Když rozvoj českého zdravotnictví přirovnáme ke stavbě domu, lze říci, že hrubá stavba byla dokončena a, tak jak je, je celkem stabilní. Co hlavně zbývá je zlepšit funkčnost – snížit úniky, zefektivnit fungování jednotlivých částí a jejich propojení, nastavit racionálněji podmínky pro práci zdravotnického personálu, a lépe fungování přizpůsobit potřebám pacientů. V každé zdravotní reformě nakonec ani tak nejde o výběr toho kterého modelu (tedy té hrubé stavby) ale o vyladění všech těch drobností, které je nutným předpokladem pro dobré fungování.