Nátlaková lobbystická organizace Greenpeace už zase manipuluje veřejným míněním. Tvrdí totiž, že nová geneticky modifikovaná (GM) odrůda brambory Amflora je nebezpečná pro životní prostředí a zdraví lidí a že gen vložený do této brambory může lidem způsobovat reistenci na některá antibiotika.
» Více
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) dočasně pozastavil tendry státního podniku Lesů České republiky (LČR), neboť bude šetřit podněty týkající se možného porušení hospodářské soutěže. Paradoxem ovšem je, že pokud by náhodou vedlo šetření ke zrušení tendrů a byli tak vyslyšeni kritici vypsané veřejné soutěže, vedlo by k porušování hospodářské soutěže právě takové rozhodnutí.
» Více
Kdysi jsem měl ideu, že na tomto blogu čas od času napíši pár slov na téma osvěta spotřebitele, zejména proto, že kolem konzumace potravin, jejich označování a především jejich účinků na lidský organismus produkuje lidová tvořivost úplné nesmysly. Následně jsem od této myšlenky ustoupil, nikoho to totiž zjevně moc nezajímalo.
» Více
Odkaz mnoha generací našich předchůdců – Národní hřebčín Kladruby nad Labem, se zřejmě konečně dočká lepších časů. Ministerstvo zemědělství, také pod tlakem koňácké a jezdecké tuzemské veřejnosti, totiž podle všeho vymyslelo celkem smysluplný koncept jeho záchrany před v poslední době stále se blížící hrozbou úpadku.
» Více
16.02: Prodej „ze dvora“ a ze dvora
„Když dva dělají totéž, není to vždy totéž“, praví staré české přísloví. Například při prodeji zemědělských surovin a potravin přímo samotnými zemědělci konečnému spotřebiteli. Obecně jde o chvályhodnou iniciativu, tvořící sice menšinovou, ale potřebnou paralelu k průmyslově vyráběným potravinám, jejichž složení v řadě případů již dávno neodpovídá tomu, co by si pod jejich názvy zákazník představoval. Průmyslová výroba potravin a koncentrace této výroby navíc vede k unifikaci, zdaleka nejen národní, ale i evropské a dokonce celosvětové. Půjde-li to takhle dál, můžeme se již brzy dočkat, jak už jsem párkrát veřejně konstatoval, například nabídky po celém světě stejného „globalpiva“, zvláště, když se loni spojil první s druhým největším výrobcem piva na planetě. Že se tím ztrácí jedinečnost a pestrost (a poctivost) regionálních potravinářských specialit, je nasnadě. Proto je vhodné malovýrobu různých regionálních specialit podporovat a rozvíjet, což také ale znamená nakupovat.
Právě na prezentaci konkrétních regionálních potravin vyráběných samotnými zemědělci a prodávaných takzvaně „ze dvora“ sází projekt „Najdi si svého farmáře“, který inicioval František Němec z Netína, který je mimo jiné držitelem ocenění „Živnostník roku 2008“. Podstatou projektu je přitom představit konečnému spotřebiteli konkrétní výrobky a farmy, kde lze produkty s přidanou hodnotou od zemědělců koupit, a ještě navíc umožnit objednávky příslušného zboží a jeho prezentaci na internetu. Tudy jistě vede cesta alespoň k částečnému zvýšení poptávky po výrobcích, které vznikají přímo na farmách a o které má část lidí zájem. Je také vhodné připomenout, že například v mlékárenství tvoří nabídku v projektu „Najdi si svého farmáře“ již zpracovaná surovina, tedy sýry, jogurty či tvarohy. To je, mimochodem, například pro zvýšení prodejů mléka lepší možnost, než pouhý prodej mléčné suroviny bez přidané hodnoty prostřednictvím mlékomatů – už třeba proto, že na kilogram sýra se rámcově spotřebuje 10 kilogramů mléka, takže odbyt přes zpracované výrobky je koncentrovanější.
Naproti tomu mléčné automaty, které se také počítají do prodejů ze dvora, jsou fakticky nejpohodlnějším řešení maloprodejů, obssahující ale pro část populace určitá zdravotní rizika. Na tato rizika jsem upozorňoval již loni, před „boomem mlékomatů“, a sklidil jsem zdrcující kritiku. Výsledek? Rizika se již potvrdila. Není to přitom vina zemědělců ani syrového mléka, které je oproti tepelně opracovanému mléku jistě biologicky hodnotnější. Problém je ve spotřebiteli, který si mléko z mlékomatu koupí a včas jej nespotřebuje nebo jej včas nepřevaří. Tím se mohou v syrovém mléce pomnožit (zvláště v létě, až bude teplo, nyní je to ještě „brnkačka“) různé typy bakterií působící střevní potíže. To ale určitě potřebnému zlepšení image mléka nepomůže.
Mlékomaty jsou navíc, zcela proti duchu prodejů ze dvora, instalovány v současné době spíše ve městech. Jistě, žije tam víc lidí a více mléka se tedy prodá. Ale kde je pak ten dvůr?
Nu, například na Němcově farmě či na farmách dalších farmářů, kteří se do jeho projektu postupně zapojují. A to je další přidaná hodnota – návštěva farmy či nákup výrobků skutečně „ze dvora“ je totiž také příspěvek k poznání venkova a jeho rozvoji, včetně rozvoje turismu. Vždyť kvůli čemu se hlavně vydávají lidé na dovolenou? Podle výzkumů veřejného mínění jsou hlavní důvody dva – poznat jinou přírodu (moře, hory, zvláštnost) a jinou stravu. Ochutnejme tedy podle svých možností i výrobky skutečně „ze dvora“.
Právě na prezentaci konkrétních regionálních potravin vyráběných samotnými zemědělci a prodávaných takzvaně „ze dvora“ sází projekt „Najdi si svého farmáře“, který inicioval František Němec z Netína, který je mimo jiné držitelem ocenění „Živnostník roku 2008“. Podstatou projektu je přitom představit konečnému spotřebiteli konkrétní výrobky a farmy, kde lze produkty s přidanou hodnotou od zemědělců koupit, a ještě navíc umožnit objednávky příslušného zboží a jeho prezentaci na internetu. Tudy jistě vede cesta alespoň k částečnému zvýšení poptávky po výrobcích, které vznikají přímo na farmách a o které má část lidí zájem. Je také vhodné připomenout, že například v mlékárenství tvoří nabídku v projektu „Najdi si svého farmáře“ již zpracovaná surovina, tedy sýry, jogurty či tvarohy. To je, mimochodem, například pro zvýšení prodejů mléka lepší možnost, než pouhý prodej mléčné suroviny bez přidané hodnoty prostřednictvím mlékomatů – už třeba proto, že na kilogram sýra se rámcově spotřebuje 10 kilogramů mléka, takže odbyt přes zpracované výrobky je koncentrovanější.
Naproti tomu mléčné automaty, které se také počítají do prodejů ze dvora, jsou fakticky nejpohodlnějším řešení maloprodejů, obssahující ale pro část populace určitá zdravotní rizika. Na tato rizika jsem upozorňoval již loni, před „boomem mlékomatů“, a sklidil jsem zdrcující kritiku. Výsledek? Rizika se již potvrdila. Není to přitom vina zemědělců ani syrového mléka, které je oproti tepelně opracovanému mléku jistě biologicky hodnotnější. Problém je ve spotřebiteli, který si mléko z mlékomatu koupí a včas jej nespotřebuje nebo jej včas nepřevaří. Tím se mohou v syrovém mléce pomnožit (zvláště v létě, až bude teplo, nyní je to ještě „brnkačka“) různé typy bakterií působící střevní potíže. To ale určitě potřebnému zlepšení image mléka nepomůže.
Mlékomaty jsou navíc, zcela proti duchu prodejů ze dvora, instalovány v současné době spíše ve městech. Jistě, žije tam víc lidí a více mléka se tedy prodá. Ale kde je pak ten dvůr?
Nu, například na Němcově farmě či na farmách dalších farmářů, kteří se do jeho projektu postupně zapojují. A to je další přidaná hodnota – návštěva farmy či nákup výrobků skutečně „ze dvora“ je totiž také příspěvek k poznání venkova a jeho rozvoji, včetně rozvoje turismu. Vždyť kvůli čemu se hlavně vydávají lidé na dovolenou? Podle výzkumů veřejného mínění jsou hlavní důvody dva – poznat jinou přírodu (moře, hory, zvláštnost) a jinou stravu. Ochutnejme tedy podle svých možností i výrobky skutečně „ze dvora“.
Jestliže je v poslední době možné za něco pochválit (ano, opravdu pochválit) státní podnik Lesy České republiky (LČR), pak jsou to zatím zveřejněné základní podmínky pro výběrová řízení na lesnické práce na období od roku 2011. Je samozřejmě otázkou, jak budou vypadat jednotlivé přílohy k jednotlivým smlouvám s jednotlivými vítězi jednotlivých tendrů, rámec pro první kolo výběrových řízení je ale jedním slovem optimální.
» Více
Častokrát jsem v různých svých článcích psal o fenoménu „papežštější než papež“ týkající se podmínek k podnikání v našem zemědělství. Není ale nad příklady z praxe. Proto bych se chtěl s váženými čtenáři podělit o zpracování tohoto tématu od skutečně hospodařícího zemědělce, které je sice primárně určeno pro odborný tisk, ale podle mne je mnohem důležitější, aby si paradoxy v zemědělské byrokracii uvědomili i ti, kteří v oboru nepracují.
» Více
Chcete platit státu ryze formální nebo vůbec žádné daně? Snadná pomoc – do odpisů ze základu daně zahrňte majetek někoho úplně jiného (třeba ČEZu, ať už to stojí za to) a přání je splněno. V České republice nic nemožného – alespoň pokud projde návrh sociálnědemokratických, komunistických a lidoveckých poslanců na novelu zákona o daních z příjmu.
Uvedeným návrhem se má přitom na svém prvním jednání v příštím roce zabývat Vláda ČR, byť její stanovisko v zásadě není podstatné. Trumfy v rukou má totiž parlament, kterému v současné době vládne levice v čele s ČSSD. To teoreticky nemusí trvat zas tak dlouho, například do příštích voleb, takže navrhovatelé novely s jejím přijetím spěchají a doporučují schválit jí v parlamentu již v prvém čtení. Také proto, že by se tak vše mohlo stihnout do březnového termínu daňových přiznání. Osobně bych měl ovšem zcela jiné doporučení – zažalovat všechny navrhovatele za legitimizaci daňového podvodu.
Proč? Podle platných, byť nedodržovaných zákonů této země majetek, jehož polovinu hodnoty si podle návrhy mohou takzvané povinné osoby – zemědělská družstva či případně jejich nástupnické subjekty – odepsat, uvedeným subjektům nikdy nepatřil. Jde totiž o majetek, který byl vydán nebo je ještě vydáván na restituční a další majetkové nároky oprávněných osob, tedy majetek od samého začátku někoho úplně jiného, než toho, kdo jej bude ze svých daní odepisovat. Pokud se takový návrh skutečně přijme, jde nejen o tunelování státního rozpočtu neoprávněným snižováním daňové povinnosti, ale o zásadní zásah do mechanismu daňových povinností jako takových. Je to také precedent, na který může kdokoli v budoucnosti poukázat a požadovat vlastní daňové úlevy z jakéhokoli cizího majetku. Stačí přijmout příslušný zákon. Především je to ale neskutečná drzost a důkaz, že v ČR se v poslední době místo přibližování se právnímu státu takovému stavu neustále vzdalujeme. Ostatně, konstatují to ve svých zprávách stále častěji renomované nadnárodní instituce.
P.S.
Původně jsem si myslel, že můj závěrečný letošní blog bude více optimistický. Je to ale nakonec ilustrativní – špatný rok se špatným závěrem. Tak alespoň na úplný závěr přeji všem kolegům blogerům, týmu Aktuálně a i všem svým oponentům a diskutérům lepší ten nastávající Nový i nový rok.
Uvedeným návrhem se má přitom na svém prvním jednání v příštím roce zabývat Vláda ČR, byť její stanovisko v zásadě není podstatné. Trumfy v rukou má totiž parlament, kterému v současné době vládne levice v čele s ČSSD. To teoreticky nemusí trvat zas tak dlouho, například do příštích voleb, takže navrhovatelé novely s jejím přijetím spěchají a doporučují schválit jí v parlamentu již v prvém čtení. Také proto, že by se tak vše mohlo stihnout do březnového termínu daňových přiznání. Osobně bych měl ovšem zcela jiné doporučení – zažalovat všechny navrhovatele za legitimizaci daňového podvodu.
Proč? Podle platných, byť nedodržovaných zákonů této země majetek, jehož polovinu hodnoty si podle návrhy mohou takzvané povinné osoby – zemědělská družstva či případně jejich nástupnické subjekty – odepsat, uvedeným subjektům nikdy nepatřil. Jde totiž o majetek, který byl vydán nebo je ještě vydáván na restituční a další majetkové nároky oprávněných osob, tedy majetek od samého začátku někoho úplně jiného, než toho, kdo jej bude ze svých daní odepisovat. Pokud se takový návrh skutečně přijme, jde nejen o tunelování státního rozpočtu neoprávněným snižováním daňové povinnosti, ale o zásadní zásah do mechanismu daňových povinností jako takových. Je to také precedent, na který může kdokoli v budoucnosti poukázat a požadovat vlastní daňové úlevy z jakéhokoli cizího majetku. Stačí přijmout příslušný zákon. Především je to ale neskutečná drzost a důkaz, že v ČR se v poslední době místo přibližování se právnímu státu takovému stavu neustále vzdalujeme. Ostatně, konstatují to ve svých zprávách stále častěji renomované nadnárodní instituce.
P.S.
Původně jsem si myslel, že můj závěrečný letošní blog bude více optimistický. Je to ale nakonec ilustrativní – špatný rok se špatným závěrem. Tak alespoň na úplný závěr přeji všem kolegům blogerům, týmu Aktuálně a i všem svým oponentům a diskutérům lepší ten nastávající Nový i nový rok.
Požadavek zemědělců na zpracování dlouhodobé koncepce tuzemského zemědělství, který mimo jiné zazněl na nedávné demonstraci za vyšší zemědělské dotace, je zcela jistě správný, vlastně mnohem systémovější než požadavek na další navyšování peněz na zemědělské podpory. Mnohé finanční prostředky jsou totiž často k ničemu, pokud správně „nepracují“. Právě v zemědělství, v němž správné nebo špatné nasměrování dotací na dlouhou dobu (v lesnictví třeba až na sto let) rozhoduje o míře konkurenceschopnosti podnikatelů v resortu, je tedy signál státu žádoucí. Aby to ale všechno mělo smysl, je nutné především vycházet z reality.
» Více
„Čiň čertu dobře, peklem se Ti odmění“ – to je zřejmě v současném předmikulášském čase vhodný slogan k popisu dalšího dílu nekonečného tuzemského seriálu známého jako „papežštější než papež“, tentokrát v podání úředníků Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF).
O co konkrétně jde? Takzvaní mladí začínající zemědělci mají v jednom z Programů rozvoje venkova možnost získat od státu příspěvek na nákup zemědělské půdy, aby mohli buď na nějakých pozemcích začít hospodařit, případně aby rozšířili ve víře v úspěšnost svého zemědělského podnikání plochy zemědělské půdy, které od někoho přejímají. Což je v ČR, kde je drtivá většina půdy zemědělcům pronajata a kde je mladých lidí v zemědělství jako šafránu, velmi žádoucí jev a od nastupující generace zemědělců chvályhodný počin. I existence podpůrného programu od státu je dobrý počin, bohužel však ne jeho provedení.
V současné době je totiž situace taková, že stát (SZIF) žádosti o dotace schválil, dotace dokonce již vyplatil, jenže – teď je chce pro mladých zemědělcích zpět. Důvodem je problém, že na nakoupené půdě nemohou začínající zemědělci hospodařit, protože jde o pozemky privátních vlastníků ležící uvnitř velkých širých rodných lánů na zcelených pozemcích, k nimž nejsou vybudovány přístupové cesty. Ty tam nejsou proto, že v ČR nejsou ani 20 let po roce 1989 na téměř 90 procentech půdy provedeny takzvané komplexní pozemkové úpravy, které mají mimo jiné pozemky vlastníkům i hospodářům zpřístupnit. Za pozemkové úpravy je přitom odpovědný stát, který je také, bohužel ne v takové míře, jak by bylo celospolečensky zapotřebí, financuje. Noví začínající zemědělci tedy musí hospodařit jinde, na takzvaných náhradních pozemcích. To přitom pravidla pro čerpání a využití dotací na nákup půdy umožňují. Teoreticky žádný problém.
Jenže jsme v ČR. A tak si příslušní pracovníci SZIF usmysleli, že začínající zemědělci musí hospodařit právě a jenom na těch pozemcích, které s podporou státu koupili, ačkoli to v praxi není možné a každý to ví. A začínajícím zemědělcům již SZIF rozeslal dopisy, v nichž je upozorňuje na nedodržení podmínek dotací (což není pravda, jak již bylo řečeno, pravidla hospodaření na náhradních pozemcích umožňují) a na to, že dotace budou muset vrátit.
Lepší příklad házení klacků pod nohy téměř nejde najít. Místo, aby si stát každého nového zájemce o zemědělské hospodaření doslova hýčkal, hned na začátku ho naláká na vějičku a následně bodne zezadu do útrob. Investice do nákupu půdy jsou totiž zásadním signálem o zájem dlouhodobě se zemědělství věnovat, což je dnes opravdu vzácnost a stát by to měl podporovat. Ostatně stejná situace je v celé EU a mladé zemědělce v míře daleko vyšší než u nás podporují všechny země původní EU-15.
Uvedené komplikace při zahájení zemědělského podnikání nastupující generací zemědělců v ČR nejsou první a jsou tak veřejným potvrzením rozporů mezi slovy a činy, což je dnes v ČR téměř společenská norma pěstovaná zejména politiky. V tomto případě jde ale o zcela symbolický signál, kvůli kterému dokonce zvažuje Asociace soukromého zemědělství poprvé v polistopadové historii protestní veřejné akce (ty současné organizují zemědělské organizace zastupující takzvané právnické osoby, tedy zemědělské podniky vzniklé z dřívějších jednotných zemědělských družstev a státních statků). Kdyby v tomto případě skutečně vyšli soukromníci do ulic, osobně bych to považoval za první skutečně oprávněnou zemědělskou demonstraci, v níž nejde jen o výši dotací, ale skutečně o princip.
O řešení popisovaného problému se nicméně jedná v současné době na ministerstvu zemědělství. Je tedy ještě naděje, že se mladým zemědělcům do počátku jejich podnikání „vidle nehodí“… Doufejme.
O co konkrétně jde? Takzvaní mladí začínající zemědělci mají v jednom z Programů rozvoje venkova možnost získat od státu příspěvek na nákup zemědělské půdy, aby mohli buď na nějakých pozemcích začít hospodařit, případně aby rozšířili ve víře v úspěšnost svého zemědělského podnikání plochy zemědělské půdy, které od někoho přejímají. Což je v ČR, kde je drtivá většina půdy zemědělcům pronajata a kde je mladých lidí v zemědělství jako šafránu, velmi žádoucí jev a od nastupující generace zemědělců chvályhodný počin. I existence podpůrného programu od státu je dobrý počin, bohužel však ne jeho provedení.
V současné době je totiž situace taková, že stát (SZIF) žádosti o dotace schválil, dotace dokonce již vyplatil, jenže – teď je chce pro mladých zemědělcích zpět. Důvodem je problém, že na nakoupené půdě nemohou začínající zemědělci hospodařit, protože jde o pozemky privátních vlastníků ležící uvnitř velkých širých rodných lánů na zcelených pozemcích, k nimž nejsou vybudovány přístupové cesty. Ty tam nejsou proto, že v ČR nejsou ani 20 let po roce 1989 na téměř 90 procentech půdy provedeny takzvané komplexní pozemkové úpravy, které mají mimo jiné pozemky vlastníkům i hospodářům zpřístupnit. Za pozemkové úpravy je přitom odpovědný stát, který je také, bohužel ne v takové míře, jak by bylo celospolečensky zapotřebí, financuje. Noví začínající zemědělci tedy musí hospodařit jinde, na takzvaných náhradních pozemcích. To přitom pravidla pro čerpání a využití dotací na nákup půdy umožňují. Teoreticky žádný problém.
Jenže jsme v ČR. A tak si příslušní pracovníci SZIF usmysleli, že začínající zemědělci musí hospodařit právě a jenom na těch pozemcích, které s podporou státu koupili, ačkoli to v praxi není možné a každý to ví. A začínajícím zemědělcům již SZIF rozeslal dopisy, v nichž je upozorňuje na nedodržení podmínek dotací (což není pravda, jak již bylo řečeno, pravidla hospodaření na náhradních pozemcích umožňují) a na to, že dotace budou muset vrátit.
Lepší příklad házení klacků pod nohy téměř nejde najít. Místo, aby si stát každého nového zájemce o zemědělské hospodaření doslova hýčkal, hned na začátku ho naláká na vějičku a následně bodne zezadu do útrob. Investice do nákupu půdy jsou totiž zásadním signálem o zájem dlouhodobě se zemědělství věnovat, což je dnes opravdu vzácnost a stát by to měl podporovat. Ostatně stejná situace je v celé EU a mladé zemědělce v míře daleko vyšší než u nás podporují všechny země původní EU-15.
Uvedené komplikace při zahájení zemědělského podnikání nastupující generací zemědělců v ČR nejsou první a jsou tak veřejným potvrzením rozporů mezi slovy a činy, což je dnes v ČR téměř společenská norma pěstovaná zejména politiky. V tomto případě jde ale o zcela symbolický signál, kvůli kterému dokonce zvažuje Asociace soukromého zemědělství poprvé v polistopadové historii protestní veřejné akce (ty současné organizují zemědělské organizace zastupující takzvané právnické osoby, tedy zemědělské podniky vzniklé z dřívějších jednotných zemědělských družstev a státních statků). Kdyby v tomto případě skutečně vyšli soukromníci do ulic, osobně bych to považoval za první skutečně oprávněnou zemědělskou demonstraci, v níž nejde jen o výši dotací, ale skutečně o princip.
O řešení popisovaného problému se nicméně jedná v současné době na ministerstvu zemědělství. Je tedy ještě naděje, že se mladým zemědělcům do počátku jejich podnikání „vidle nehodí“… Doufejme.
