Pražské jaro k nám přiváží hudební svět. Díky festivalu člověk zažije v české metropoli kus Vídně, Londýna, Berlína nebo New Yorku. Tady je program festivalu a tři tipy, na které se osobně těším.

Mozart, Vídenští filharmonikové a Daniel Barenboim (úterý 15. května, Obecní dům)

U Vídeňských filharmoniků čekám, že jejich Mozart bude vzorový. Podle nedávného žebříčku prestižního britského časopisu Gramophone 3. nejlepší orchestr světa hraje Mozartovu hudbu od svého založení v roce 1842. To je interpretační tradice jako hrom. Navíc pod vedením nejlepších světových dirigentů – Toscanini, Karajan, Böhm, Bernstein, Abbado…

V Praze zahrají Vídeňáci tři poslední Mozartovy symfonie (č. 39–41). Skladatel je napsal během neuvěřitelných dvou měsíců roku 1788 a šel v nich nejdál za hranice obvyklé hudební představivosti. V době, která si ještě nepotrpěla na originalitu, je každá z nich osobitý hudební skvost se spoustou skladatelských fines. Výsledek? Nikdo je nechtěl poslouchat. Koncert, kvůli kterému je Mozart psal, se pro nedostatek zájmu nekonal.

Magnetem koncertu je ale stejně tak sedmdesátiletý Daniel Barenboim. Světoznámý dirigent a klavírista (byť zlí jazykové říkají, že už nemá moc čas cvičit), je zajímavá osobnost i mimo hudební svět. Jako občana Argentiny, kde se narodil ruským židovským rodičům, jako občana Španělska, ale hlavně Izraele a Palestiny ho už dlouho trápí blízkovýchodní konflikt. Před třinácti lety založili s palestinským humanistou Edwardem Saidem orchestr, ve kterém spolu hrají skvělí mladí hráči z Izraele, Palestiny, Sýrie, Jordánska, Egypta, Libanonu a Íránu. Barenboim říká, že se z téhle myšlenky stala nejdůležitější věc v jeho životě. Než k nám Pražské jaro Barenboimův orchestr pozve, je tu ukázka z jejich londýnského koncertu...

Část symfonické básně Preludia Ference Liszta na prestižním festivalu BBC PROMS.

Barenboim není člověk, který by se bál říkat, co si myslí. Více o tom ceremonie z izraelského Knesetu. Barenboim v roce 2004 přebírá Wolfovu cenu a má – jako izraelský občan – projev, který je přímo na místě označen za útok na stát Izrael... (na videu od 3:08)

------------

Symfonický orchestr BBC a Jiří Bělohlávek (neděle 20. a pondělí 21. května, Obecní dům)

„Nejlepší český orchestr na světě“, říká se někdy o londýnském BBC Symphony Orchestra. Šestý rok je jeho šéfem Jiří Bělohlávek, který od září povede Českou filharmonii. Před koncem funkčního období přiveze svůj orchestr na dva koncerty do Prahy. BBC SO má kvality západoevropských těles: perfektně připravené, pohotové, profesionální a příjemné hráče.

Když loni v létě připravovali pro festival BBC PROMS Smetanovu Mou vlast, šel jsem s velkou zvědavostí na jejich první zkoušku. Byli naprosto soustředění. Pokud vznikla nesouhra, tak ne z nepozornosti, ale prostě proto, že se se Smetanou potřebovali sžít. Žádná nervozita ani napětí. Naopak. Když čtyři harfenistky coby „vyšehradské věštkyně“ odehrály vstupní sólo ve Vyšehradu, kolegové jim spontánně zatleskali. A když orchestr přehrál symfonickou báseň Šárka, ozvala se série nadšených zavýsknutí. Takhle vypadají údajně chladní a rezervovaní Britové…

Jiří Bělohlávek přiváží s BBC Symphony Orchestra do Prahy symfonickou skladbu Josefa Suka Zrání. Je to vlastně projev odvahy a sebevědomí. Zrání je totiž náročná, a proto velmi málo hraná hudba. Byla to mimochodem první kompozice, kterou hrála ve světové premiéře Česká filharmonie v samostatném Československu 30. října 1918. Legendární Václav Talich se díky tomuto provedení stal šéfem Filharmonie. Zdeněk Mácal zase kvůli Zrání z čela České filharmonie odešel, když hudební publicista J. Bálek zkritizoval jeho provedení v září 2007. Pro Orchestr BBC a Jiřího Bělohlávka to bude zkouška zralosti.

Bělohlávek dirigoval v Londýně spoustu české hudby. Taky Janáčkovu Glagolskou mši, jedno z nejsilnějších děl hudby 20. století. Tady alespoň ukázka z londýnské Royal Albert Hall, kam přišlo na Janáčka 6000 posluchačů.

A tady Bělohlávek se svým orchestrem uzavírá „The Last Night of the PROMS“. Sledujte výbuch britského patriotismu. Zažijeme tak nadšené publikum na Pražském jaru?

----------------------

Kühnův dětský sbor (sobota 2. června, sál Martinů Lichtenštejnského paláce)

Teď o jedné nespravedlnosti. Pokud se v českých médiích dovídáme o klasické hudbě, tak hlavně o České filharmonii a Národním divadle. Řeší se jejich reorganizace, umělecká úroveň nebo třeba nová reklamní kampaň atd. Nic proti tomu. Ale v Česku máme několik výborných sborů a jeden je bez debaty světový: Kühnův dětský sbor.

Je to jako u nejlepších světových orchestrů, ve kterých hraje stovka hráčů – stovka individualit, ale jednotlivé nástrojové skupiny přitom znějí jako jeden hlas. Tak kompaktní a sjednocený je i zvuk Kühnova dětského sboru. Kromě kvality zpívání je taky stabilní. I proto, že už ho neuvěřitelných 45 (!) let vede sbormistr Jiří Chvála. V roce 80. výročí jeho založení dalo Kühnovu dětskému sboru Pražské jaro příležitost na festivalu vystoupit (jinak koncertuje hodně v zahraničí). Neotřelý program zahrnuje dětskou sborovou hudbu českých skladatelů 20. a 21. století, třeba Otep myrhy Zdeňka Lukáše nebo Praštěné písničky Marka Kopelenta.

Ukázky z alba Humoreska Kühnova dětského sboru z roku 2007.

-----------------------

Poznámka na závěr: Od 1. března 2012 pražský Magistrát opět povolil umělecké produkce na veřejných prostranstvích – na ulicích, náměstích, v parcích. Není to výzva pro Pražské jaro, aby napřesrok rozeznělo celé město a ne jen jeho koncertní síně?