„Co je tak špatného na americkém zdravotnictví?“ ptali se mě nedávno diskutéři. Zjednodušeně lze uvést dvě skutečnosti: 1) příliš mnoho a stále více peněz vynaloženo s relativně malým efektem a 2) značná nerovnost v dostupnosti péče. Těžko však lze zpochybnit skutečnost, že v mnoha oborech je možno v USA zakoupit nejlepší péči na světě.
„Zatím ne úplně,“ je odpověď Světového kongresu ekonomů specializujících se na zdraví a zdravotnictví, „ještě potřebujeme pokračovat ve výzkumu“. Tato skromnost světové akademické špičky je povzbudivá. Povzbudivé však není, že se ekonomové snaží psát recept na reformu zdravotnictví sami, na základě svého teoretického a empirického výzkumu. Uznávají sice, že musí výsledky výzkumu a recept na reformy přetlumočit politikům a vládním úředníkům a případně i recept přizpůsobit existujícím politickým omezením. Zarážející ale je, že lékaři, manažeři nemocnic a další zdravotnický personál jsou v přípravě receptu na reformu pro akademické ekonomy pouze objektem výzkumu (a reformy) a ne rovnocenným partnerem.