Naše evropské hodnoty nejsou neměnné. Během minulého tisíciletí se Evropa a její hodnoty vyvíjely podle příležitostí, které si do značné míry Evropa sama vytvářela. Křesťanské učení a církevní doktrína se přizpůsobovaly vývoji vědění, humanismu a osvícenství. Hodnoty humanismu, sociální spravedlnosti a lidských práv zase měnily svůj obsah společně se vzestupem a pádem evropských impérií na světové scéně.
Průmyslová revoluce a rozvoj vědy a techniky poskytly Evropě několik století moci udávat směr dějin a určovat hodnoty civilizace. Pro nás Evropany se ona poměrně nedávná historie na vrcholu světové civilizace stala základem naší identity. Náš pohled do budoucnosti se opírá právě o ta nedávná staletí evropské – a západní – „nadřazenosti“.
Z pohledu Číny nebo arabského světa, se těch pár minulých století evropské nadvlády ale jeví jako pouhá dějinná aberace, výjimka pouhých několika set let proti tisícileté převaze Číny a muslimských mocností. Vidina budoucnosti našich čínských, arabských, indických nebo brazilských protějšků nestojí na základech pokračující evropské či západní nadřazenosti.