládu. Když ani tohle symbolické gesto nefunguje - a ono nikdy nefunguje - zbývá již jen 'Plán aeroplán' (zde nemíním naznačit, že Beneše považuji za diktátora) a exil v nějaké více či méně příjemné zemi s nakradenými miliardami dolarů. Alternativou je scénář rumunský
(italský) atd., kdy autokrat proti sobě dlouhodobě nahromadí tak mocný rezervoár zášti a nenávisti, že skončí u zdi, na oprátce nebo lynčován davem jako nebožtík Mussolini. Jejich osud se často, ne vždy, odvíjí od toho, a je přímo úměrný tomu, jak dlouho se drželi u moci, jak tvrdá byla pěst státu a jak brutální metody jejich tajné policie. Jak pravil klasik: "He who lives by the sword..."
Ve srovnání s Mubarakovým Muchabaratem, Ceausescovou Securitate nebo Savakem byly taková STB nebo i Stasi a pozdní KGB spolkem bodrých strýců (i když mně se to říká, že ano). Ovšem i proto mohl takový Honecker v klidu odjet za dcerou do Chile a dědka Milouše dnes uvidíte, jak jde na Dejvické nakupovat s taškou od Alberta.
Rád se přiznám k tomu, že si podle mého názoru Mubarak klidné a luxusní dožití někde na pláži, jakého si třeba užívali řezník Idi Amin nebo haitský masový vrah Papa Doc, ani náhodou nezaslouží, což nutně neznamená, že mu přeji osud Saddámův.
Též doufám, že se naplní osud a dojde i na ostatní: Assad, Chavez, Castro, Mugabe, Lukašenko atd. atd., seznam by byl dlouhý. Zároveň nemám iluze o tom, že k tomu ve většině případů skutečně dojde. Jednou věcí jsem si ale jist: naše dobrá vůle a sympatie by měly být stoprocentně s těmi na náměstích a v ulicích, a ne v zájmu nějaké pofidérní stability a strachu z budoucnosti s těmi, kdo na ně střílejí ze střech a posílají placené gaunery s železnými tyčemi.
Historické povědomí by nám o tom snad mohlo něco napovědět...